MANON Julese Masseneta – operní průvodce a děj

Online operní průvodce na téma MANON

Massenetova Manon patří k absolutním vrcholům francouzské operní tvorby. Role Manon je jedním z nejpůsobivějších portrétů rolí v operní literatuře. Poznejte obrovské bohatství myšlenek, které do ní Massenet zakomponoval.

 

 

 

 

Obsah

Synopse

Komentář

Akt I (scéna v hostinci)

Akt II (Bytová scéna)

Akt III (Promenádní scéna, scéna v klášteře)

Akt IV (scéna v kasinu)

Akt V (Scéna smrti)

Doporučení k nahrávání

Zajímavost

Je suis encore étourdie

Adieu, notre petite table

En fermant les yeux (árie snů)

Obéissons… Profitons de la jeunesse (Gavotta)

Ah fuyez douce images

N’est-ce plus les mains

 

 

 

 

 

 

Premiéra

Paříž, 1884

Libreto

Henri Meilhac a Philippe Gille, podle románu Manon Lescaut od Abbé Prévosta.

Hlavní role

Manon,Mladá žena (soprán) - Lescaut, Manonin bratranec (baryton) - Des Grieux, Rytíř ze šlechtického rodu (baryton) - Des Grieux, hrabě a otec rytíře Des Grieux (bas) - Guillot, zámožný muž (tenor) - De Brétigny, Bohatý šlechtic (baryton)

Doporučení nahrávky

EMI, Victoria De Los Angeles, Henry Legay a Michel Dens pod taktovkou Pierra Monteuxe a sboru a orchestru pařížské Opéra comique nebo EMI, Angela Gheorghiu, Roberto Alagna a José van Dam pod taktovkou Antonia Pappana a sboru a orchestru Monnaie.

 

 

 

 

 

 

 

Libreto

Předlohou pro Manon byl román “Manon Lescaut” od abbého Prévosta. Stojí za to se krátce podívat na život autora. Čtrnáctiletý Antoine pocházel ze zámožné rodiny, po předčasné smrti matky se však s otcem nepohodl a v roce 1711 utekl, nejprve na vojnu, pak do jezuitské koleje, poté znovu vstoupil do armády a zúčastnil se francouzsko-španělské války. Následně dezertoval a uchýlil se do kláštera, kde vstoupil do benediktinského řádu a přijal nižší svěcení. I v řádu byl jeho život nevyzpytatelný; mimo jiné byl napadán za své spisovatelské dílo a ve 30 letech byl z řádu sesazen. Poté byl hledán policií a uprchl přes několik evropských zemí. V Haagu se seznámil se vznešenou kurtizánou Lenki Eckhardtovou, která ho inspirovala k napsání Manon. Vedl s ní okázalý životní styl, který je přivedl do Londýna, kde byl Prévost uvězněn za podvody se směnkami. V příběhu Manon Lescaut je zkrátka mnoho autobiografického o slavném životě abbého Prévosta.

Libreto “Manon” je velmi blízké originálu. Ze tří známých oper podle románu (Massenet, Puccini, Auber) se Massenetův příběh nejvíce přiblížil předloze, pouze závěr byl pozměněn.

S Henrim Meilhacem a Philippem Gillem měl Massenet k dispozici dva vynikající a zkušené libretisty. Libreto si zaslouží velkou pochvalu; sled scén a jednání obratně střídá intimní scény s působivými tableaux. Libretisté se zdrželi odboček a zachovali střídmost děje, přičemž každé jednání směřovalo k “coup-de-théâtre”, které Massenet účinně zhudebnil.

 

 

Massenetovy stylistické prostředky

Massenet napsal “Manon” pro pařížskou “Opéra Comique” a použil její stylistické prostředky; objevují se zde například tři grisettes (burleskní přítelkyně Guillota a De Brétignyho). Také používání zastaralých hudebních forem, jako je dvorská gavota nebo menuet, které působí karikujícím dojmem, lze vysledovat v praxi divadla.

Massenet v Manon použil také mnoho stylistických prostředků Velké opery. Je zde například použit balet, skládá se z pěti dějství se samostatnými kulisami a má tragický závěr.

 

 

Hudba a leitmotivy

Massenetův kompoziční styl je založen na něžných, plynoucích melodiích. Hudba je vždy poetická a květnatá. Důležité postavení zaujímají leitmotivy. Byl vášnivým obdivovatelem Wagnera, aniž by však bezmyšlenkovitě používal jeho postupy. Použil poměrně mnoho leitmotivů, zejména pro postavu Manon lze nalézt šest leitmotivů, které popisují prolínání jejího charakteru mezi melancholií a veselostí a hudebně utvářejí proměnu jejího osudu v pěti dějstvích. Některé hudební příklady leitmotivů najdete v hudebních ukázkách.

 

 

Role Manon

Úkol hlavní hrdinky opery je nelehký. Manon je jedinou ženskou postavou této opery, (téměř) vše se točí kolem ní. Zpívá pět árií, mnoho duetů a ansámblových scén.

Rozmanitost ztvárnění staví hlavní představitelku před nelehký úkol. Ačkoli je Manon v pozitivním slova smyslu prostá osoba, musí v každém jednání ukázat jinou tvář. V prvním dějství poznáváme mladou, naivní ženu z venkova. Ve druhém dějství je romantickou milenkou, která se nechá zlákat módním životem a vypočítavě dá svému milenci kopačky. Ve třetím dějství je frivolní milenkou a ve čtvrtém dějství svůdnicí. A konečně v posledním dějství musí věrohodně ztvárnit metamorfózu v kajícnici ve scéně smrti.

Tato obrovská jevištní přítomnost – na jevišti je téměř nepřetržitě – a rozmanitost postav v pěti dějstvích je v operní literatuře jedinečná a vyrovná se jí pouze Violetta v Traviatě.

 

 

Massenetův první světový úspěch

Premiéra se uskutečnila 19. ledna 1884 v pařížské Opéra Comique. Úspěch prvních představení byl smíšený. Marie Heilbronn, první Manon sklidila ovace a roli zpívala asi 80krát. Massenet byl obviněn z wagnerismu, což bylo v 80. letech 19. století ve Francii ještě sprosté slovo. Dílo se rychle ujalo v mnoha divadlech a o deset let později bylo s velkým úspěchem obnoveno i v Opéra comique. Opera se stala celosvětově úspěšnou a jen v Opéra comique byla od té doby uvedena několik tisíckrát.

 

 

 

 

Předehra cituje řadu leitmotivů: hned na začátku zazní zářivé téma gavoty, které uslyšíme ve 3. dějství. Symbolizuje Manoninu snahu o život v přepychu:

Za druhé slyšíme vojenský motiv, který charakterizuje život jejího bratra, který ji přijme:

Prélude – Pappano

Je suis encore étourdie – pohled na Massenetův kompoziční styl

Synopse: Dva zámožní pánové Guillot a von Brétigny se baví v hostinci se třemi mladými přáteli. V hostinci je také Lescaut. Očekává dostavník, v němž sedí jeho sestřenice Manon. Její rodina ho pověřila, aby Manon doprovodil do kláštera. Dostavník přijíždí a Lescaut vítá svou patnáctiletou sestřenici Manon. Massenet ukazuje Manon v “Je suis encore étourdie” jako mladou ženu, které imponuje velkoměstské prostředí a jeho půvaby.

 

Massenet ukazuje Manon v “Je suis encore étourdie” jako mladou ženu, které imponuje velkoměstské prostředí a jeho půvaby. Massenet napsal v původním libretu u prvních slov této árie “Avec charme et émotion”. Ve francouzštině má slovo “charm” širší význam než v angličtině a němčině. Pěvec musí v tomto podání patnáctileté Manon dodat mladistvý sexappeal, “dětskou koketérii, nevinnost zlomenou ještě před prvním náznakem” (Kesting). S tématem této árie se budeme setkávat opakovaně, je to motiv naivní, nevinné Manon:

Než se zaposloucháme do této pasáže, je vhodné se ponořit do zvláštního rysu Massenetova kompozičního stylu. “Massenet měl svou vlastní kompoziční techniku – učil se textové pasáže nazpaměť a donekonečna je opakoval, dokud nepřišel na dokonalou melodii pro individuální rytmus každé fráze. Stačí si poslechnout slavnou “Je suis encore tout étourdie” (Jsem stále zcela omámen), abychom ocenili, jak volně melodie plyne. Některé verše, jako například první, jsou zpívány pouze s dechovými nebo prověšenými pauzami (“Je suis … en-core… tout étour-die… e), jiné jsou co nejrychleji uspěchané a další nabízejí příležitost k dlouhotrvajícímu tónu”. (Abbate / Parker)

Je suis encore étourdie – Gheorghiu

 

Synopse: Další scéna nám ukazuje rozjímající Manon. Pozoruje tři přítelkyně, jak se baví se dvěma bohatými muži, a krátce sní o tom, že by mohla vést takový život . Ale je to jen chiméra, její rodina rozhodla, že musí žít v klášteře.

Restons ici… Voyons, Manon, plus de chimeres!

 

Synopse: Objeví se Grieux. Osloví Manon a na první mrknutí oka se do ní nesmrtelně zamiluje.

Sólové housle něžně nesou motiv vášně, který během duetu zaznívá střídavě ve všech hlasových skupinách, až se nakonec dostane k hlasům zpěváků, kde romanticky doznívá:

Je sais votre nom – Gheorghiu / Alagna

 

Synopse: Uplynulo jen pár minut a ti dva se rozhodli odjet do Paříže.

V doprovodu motivu vášně se ti dva rozhodnou jít každý svou cestou.

Poslechněte si tento krásný duet s Annou Netrebko a Rolandem Villazonem.

Nous vivrons à Paris – Netrebko / Villazon

 

 

 

 

 

 

Massenet přisuzuje orchestru důležitou roli. Každé jednání je uvedeno orchestrální hudbou. V krásné předehře k druhému dějství zaznívají dva hlavní leitmotivy, které nás provázejí celým dílem. Hluboký motiv Des Grieux, hraný nízkými smyčci, se setkává s dráždivým, lehkonohým motivem Manon, hraným houslemi.

Na začátku slyšíme leitmotiv Des Grieux:

Pak hravý, koketní motiv Manon:

Prélude 2ème acte – Lopez-Cobos

 

 

Scéna s dopisem

Synopse: Manon a Des Grieux žijí v malém bytě v Paříži. Des Grieux píše dopis svému otci a žádá ho o svolení ke sňatku.

On l’appelle Manon – Gheorghiu / Alagna

 

Manonova slavná árie na rozloučenou – Adieu notre petite table

Synopse: Někdo zaklepe na dveře. Našel je Manonin bratranec Lescaut v doprovodu Brétignyho. Zatímco se Lescaut hádá s Des Grieuxem, Brétigny si vezme Manon stranou a řekne jí, že Des Grieuxův otec by sňatek nepřijal a že dnes večer unese jeho syna. De Brétigny jí jako alternativu nabízí život v přepychu. Des Grieux jde na poštu, aby otci poslal dopis. Manon je v hlubokém zamyšlení. De Brétignyho nabídka života jako… královna je příliš svůdná. Její rozhodnutí už padlo. Přemožena nostalgickými pocity se loučí se svým malým bytem.

“Adieu notre petite table” je jednou ze slavných árií Manon. Popisuje její vnitřní konflikt mezi upřímnou láskou k Des Grieuxovi a touhou po okouzlující budoucnosti. V této scéně Manon prochází kolotočem emocí. Na začátku ji zachvátí láska k Des Grieuxovi (mon pauvre chevalier… j’aime), poté nejistota (je ne suis digne de lui). Pak ji však podnítí příslib života v přepychu velkoměsta a árie vrcholí na slově “beauté” ve vysokém B. Objevuje se motiv Brétigny a ona se na několik okamžiků oddává sladkému očekávání své zářné budoucnosti. Brzy ji však přemohou melancholické pocity loučení (Adieu notre petite table). Uvědomuje si, že svůj královnin sen draze kupuje, a sice ztrátou své lásky.

Rozsáhlé pasáže této árie jsou napsány v klavírním doprovodu. Jsou to upřímná slova, jejichž pocity se opakovaně odrážejí v orchestru. Španělská pěvkyně Victoria de los Angeles (1923-2005) je mnohými odborníky považována za nejlepší interpretku role Manon. Kesting to vysvětluje následovně: “Victoria de los Angeles byla pěvkyní intimních tónů pro vše, co je v hudbě lyrické a tiché. Její jedinečný a nezaměnitelný témbr ležel v sametovém kabátě. Stratton hovoří o “hlasu pro něžný polotón a jemné narážky”. To jsou ideální podmínky pro tuto intimní klíčovou scénu Manon. Poslechněme si Victorii de los Angeles v živé nahrávce, která příkladně dokumentuje, co bylo řečeno.

Allons! … Adieu, notre petite table (1) – de los Angeles

 

Poslechněme si tuto árii v další nádherné interpretaci. Maria Callasová Manon v opeře nikdy nezpívala. Poslechněte si ji v koncertním úryvku.

Allons! … Adieu, notre petite table – Callas

 

Massenetova velká snová árie

Synopse: Návštěva opouští byt a Des Grieux sní o životě ve dvou. Sní o místě, kde by mohl být s Manon šťastný.

Když zavřu oči, vidím v dáli skromné útočiště,
malý domek ztracený uprostřed lesů!
Pod tichým stínem,
u čistých a radostných potůčků,
v nichž se odráží listí,
zpívají s ptáky!
To je ráj!
Ale ne, všechno je tam smutné a melancholické,
protože jedna věc chybí
Manon by měl být přítomen!

Snová árie je jednou z nejznámějších árií standardního tenorového repertoáru. Vyžaduje neuvěřitelnou jemnost a přesnost nejen ve výškách, ale i v rezonanci a dechu. Massenet tuto křehkou árii zušlechtil klavírním doprovodem s okouzlujícím orchestrálním doprovodem. “Orchestrální doprovod uchvacuje vysokými opalizujícími tlumenými houslemi, kterým Massenet dodává ještě více jasu flétnou a hoboj. Je komponován bez basů a také tenorová melodie je zdrženlivá, což vyvolává dojem, že árie může kdykoli vzlétnout.” (Abbate).

 

Poslechněte si tuto árii v jednoduše skvělé interpretaci Jussiho Björlinga. Všimněte si nádherného a expresivního ritardanda v čase kolem 2:00 nebo dechberoucího diminuenda na konci.

En fermant les yeux (1) – Björling

 

Björling je mnohými považován za nejlepšího Verdiho tenoristu 20. století. Bohužel Manon na jevišti nikdy nezpíval.

Příště uslyšíte nahrávku s tenoristou z naší doby. Jonas Kaufmann, skvělý Werther, zpíval Manon také s velkým úspěchem. Svým temným barytonovým tenorovým hlasem dodává árii melancholický charakter.

En fermant les yeux (2) – Kaufmann

 

 

Dvě vynikající nahrávky ze starých dobrých časů

Zájemci najdou snovou árii v dalších dvou verzích. Jsou to skvělá zvuková svědectví dvou tenorů zlaté éry.

Začněme legendární nahrávkou Enrica Carusa z roku 1902. Caruso natočil svých vůbec prvních osm skladeb na desku v Miláně. Znamenalo to začátek velké nahrávací kariéry. Tato árie patří do této první série. Skladbu nahrál pod italským názvem “chiudi gli occhi” s klavírním doprovodem. Zvláštní lahůdka: skladbu zušlechtil jedním ze svých slavných Carusových vzlyků.

En fermant les yeux (3) – Caruso

 

Pokud chcete slyšet více o legendárních Carusových nahrávkách, pak doporučuji podcast s Carusovou anekdotou. (https://soundcloud.com/user-259769732/anecdote-011-how-enrico-caruso-made-the-most-expensive-record-in-history-from-a-failed-marriage; nebo si vyberte podcast Itunes “Anekdoty ze světa opery”, díl 11).

 

Na závěr doporučuji poslechnout si toto dílo v interpretaci Julia Patzaka. V poněkud pomalejším tempu a s velkou hlasovou intenzitou; husí kůže zaručena. Kesting popisuje Patzakův hlas následovně: “Měl malý, lehce nosově zabarvený hlas naprosto nezaměnitelné barvy – ne krásný, ale výrazný, smyslný a bolestně krásný. Je to hlas, který proniká do hlubin srdce.”

En fermant yes yeux (4) – Patzak

 

 

Synopse: Manon však sní o okouzlujícím životě v přepychu a Des Grieuxe nevaruje. Nic netušící Des Grieux je zrazen svou milenkou a večer násilím přiveden ke svému otci.

 

 

 

 

 

 

Massenetsova slavná Gavotta

Synopse: Je nedělní odpoledne na cours-de-reine, velké pařížské promenádě’. Manon je šťastná, že je středem společnosti:

na s’incline
on baise ma main
car par la beauté je suis la reine

předkloní se
políbí mi ruku
podle své krásy jsem královna

 

S vitalitou a radostí zpívá slavnou Gavottu s vysokým Des na konci první části. Massenet nekreslí obraz arogantní mrchy, ale mladé šťastné ženy. Poprvé zazpívá slovo “reine” (královna) v klavíru, sotva může sama uvěřit, že je obdivovaným středem haute volée. Teprve na druhý pokus zpívá slovo “reine” ve forte. O Massenetově představě Manon vypráví anekdota: na každodenní procházce míjel květinovou dívku s modrýma, nevinnýma dětskýma očima. Později řekl, že právě tato žena mu byla inspirací pro Manon.

Poslechněte si Victorii de los Angeles v neuvěřitelně virtuózní a zároveň klidné a expresivní interpretaci tohoto díla.

Obéissons… Profitons de la jeunesse (1) – de los Angeles

 

Árie je velmi záludná a má obtížné koloratury. Zvláštní pozornost věnujte minutě před vysokou deskou, od 1:15.

Poslechněte si další interpretaci ruské operní hvězdy Anny Netrebko. Zpívá krásné vysoké tóny Netrebko, ale v hbitosti za Victorií de los Angeles zaostává (srovnejte například trylky před vysokou Des).

Obéissons… Profitons de la jeunesse (2) – Netrebko

 

 

Manonova náhlá změna názoru

Synopse: Na nedělní promenádě si Manonin bohatý milenec dokonce najme balet, aby oslavil půvabnou Manon. Do této společnosti je pozván i otec Grieux, který Manon oznámí, že jeho syn je vysvěcen na kněze. Manon se náhle znovu rozněžní a vydá se do semináře.

 

 

V semináři

Synopse: V Saint Sulpice se farnost schází v kostele. Chválí výmluvnost Des Grieux.

Quelle éloquence – Lopez-Cobos

 

Ah fuyez douce images – další Massenetův geniální tah

Synopse: Des Grieux si již v semináři získal pověst nadaného kazatele. Nenechá se otcem odradit od zasvěcení života Bohu. Des Grieuxa však trápí obrazy z minulosti, myšlenky na Manon, které se marně snaží zaplašit v árii “Je suis seul… ah fuyez douce images”.

Je to druhá velká árie, kterou Massenet napsal v Manon pro tenor. Stejně jako árie Dram je i tato skladba introspektivním odrazem jeho citového světa. Slyšíme čtyři skvělé nahrávky tohoto obrazu duše.

Tyto árie uslyšíme v různých verzích.

Začínáme s Nikolajem Geddou (1925-1987). Byl to především znalci vysoce ceněný tenorista. Nebyl tenoristou se silným a pronikavým hlasem, ale vynikal hlasovým uměním a mimořádným rozsahem hlasu. Byl například první volbou pro extrémně vysokou tenorovou roli Arnolda v Rossiniho Vilémovi Tellovi.

Poslechněme si tuto árii z Geddy. Kesting to komentuje: “Je to skvělá skladba: “Vždy se mu podaří spojit hlasovou eleganci s absolutní věrohodností, jako například v klášterní scéně: recitativ vytváří jako monolog zmateného mladíka, který utíká před svou osudovou láskou do kláštera. V árii Des Grieux (a s ním i posluchač) je přemožený citem k Manon, v parlandové střední části Gedda znovu poráží sám sebe, zatímco znějí akordy varhan – jen aby byl opět unesen mistrovsky promyšleným crescendem.”

Je suis seul… ah fuyez douce images (1) – Gedda

 

Další nahrávku představuje Jonas Kaufmann. Pochází z jeho CD z roku 2007 (Romantic Arias), které se setkalo s vynikajícími recenzemi. Největší chválu (která byla opakovaně citována) vyslovil vysoce respektovaný kritik John Steane v časopise Gramophon, který v Jonasi Kaufmannovi viděl kandidáta na budoucího špičkového tenoristu . Vynikly zejména úryvky z Manon.

Také francouzští odborníci byli plni chvály, uznale byla konstatována vynikající francouzská dikce Němce.

Je suis seul… ah fuyez douce images (2) – Kaufmann

 

Dále opět uslyšíme Jussiho Björlinga v další podmanivé interpretaci.

Je suis seul… ah fuyez douce images (3) – Björling

 

Konečně bych chtěl do playlistu přidat Tito Schipa. Des Grieux byla jedna z jeho oblíbených rolí. Jako vždy Schipa zaujme svým elegantním hlasem, který vyjadřuje bolest, jakou jiný zpěvák nemá obdoby. Poslechněte si nahrávku z třicátých let.

Je suis seul… ah fuyez douce images (4) – Schipa

 

Manonovo svádění ctižádostivého kněze

Synopse: Pak se objeví Manon, požádá ho o odpuštění a Des Grieux nedokáže odolat její něze – Není to tentýž hlas, tatáž něžná ruka, která ho kdysi okouzlila?”

Massenet v této scéně využívá všechny hudební rejstříky ženského umění svádění: velké skoky tónu k vyjádření emocí, souhru jejích slov s jemnými sólovými houslemi, teskná, téměř dechberoucí slova Manon.

Podívejte se na tuto strhující scénu v televizní verzi s Annou Netrebko a Rolandem Villazonem.

N’est-ce plus les mains (1) – Netrebko / Villazon

 

A ve druhém výkladu s vynikajícím los Angeles. Kesting k této nahrávce řekl: “Podařilo se jí vyjádřit neautentičnost zobrazovaných pocitů, potlačovanou smyslnost, která dává Massenetově hudbě hysterický nádech.

N’est-ce plus les mains (2) – los Angeles / Haye

 

Uslyšíte třetí interpretaci Angely Gheorghiu. Možná verze s největším uměním svádění. Vynikající.

N’est-ce plus les mains (3) – Gheorgiu / Alagna

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: Des Grieux a Manon žijí společně. Její touha po přepychu pohlcuje velké sumy peněz. Brzy Grieux promrhá své dědictví. Des Grieux ze zoufalství hledá své bohatství ve hře. V kasinu hraje proti Guillotovi.

Manon fiebert im Glücksspiel mit, der Wunsch nach Gold und Luxus erhitzt sie.

Faites vos jeux, Messieurs … Ce bruit de l’or – Gheorgiu

 

Synopse: Guillot prohraje spoustu peněz a obviní Des Grieuxe z podvodu. Policisté na pokyn Des Grieuxova otce Des Grieuxe zatknou a brzy poté ho propustí. Jejich oči se upírají na Manon. Ta je uvězněna jako spolupachatelka.

 

 

 

 

 

 

Scéna smrti Manona

Synopse: Des Grieux a Lescaut se dozvěděli, že Manon byla odsouzena k vyhoštění do zámoří. Chtějí ji osvobodit. Za poslední peníze Lescaut podplatí seržanta a smrtelně nemocná Manon je na krátkou dobu propuštěna. Manon lituje svých činů a žádá Des Grieuxe o odpuštění. Vzpomíná na dobu jejich lásky a něžnosti.

Umírá v Des Grieuxově náručí se slovy “Et c’est là l’histoire de Manon Lescaut“.

Poslechněte si finále s Rolandem Villazonem a Annou Netrebko, s nádherným závěrečným obrazem, naprosto sledujte až do konce.

Ah! des Grieux!… O Manon! – Netrebko / Villazon

 

 

Doporučení k nahrávání

 

EMI, Victoria De Los Angeles, Henry Legay pod vedením Pierra Monteux a sbor a orchestr Pařížské opery.

 

EMI, Angela Gheorghiu, Roberto Alagna pod vedením Antonia Pappana a Sbor a orchestr monnaie.

 

 

 

Petr Lutz, opera-inside, online operní průvodce MANON od Julese Masseneta.