Online operní průvodce a synopse k Mozartově IDOMENEO
Mozart považoval Idomenea za své největší dílo v operním žánru. Inspirován Gluckovými operami, které viděl ve svém pařížském období, napsal snad nejlepší barokní operu v historii.
Obsah
Zajímavost
Estinto è Idomeneo … Tutto nel cor vi sento Rage aria I
Zeffiretti lusinghieri Dopisní scéna
Andrò ramingo e solo Kvartet
Ha vinto amore Věštkyně
D’oreste e d’Aiace Rage aria II
Doporučení k nahrávání
Premiéra
Mnichov, 1781
Libreto
Autor: Giambattista Varesco, podle Idoménée Antoina Dancheta a řecké tragédie.
Hlavní role
Idomeneo, krétský král (tenor) - Idamante, jeho syn (soprán, tenor, kastrát) - Elektra, argoská princezna (soprán) - Ilia, Trojská princezna (soprán) - Arbace, Idomeneův rádce (tenor)
Recording recommendation
EMI, Richard Lewis, Léopold Simoneau, Sena Jurinac, Lucille Udovick diretta da John Pritchard e la Glyndebourne Festival Orchestra and Chorus.
Komentář
Na začátku bylo štěstí
Na cestě do Paříže se Mozart v roce 1775 zastavil v Mannheimu a seznámil se s místním divadlem Residenz, které držel uměnímilovný kurfiřt Karel August. Orchestr a pěvci měli pověst nejlepších v Evropě. Mozart byl ohromen a s hudebníky se spřátelil. O to větší radost měl, když o tři roky později dostal z Mnichova zakázku na zkomponování opery pro Karla Augusta, který nyní v Mnichově vládl. Kníže s sebou do Mnichova bez dalších okolků vzal celý orchestr a nejlepší zpěváky, včetně Aloysie Weberové, Mozartovy první lásky a sestry jeho pozdější manželky Konstanze.
Libretto
Výběr “Idoménée” jako námětu opery učinil sám kníže. Napsal ji Antoine Danchet, který si vzal za základ řeckou tragédii o trojském homérovi Idomeneovi a doplnil ji o milostný příběh Idamanté a Iliady. Mozart zařídil, aby libreto napsal salcburský kaplan Giambattista Varesco. Sečtělý Varesco byl zkušený spisovatel, ale neměl žádné divadelní zkušenosti, a proto napsal příliš mnoho textu, který musel Mozart neustále zkracovat. Když Mozart v listopadu 1780 odjížděl ze Salcburku do Mnichova, aby připravil inscenaci, libreto se stále ještě připravovalo. Dopisem pověřil svého otce, aby Varescovi diplomaticky vyjádřil svá přání, a potomci tak získali hluboký vhled do Mozartovy tvorby.
Gluck byl kmotrem
Když Mozart v roce 1780 začal komponovat Idomenea, měl ještě v uších Gluckovy opery, které viděl o dva roky dříve během svého nešťastného pařížského roku. Mozart obdivoval díla tohoto Němce, ale zároveň viděl slabiny strnulosti klasické operní série. Pro Idomenea například zkomponoval některé prvky, které byly tomuto žánru cizí, například mnoho ansámblů (kvartety a tria patřily do opery buffa). Přesto dílo zůstává hluboce zakořeněné v opeře seria. Kastráti, velké sborové party, příšery, orákulum a balety patří k jejím nejzákladnějším prvkům.
Hudba: Sbor a orchestr
Mozart věděl o virtuozitě orchestru a napsal dosud nejobtížnější orchestrální part, jaký kdy byl pro operní dílo napsán. Mozartův otec svého syna varoval před rozmarností orchestru, pokud by dílo bylo příliš obtížné, ale Mozart dokázal zabodovat skvělou hudbou. Symfonickému aspektu dodával ještě větší váhu fakt, že se jedná o Mozartovu velkou sborovou operu. Celkem devět sborových čísel má na tuto operu rozhodující vliv. Přibylo ještě více symfonických forem, jako jsou pochody a balety.
Hudba: Pěvecké role
Mozart byl angažován na obsazení role Idamanta kastrátem a v každém jednání pro něj složil krásnou árii. Kastrát dal Prato k jeho velkému rozčarování nesplnil Mozartova očekávání; zpíval, jak Mozart řekl, “že je to ostuda”. Byla to jeho předposlední kompozice pro kastráta. Pro nové provedení ve Vídni o pět let později napsal verzi pro tenor.
Mozart by roli Idomenea raději napsal pro basový hlas. Konvent seria však pro tento typ role požadoval tenoristu a kníže poskytl nyní 66letého Antona Raafa. Jeho jméno stále slibovalo pro divadlo velký půvab a prestiž, protože byl po desetiletí předním koloraturním pěvcem v Evropě. V pokročilém věku byly jeho koloraturní běhy ještě ucházející, ale kromě toho už neměl co nabídnout. Mozart mu proto složil mnoho “řízných nudlí”, jak koloratury nazýval.
Během mnichovských měsíců, kdy skladbu dokončoval a připravoval se na první provedení, strávil Mozart s Raafem mnoho času. Raaf se mu stal otcovským přítelem a Mozart zřejmě těžil z jeho bohatých zkušeností. V určitém okamžiku přeskočila jiskra inspirace a Mozart pro Raafa složil revoluční árii “Fuor del mar”, která se možná stala něčím jako zrodem (nebo alespoň ohlášením) romantického hrdinského tenoru. V dopise o spolupráci s Raafem napsal Mozart svou slavnou větu: “Líbí se mi, že árie je pro zpěváka stejně vhodná jako dobře ušité šaty”.
Již role Elettra a Illia ukazují Mozarta jako mistra příštích let. Elettra je se svou vysokou pěveckou virtuozitou a propastným duševním rozpoložením důstojnou předchůdkyní “Královny noci” a v Illii již slyšíme Hraběnku a Paminu. Obě role byly svěřeny sestrám Wendlingerovým, které patřily k nejlepším pěvkyním a ve svých 44, resp. 42 letech představovaly bezpečné hodnoty.
Historie představení
Premiéra Idomenea byla úspěšná, jeho otec a sestra Nannerl hrdě zasedli 29. ledna 1781 v mnichovském Residenztheater. Úspěch však nebyl dostatečně velký, aby nastartoval Mozartovu kariéru. Kníže byl sice spokojen, ale Mozartovi se nepodařilo dosáhnout svého cíle – stát se mnichovským kapelníkem a stát se nezávislým na salcburském dvoře. K jeho nelibosti byla opera uvedena jen několikrát a pak se šířila jen pomalu. Trvalo celých pět let, než se uskutečnilo první představení ve Vídni. Poté už bylo stále klidněji a Idomenea potkal osud, aby se stal “operou pro znalce”. Teprve v sedmdesátých letech 20. století zažila renesanci díky Harnoncourtovu dílu.
IDOMENEO ACT I
Synopse: V komnatách královského paláce
Předehra je oblíbená koncertní skladba. Začíná heroickým akordem, který pravděpodobně vystihuje hrdinský charakter hlavních rolí. Temnější pasáže poněkud kalí náladu, ale celkově Mozart napsal podmanivou, virtuózní předehru, která ukázala orchestr v tom nejlepším světle a jistě zaujala posluchače hned na začátku.
Sinfonia – Gardiner
Iliada je zamilovaná
Synopse: Trojská princezna Ilia naříká nad svým osudem. Ve válce o Tróju ji zajali Řekové. Při plavbě na Krétu se její loď dostala do bouře a zachránil ji Idamantés, syn řeckého krále Idomenea. Zamilovala se do něj, ale on je předurčen k tomu, aby se oženil s Eletrou, princeznou z Argosu. Výčitky svědomí ji trápí kvůli lásce k nepříteli jejího lidu.
Tato Iliina árie nářku začíná motivy vzdechů. Ačkoli je árie napsána v mollové tónině, má v první části něžnou sladkost, která je zjemněna jemnou koloraturou. Árie je dvoudílná, druhá část je poněkud dramatičtějším opakováním části první. Kadence s krásným trylkem tuto skladbu uzavírá.
V této scéně slyšíme Lucii Popp, která je jednou z nejlepších (nejlepší?) Ilií na nahrávce. První část je nádherně dojemná.
Padre, germani, addio – Popp
Synopse: Idamante jí slíbí, že propustí zajaté Trójany, aby usmířil oba národy a získal lásku Illií.
Non ho colpa – Bartoli
Synopse: Loď s Trójany dorazí do přístavu a vězni jsou propuštěni, vděčně se obracejí na štědrého Idamanta.
Godiam la pace – Gardiner
Elettra přísahá pomstu
Synopse: Elettra tritt aufgebracht zu Idamante und wirft ihm vor den Feind zu beschützen. Pak se přidá Arbace a oznámí strašnou zprávu, že Idomeneo zahynul v bouři u řeckého pobřeží. Elettra si uvědomuje, že Idamante jako nový král může následovat své srdce a cesta pro Ilju je volná. Nenávistně přísahá, že se trojské ženě pomstí.
Po elegické, něžné úvodní árii Ilie nám Mozart představuje divokou fúrii jako jejího protivníka. Za pulzujícího ťukání violoncell a fagotů, vibrujících smyčců a přízračných světel fléten otevírá Mozart brilantní zvukový koberec, který vykresluje Elettino šílenství. Její hlas zní podivně dutě. S postupem času její zoufalství narůstá. Představa, že otrok bude sdílet lože s Idamantem, v ní rozproudí krev. Její volání “vendetta” a “crueltà” ji téměř dusí. Její vnitřní vztek se přenáší na orchestr a hudba plynule přechází do bouřlivé hudby další scény.
Estinto è Idomeneo … Tutto nel cor vi sento – Moser
Synopse: Idomeneova loď se ve skutečnosti nepotopila. Řekům se podařilo v silné bouři uniknout na pobřeží.
Ve smyčcích slyšíme zuřit bouři a ve flétnách hvízdá vítr. Pro tuto bouřkovou scénu Mozart zkomponoval krásný sborový efekt: větší sbor na scéně a menší sbor za scénou na sebe kanonicky reagují a vytvářejí tak stereofónní efekt.
Pietà, numi, pietà – Gardiner
Idomeneo: role nejen pro Mozartovy tenory?
Synopse: Idomeneo se z posledních sil zachrání na břehu a přísahá, že z vděčnosti obětuje bohům prvního člověka, kterého uvidí.
Mozartovy tenorové role nejsou obecně pro Verdiho tenory příliš vhodné. Vyžadují lyricky měkký, hbitý hlas, který dokáže nechat výšky plynout bez tlaku a zpívat krásné linky legatissimo s klasickou elegancí, protože Tamino, Belmonte a spol. jsou citliví a nejsou to prohnaní Duca di Mantovas nebo hrdinní Manricové. Idomeneo je v mozartovském repertoáru výjimkou. Je to role, která je do jisté míry v dosahu verdiovského tenoru, a proto má tato role pro tyto pěvce zvláštní přitažlivost. Této role se ujal Placido Domingo a Idemenea zpíval na jevišti asi dvacetkrát. Stejně jako Pavarotti postrádá schopnost koloratury, ale při provedení této árie to není tak důležité a Domingo zpívá tento kus s krásným legatem a témbrem.
Vedrommi intorno – Domingo
Synopse: Idomeneo spatří osamělého muže a přemáhají ho muka svědomí. Netuší, že je to Idamante, kdo spěchá k pobřeží, aby trosečníka vyhledal. Otec a syn se nepoznávají a Idomeneo se obrací k neznámému muži. Když mu vypráví o tragické smrti svého otce, Idomeneo si s hrůzou uvědomí, že jeho obětí je jeho vlastní syn. Nyní Idamante poznává svého otce a chce ho blaženě obejmout. Ten je však otcem zhnusen a požaduje, aby se s ním už nikdy nesetkal. Idamante to nechápe a je šokován.
Na tuto scénu lze nahlížet autobiografickými brýlemi: Mozart měl v době kompozice se svým otcem blízký vztah. Po smrti Anny Mozartové v Paříži se Wolfgang stal pro Leopolda ještě více záchytným bodem, jak dokládá živá korespondence. V této době se syn občas cítil otcem “příliš chráněn”, ale jejich vztah byl blízký. Pro Mozarta byl tento vztah dominantním rysem jeho života a inspiroval ho při utváření vztahu mezi Idomeneem a Idamantem.
Mozart byl mistrem psychodramatu. Měl obrovské pochopení pro lidi a jejich potřeby a mistrovsky přenášel drama do hudby. V této árii se několikrát změní Idamantova nálada, aby ukázala jeho křehký stav. V neklidné šestnáctině cítíme zoufalství od samého počátku. Několikrát se mění nálada i tempo, což odráží zmatek mladého muže.
Il padre adorato – Bartoli
Synopse: Objevují se krétské ženy a radostně se objímají s domácími.
V tuto chvíli slyšíme další sborovou skladbu. Žesťové nástroje vytvářejí slavnostní náladu a dva sóloví sboristé doplňují radostný sbor.
Marcia … Nettuno s’onori
IDOMENEO ACT II
Synopse: Zpět v paláci se Idomeneo radí s Arbaceem a ten mu poradí, aby Idamanta poslal do Argosu spolu s Eletrou. Když Arbace odejde, Ilia předstoupí před krále a řekne mu, že Krétu považuje za svůj nový domov a Idomenea za svého otce.
Tato scéna s Idomeneem a Elettrou je hudebně nabitá erotikou. Neslyšeli jsme snad milostnou árii Elettry? Je v Idomeneově hlase více bolesti než v hlase “tchána”? Obě postavy se nezdají být jedna druhé lhostejné. Od této chvíle rezonuje v opeře další vztahové drama. Mozart opět (stejně jako později v da Ponteho operách) vypisuje v hudbě věci, které si v textu můžeme jen domýšlet.
Pro mnohé posluchače je tato árie Ilie jedním z vrcholů opery. Právě směs smutku a štěstí vede k nejkrásnějším posluchačským zážitkům v Mozartově hudbě. Ke zpěvnímu hlasu a orchestrálnímu doprovodu tlumených smyčců zakomponoval skupinu koncertantních dechových nástrojů, které společně i s jednotlivými figurami árii obohacují.
Se mai pomposo apparse … Se il padre perdei – Mathis
Slavný “Fuor del mar”
Synopse: “Fuor”, který se nachází na ostrově Fuor, je nejznámějším městem na světě: Idomeneo je potěšen a překvapen změnou Iliina názoru. Tuší, že miluje Idamanta, a je plný smutku z utrpení, které jim oběma přináší.
Tato árie Idomenea ukazuje Mozartovu novinku. Ačkoli je tato árie zkomponována v klasické barokní formě da capo (ABA’), takovou hrdinskou, vášnivou árii tenoristé dosud neslyšeli. Tenorista musí zvládnout dlouhé koloraturní řetězce. Mozart árii zkomponoval v hrdle Antona Raaffa, prvního Idomenea, který byl proslulý svým koloraturním uměním.
Mozart napsal také druhou verzi pro vídeňské provedení, která obsahuje méně koloratur (a vybrali si ji například Pavarotti a Domingo).
Juan Diego Florez překvapil svým mozartovským recitálem v roce 2018. Jeho hlas v průběhu let potemněl a stal se hlubším. Jeho koloratury jsou (podle očekávání) grandiózní a hlas má potřebnou sílu. Dechberoucí nahrávka!
Fuor del mar ho un mar nel seno – Florez
Jadlowkerovy ozdoby z fotografie z roku 1919 jsou nádherné a vypadají, že jsou seřazeny jako perly na náhrdelníku. Trylky v čase 2:03 a na konci jsou prostě ohromující.
Fuor del mar ho un mar nel seno – Jadlowker
Synopse: Elettra se dozvěděla o Idomeneově rozhodnutí a má radost z obratu událostí, že může Idomenea vyrvat jeho milence.
Chi mai del mio prov opiacer piu dolce! … Idol moi – Herteros
Nebeský “Placido è il mar”
Míří do přístavu k odjezdu.
Ve zvlněném 6/8 taktu zpívá sbor o klidném tichu moře. Svůdně, ve stylu sirény slyšíme šťastnou Eletru, opravdu nebeský kus!
Sidonie sponde … placido è il mar – Martinpelto / Gardiner
Synopse: Idamante je tam očekává a oni se s ním loučí.
Elegické trio potěší posluchače. Druhá část je napsána v tempu Allegro a spolu s jiskřivým závěrem se přehoupne a plynule přejde do bouře.
Pria di partir, o Dio! – Simoneau – Udovich – Lewis
Pomsta bohů
Synopse: “Strážce bohů” se v roce 2018 dočkal svého prvního dílu, který se odehrává v roce 2018: Když právě nastupují na loď, objeví se strašlivá mořská příšera.
Mozart napsal k této elementární události neuvěřitelně účinnou orchestrální hudbu
Qual nuovo terrore – Mackerras
Synopse: Idomeneo se obrací k bohům a nabízí se jako oběť. Zděšení Kréťané před netvorem prchají.
Corriamo fuggiamo – Gardiner
IDOMENEO ACT III
Scéna s Iliiným dopisem – “Zeffiretti lusinghieri”
Synopse: Ilia je v královských zahradách a žádá Zefiiretiho, aby Idamantovi řekl o její lásce.
Mozart pro tuto dopisovou scénu napsal něžnou, zasněnou kavatinu “Zeffiretti lusinghieri”, která již zřejmě odkazuje na dopisovou scénu “che soave zefiretto” z Figarovy svatby.
Solitudini amiche … Zeffiretti lusinghieri – Cotrubas
Synopse: Idamante se vrátil do paláce a rozhodl se, že se pustí do boje proti netvorovi a chce se rozloučit s Iliou. Oba si navzájem vyznávají lásku.
V tomto díle slyšíme raritu: milostné duety jsou v Mozartově hudbě vzácné.
Si io non moro a questi accenti
Kvarteto “Andrò ramingo e solo”
Idomeneo a Elettra jsou zaskočeni. Idomeneo požaduje, aby Idamante opustil Krétu, aniž by mu sdělil důvod.
Tento kvartet je jednou z Mozartových velkých scén. Protichůdné pocity čtyř osob se v tomto kvartetu virtuózně snoubí. Sám Mozart považoval tuto pasáž za nejlepší pasáž této opery.
Když Mozart v Salcburku představoval Konstanze svému otci a společně muzicírovali, zpívali tento kvartet a Mozart se prý v tomto okamžiku rozplakal dojetím a opustil místnost.
Andrò ramingo e solo – Johnson / von Otter / McNair / Martinpelto
Synopse: Na Krétě řádí monstrum. Arbace se obává pádu království. Doufá, že se podaří zachránit alespoň Idamanta. Vyzve Idomenea, aby promluvil k lidu před palácem.
Podle jeho slov se Idomeneo stane mrtvým.
Se colà ne’ fati è scritto
Idomeneo odhaluje tajemství
Synopse:
Vypráví o tom, že v roce 2011 se na scéně objevily dva filmy, které se odehrály v roce 2011: Společně s veleknězem a Arbaceem předstupuje Idomeneo před lid. Velekněz Idomeneovi vypráví o velkém utrpení a mnoha mrtvých, které už netvor Kréťanům způsobil. Žádá, aby Idomeneo konečně přinesl oběť bohům. Idomeneo mu prozradí, že musí obětovat vlastního syna. Lidé reagují s hrůzou
Tento sbor je nejtemnější z celé opery. Začíná chromatickým vzestupem a bolestné výkřiky lidu připomínají rekviem.
O voto tremendo – Gardiner
Synopse:Kněží připravují oběť.
Kněží připravují oběť.
MarciaIdomeneova bolest
Synopse:
Vypráví o tom, že v roce 2011 se napsala kniha, která se jmenuje “Srdce a duše”: Idomeneo přijíždí se svým doprovodem. Bolestně se modlí k bohům a žádá je o milost.
Slyšíme krásnou Idomeneovu kantilénu, kterou v orchestru nádherně doprovází pizzicati. Je to nejčistší Mozart, stéká po hrdle jako balzám, árie, jakou obvykle dával jen ženským hlasům.
Acogli, o re del mar – Johnson
Tuto pasáž slyšíme v druhé interpretaci Luciana Pavarottiho. Pavarotti zpíval Idomenea také na jevišti a na CD. Krása jeho hlasu okouzluje, i když neměl mozartovskou lehkost vysokých tónů.
Acogli, o re del mar – Pavarotti
Synopse: Vyprávění o tom, jak se v roce 2013 v Praze uskutečnil první ročník soutěže o nejlepšího českého spisovatele, který se v roce 2013 uskutečnil v Praze: Poté přichází zpráva, že Idamante dokázal porazit netvora. Idamante je přiveden s věncem na hlavě. Slyšel o otcově slibu oběti a nyní chápe jeho činy. Idamante je připraven zemřít a žádá otce, aby ho zabil vlastní rukou a postaral se o Illii. Nyní je Idamante připraven oběť vykonat, ale Illia se mu vrhne do cesty.
Cecilia Bartoli zpívá tuto dojemnou pasáž v první části nebesky a v druhé části horoucí.
No, la morte io non pavento … Ma che piu tardi – Bartoli
Věštkyně promlouvá
Synopse: “Vědma se snaží o to, aby se jí podařilo dostat do rukou co nejvíce lidí: Když ji chce Idomeneo odstrčit, socha Neptuna se pohne a ke shromážděným promluví věštkyně. Bohové Idomeneovi odpustí, ale králi ne. Pokud Idomeneo předá úřad Idamantovi, který se ožení s Illií, zavládne v zemi opět mír.
Mozart poprvé používá trombony, které v 18. století vyšly z módy. Tři z nich nechává majestátně a mocně znít v pozadí. Naznačují to už scény na hřbitově v Donu Giovannim, kde se tři trombony objeví, když se objeví kamenný Commendatore.
Ha vinto amore – Terfel
Velká árie Elettra Rage
Synopse:Jen Elettra zuří. Hnána myšlenkami na sebevraždu rozzlobeně odchází.
V barokní opeře nebyly fúrie ničím neobvyklým, ale pravděpodobně žádná žena nikdy nezuřila tak divoce jako v Mozartově árii vzteku Elettra. Nezkrotné výkřiky, vyvolané agónií zklamání, znějí až do ochraptění.
Oh ! Smania …. D’oreste e d’Aiace – Moser
Vidět a slyšet tuto árii Anny Netrebko je zážitek. Možná, že akuty dramatického koloraturního sopránu, jakým je Edda Moser, nejsou ke slyšení, ale šíře výrazových možností Rusky si žádá respekt.
Oh ! Smania …. D’oreste e d’Aiace – Netrebko
Slavnostní závěrečný refrén
Synopse: Idomeneo hlásá lidu vůli bohů. Je šťastný a opět naplněn odvahou čelit životu. Lid oslavuje nového krále a královnu.
Skladba končí slavnostním závěrečným refrénem.
Scenda amor – Gardiner
Původní mnichovskou verzi uzavírá závěrečný balet.
Ballett
Doporučení k nahrávání
EMI, Richard Lewis, Léopold Simoneau, Sena Jurinac, Lucille Udovick pod vedením Johna Pritcharda a Glyndebourne Festival Orchestra and Chorus.
Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce o “IDOMENEO” Wolfganga Amadea Mozarta
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!