Online operní průvodce & Děj k Belliniho opeře LA SONNAMBULA
Operou “La sonnambula” vytvořil Bellini své první velké mistrovské dílo. Pěvci Battista Rubini a Giuditta Pasta učinili tuto operu nesmrtelnou. O 120 let později vyvolala Maria Callas renesanci tohoto díla, která trvá dodnes. Několik měsíců po La sonnambula Bellini napsal největší úspěch své kariéry s operou “Norma” a rok 1831 se tak stal nejšťastnějším rokem jeho kariéry.
Obsah
Zajímavost
Compagni …. Come per me sereno
D’un pensiero e d’un accento Quartetto
Ah! Non credea mirarti Náměsíčná scéna
Doporučení k nahrávání
Premiéra
Vídeň, 1804
Libreto
Felice Romani, podle Eugena Scribese La sonnambule.
Hlavní role
Hrabě Rodolfo, chybující majitel zámku (bas) - Teresa< strong>Lisa, majitelka hostince
Doporučení nahrávky
EMI s Marií Callas, Cesarem Vallettim, Gabriellou Corturan, Giuseppem Modestim pod vedením Leonarda Bernsteina a orchestrem a sborem La Scala di Milano
Historie a libreto
Když Bellini začal operu komponovat, byl pod značným časovým tlakem. V listopadu 1830 musel kvůli cenzuře zrušit plánované bodování Romaniho libreta “Ernani” a rychle se musel hledat nový text, neboť Siciliánovi zbývaly do plánované premiéry v únoru 1831 necelé dva měsíce.
Jeho libretista Romani byl velmi vytíženým autorem. Byl nesmírně produktivní a během své kariéry napsal přes 90 libret k operám. Když pracoval s Bellinim na Ernanim, psal současně pro Donizettiho a Rossiniho. Aby mohl během několika týdnů vytvořit nové libreto, vybral si rychle novelu “la Sonnambule” z básnické dílny Eugèna Scribea, která vyžadovala jen několik úprav scény a textu. Začátkem ledna mohl Donizetti začít s kompoziční činností.
Sonnambula patří k poněkud nešťastnému žánru “semisérie”. Tento typ oper trpí tím, že “nedokáže dojmout k slzám” ani vyvolat velký smích. Příběh “La sonnambula” není tragický, protože Amina pouze chodí ve spánku a nezblázní se jako Donizettiho Lucia. Na druhou stranu postrádá jakoukoli rossiniovskou komedii, protože si z žánru “opera buffa” bere pouze “lieto fine” (šťastný konec).
Pěvecká opera
Jelikož je dílo z dramatického hlediska nevýrazné a Bellini ho psal pro hlasy s dlouhými linkami a skvělými koloraturními schopnostmi, vyžaduje ve dvou hlavních rolích zkušené pěvce. Pro premiéru im Milano měl k dispozici dva nejlepší pěvce své doby, Giudittu Pastu a Battistu Rubiniho, takže Bellini využil příležitosti a využil celou škálu talentů.
Rubini měl nesmírně jemný hlas s obrovským rozsahem. Dokázal svůj hlas vynést až do nejvyšších tónů a údajně dosáhl i na vysoké G. Bellini tuto svou přednost využil v roli Elvina, ovšem s tou nevýhodou, že role bude navždy obtížně obsaditelná a pro budoucí tenory bude často transponována směrem dolů.
Giuditta Pasta byla dramatická koloraturní sopranistka a jedna ze tří Giudit, které Bellini tak zbožňoval (Pasta, Turina, Grisi). Její koloraturní technika a jevištní projev musely být ohromující. Byla vyhledávanou pěvkyní v Londýně a Paříži a krátce předtím premiérovala Donizettiho Annu Bolenu.
Maria Callas
S Jenny Lindovou a Adelinou Pattiovou začala v průběhu 19. století éra lyrických koloraturních sopranistek a opera se s jejich následovnicemi stala operou pro “kanárky”, tedy pěvkyně, které předváděly především své koloratury. V playlistu s Luisou Tetrazziniovou s “Ah! Non giunge” si můžete poslechnout (svůdnou) nahrávku představitelky tohoto druhu z roku 1911.
Maria Callasová svými legendárními výkony v padesátých letech 20. století vrátila Aminu k jejím počátkům jako dramatické role a spustila renesanci tohoto díla, které bylo později spojováno se jmény Joan Sutherlandové, Anny Moffo nebo Edity Gruberové.
LA SONNAMBULA Act I
Děj: Ve švýcarské vesnici oslavují vesničané před hospodou Amininy zásnuby.
.
Bellini zahajuje operu pouze několika orchestrálními takty. Poté “Voci lontani” (vzdálené hlasy), efekty ozvěny a pastorální zvuky vykreslují venkovskou idylu.
Viva! Viva! – Bonynge
Lisa je nešťastně zamilovaná do Elvina
Děj: Hostinská Lisa je nešťastně zamilovaná do Aminina snoubence Elvina.
Smutný úvod v podání lesního rohu a hoboje uvádí Lisinu kavatinu. Je to krásná, nekomplikovaná melodie, která popisuje Lisu jako prostou venkovskou dívku.
Tutto è gioia – Buchanan
Děj: Alessio se snaží dvořit Lise, ale je odmítnut. Vesničané oslavují Aminu, která jim vřele děkuje.
Bellini složil pro Aminu něžnou, krásně melodickou vstupní píseň. Díky skoku šestky v hlavní melodii a květnatým ornamentům je zřetelně umělečtější a oduševnělejší než ta Lízina.
V této pasáži slyšíme Marii Callasovou ve studiové nahrávce z roku 1957, která září svým barevným hlasem a brilantními ornamenty, jako jsou trylky na “brillo” a velké chromatické stupnice.
Compagni …. Come per me sereno – Callas
Amina je šťastná
Děj: Je šťastná a objímá se s Terezou, která se Aminy kdysi ujala jako sirotka.
Melodii uvádějí flétny a opakuje ji Amina (“Polož svou ruku sem na má prsa”). Venkované ji doprovázejí tečkovanými tóny, aby vykreslili tlukot srdce. Aminin hlas znovu a znovu přeskakuje do vysokých rejstříků (až k vysokému D v “sostener”), aby vyjádřil štěstí, které cítí.
Sutherlandová nahrála Sonnambulu dvakrát se svým manželem Richardem Bonyngeem. Tato nahrávka pochází z roku 1965 a ukazuje její hlas v raném rozkvětu.
Sopra il sen la man mi posa – Sutherland
Romantický duet
Děj: Nyní přijíždí i Elvino. Navštívil hrob své matky, aby získal její požehnání pro zasnoubení s Aminou. Zanedlouho přijíždí notář, aby vyřídil svatební smlouvu. Bohatý Elvino vnáší do manželství své jmění, zchudlá Amina jen své srdce. Na znamení věrnosti daruje Amině prsten, který kdysi nosila jeho matka.
Bellini věnuje Elvinovi jednu ze svých táhlých, rozplývajících se melodií ve stylu nokturna. Bellini pasáž “al nostro amore” obzvlášť zkrášluje tím, že ji doprovází pouze samotným lesním rohem, čímž nádherně romanticky rozkvétá. Slavnostní sbor doprovází dvojici tak tiše a něžně, jako by nechtěl narušit jejich sounáležitost. Krásný závěr zpívají oba milenci v terciích (“naše srdce byla Bohem spojena”), nejprve jen za doprovodu pizzicata smyčců a na závěr zpívají a cappella.
Následující nahrávka pochází z legendárního živého záznamu opery Maria Callas ze Scaly pod vedením Leonarda Bernsteina a dodnes zůstává referenční nahrávkou této opery. Její partner Cesare Valletti zaujal svým elegantním, lyrickým hlasem.
Prendi : l’anel ti dono – Callas / Valletti
Poslechneme si druhou nahrávku s Joan Sutherlandovou a Lucianem Pavarottim. Oba spojovalo desetileté umělecké partnerství. Posloucháme krásnou nahrávku z galavečera v roce 1983.
Prendi : l’anel ti dono – Sutherlandová / Pavarotti
Děj: Dva novomanželé jsou šťastní, protože zítra se bude konat svatba.
Ah vorrei trovar parola.
Přijde cizinec
Děj: Najednou si oslavenci všimnou příchodu cizince. Říká si Rodolfo a ptá se Lízy na cestu k hradu. Protože by tam nedorazil před setměním, rozhodne se přenocovat v Lízině hostinci. Rodolfovi není zdejší kraj neznámý, neboť v této vesnici kdysi strávil nádherné dny.
V rozvážném tempu, jak se sluší na jeho postavení, zpívá Rodolfo nostalgickou árii. Jako by byl cizím tělesem, doprovází ho jen velmi opatrně sbor vesničanů.
Vi raviso, o luoghi ameni – Furlanetto
Příběh podivuhodného ducha
Děj: Vmísí se mezi slavící lid a nevěsta se mu představí. Rodolfo se zamyslí, její tvář mu příliš připomíná minulost. Jeho komplimenty Amině posilují Lízinu žárlivost a vzbuzují Elvinovu závist vůči urozenému cizinci. Rodolfo se dozvídá, že hradní pán je už čtyři roky mrtvý a že jeho syn ho k velké nelibosti obyvatel před mnoha lety opustil a už se nevrátil. Rodolfo tajemně naznačí, že hraběcí syn je stále naživu a že se jednoho dne objeví. Pak zazní signál, který nabádá lidi, aby se odebrali do svých domovů, aby byli před duchem v bezpečí. Pobavený Rodolfo se o tom chce dozvědět víc. Vesničané mu vyprávějí o duchovi oblečeném v bílém, který se pravidelně zjevuje. Všichni ho viděli, dokonce i zvířata se ho bojí.
A fosco cielo – Bonynge
Vražedná kadence v “Son geloso del zefiro errante”
Děj: Vesničané se vracejí do svých domovů a Rodolfo se loučí s Aminou. Žárlivý Elvino chce odejít bez pozdravu. Amina však rozzlobeného Elvina uklidní a rozloučí se pod sliby lásky.
.
Tento duet začíná něžnou pasáží a poté přechází do gigantické, plně prokomponované kadence “Ah! Mio bene!”, která vynáší hlasy obou zpěváků do závratných výšin. Scéna končí srdcervoucím rituálem na rozloučenou.
Cesare Valletti, žák Tita Schipa, se pro roli Elvina hlasově výjimečně hodil svým hlasovým rozsahem jako Tenore di grazia a byl kongeniálním partnerem Marie Callasové v Bernsteinově legendární živé nahrávce.
Son geloso del zefiro errante – Valletti / Callas
Zjevuje se duch
Děj: Rodolfo v pokoji hostince přemýšlí o Amině a Lise , kterou měl mimořádně rád. Lisa zaklepe na jeho dveře. Řekne Rodolfovi, že se celá vesnice od starosty dozvěděla, že je pohřešovaný hrabě. Rodolfo začne flirtovat s Lisou, která koketování opětuje, ale přeruší je hluk na ulici. Když se Lisa rychle schová do šatny, upustí šátek. Pozoruje náměsíčnou Aminu v bílých šatech, jak se objevuje na ulici a vstupuje do hraběcího pokoje. Když natáhne ruku k Rodolfovi, aby ji doprovodil k oltáři, Lisa běží za Elvinem, aby mu řekla o Aminině nevěře. Ačkoli je Rodolfo zprvu v pokušení, rozhodne se situace nevyužít. Položí Aminu na pohovku a odejde z místnosti.
O ciel che tento – Sutherland / Corena
Děj: Lidé se již shromáždili před místností a jsou pobaveni Amininým chováním.
Osvěžte se! L’uscio è aperto – Bonynge
Elvino vyvozuje závěry
Děj: Elvino přispěchal a s hrůzou poznává svou snoubenku na kanapi hraběte. Amina se probouzí a je ráda, že Elvina vidí. Když ji odstrčí, s hrůzou si uvědomí, co se stalo. Potvrdí svou nevinu, ale Elvino zruší zasnoubení.
Po Aminině ujištění o nevině se rozvine velké kvarteto, concertato, které je inspirováno nejkrásnějšími melodiemi. Amina začíná téměř bez doprovodu orchestru. Ostatní hlasy se přidávají jeden po druhém a postupně orchestr bobtná v obrovském crescendu, až housle rozezpívají bolest v nejvyšších tónech a doprovodí kvartet až k jeho vyvrcholení.
D’un pensiero e d’un accento … Non piu nozze – Callas / Valletti /
LA SONNAMBULA Act II
Děj: Několik vesničanů se vydává na cestu k hraběti. Chtějí ho požádat, aby zachránil Amininu čest.
Chtějí ho požádat, aby zachránil Amininu čest.
Qui la selva è piu folta ed ombrosa
Děj: Amina a Teresa je sledují. Když míjejí Elvinovu farmu, vidí, že je ztracen v myšlenkách. Amina sebere odvahu a promluví na něj. Pro Elvina však vše skončilo. S hořkostí jí strhne prsten z prstu.
Vedi, o madre – Sutherland / Pavarotti
Obávaná tenorová árie
Děj: Tam slyší hluk vesničanů. Ti se vítězoslavně objeví a říkají, že hrabě potvrdil Amininu nevinu. Elvino však hraběcímu tvrzení nemůže a nechce uvěřit.
Dostáváme se k další “Rubiniho árii”, která vynáší hlas tenoristy do nejvyšších rejstříků s “D”. Bellini zkomponoval opakování této nechvalně proslulé kabalety s druhou slokou, která bývá z hlasových důvodů vynechána.
Legendární byly vysoké tóny Alfreda Krause, které dokázal s elegancí a jistotou vyloudit i ve vysokém věku.
Ah! Perché non posso odiarti – Kraus
Lisa má svérázné tóny
Děj: Lisa vidí, že se blíží její příležitost. Alessio se ji snaží znovu získat, ale vesničané přicházejí Lise blahopřát ke sňatku s Elvinem, Lisa je nadmíru šťastná.
Nyní je Líze dovoleno zazpívat i kaskádu koloratur, aby vyjádřila svůj triumf. Bellini však Lízu nevykresluje pozitivně, koloratury jsou duté a připomínají spíše kdákání než Amininy melodické tóny.
De’ lieti auguri a voi son grata – Monzo
Děj: Objeví se Elvino a potvrdí, že je připraven se oženit s Lisou a že přípravy jsou již hotové. Pak mezi ně vstoupí Rodolfo a dosvědčí Amininu vážnost, ale Elvino ji na vlastní oči viděl v hraběcí ložnici. Rodolfo vysvětluje lidem fenomén somnambulismu. Elvino však o tom nechce ani slyšet a vezme Lízu za ruku. Když Tereza pochopí, že Elvino chce nyní Lízu dovést ke svatebnímu oltáři, prozradí jí tajemství šátku, který našla v hraběcí ložnici. Líza stojí omráčená mezi lidmi a Elvino nyní vidí, že ho zradily dvě ženy.
Z této scény se vynoří nádherný kánonový kvartet se sborem.
Lisa mendace anch’essa – Pavarotti / Della Jones / Buchanan
Velká náměsíčná scéna – Ah! Non credea mirarti
Děj: Tam se na parapetu objeví Amina. Když náměsíčně přechází po trámu nad mlýnským kolem, všichni zatají dech. Kdyby spadla, zemřela by. Dojde až na druhý konec a vstoupí na náměstí, kde ještě náměsíčně mluví o své lásce k Elvinovi tím nejdojemnějším způsobem.
Jen jednoduchý motiv prvních houslí a vybrnkávání basů doprovází jemně rozdýchávané Amino utrpení. Melodie je typickou Belliniho kantilénou: rozvláčná a s malými intervaly bez zdvojování nástroji. Bellini k ní zkomponoval mimořádně řídký doprovod; do zvuku smyčců slyšíme pouze průpovídky prostého hoboje, později doprovod výrazného sólového violoncella. Takzvaná “květinová árie” končí několika intimními koloraturami.
Slavný americký kritik John Ardoin napsal, že Maria Callasová se závěrečným aktem této opery zapsala do operních análů. Změnila způsob, jakým sopranistky zpívaly roli Aminy. Její hlas v této náměsíčné scéně je uhrančivý a září skvělým legatem a dlouhými liniemi. V této scéně se Maria stala Aminou.
Ah! Non credea mirarti … – Maria Callas
Druhá nahrávka, kterou něžně rozdýchala a zasněně ztvárnila Anna Moffo v okouzlujícím mladém věku v nahrávce pro televizi.
Ah! Non credea mirarti … – Moffo
Bravurní árie na závěr – “Ah non giunge”
Děj: Nyní Rodolfo dovolí Elvinovi, aby ji probudil. Elvino poznal svou chybu a navlékne Amině prsten na prst. Amina je šťastná.
Na závěr opery Bellini pro Aminu složil bravurní árii s velkými skoky v tónu, trylky a vrchními tóny.
Árii slyšíme ve třech verzích:
Callasová zpívala tuto árii v roce 1957 s dodatečnými (šílenými) ozdobami dirigenta představení Leonarda Bernsteina. Režisér Luchino Visconti nechal až do této árie ztlumit osvětlení a Callasová zpívala tuto závěrečnou árii v zářivých světlech jeviště.
Ah ! Non giunge – Callas
Technika Joan Sutherlandové jí umožnila zazpívat árii v šíleném tempu a dovedla ji ke slavnému závěru s dechberoucími trylky. Pavarotti prý ztratil řeč, když se dozvěděl, že Sutherlandová byla schopna uvést večerní představení ” La traviaty” tentýž den po poledním představení “La sonnambula”.
Ah! Non giunge – Sutherland
Luisa Tetrazzini byla největším “kanárkem” dvacátých let. Neexistovala výška nebo koloratura, kterou by nedokázala zazpívat. Je radost poslouchat její ptačí zpěv z roku 1911.
Ach ! Non giunge – Tetrazzini
Doporučení k nahrávání
Warner s Marií Callasovou, Cesarem Vallettim, Gabriellou Corturanovou, Giuseppem Modestim pod vedením Leonarda Bernsteina a orchestru a sboru milánské La Scaly.
Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce o “LA SONNAMBULA ” Vincenza Belliniho.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!