PAGLIACCI Ruggera Leoncavalla – průvodce operou a děj

Online průvodce operou PAGLIACCI

Pagliacci byl geniálním počinem mládí. Leoncavallovi bylo 33 let, když toto mistrovské dílo komponoval. Za svou slávu vděčí jedinému dílu a Leoncavallo celý život hledal druhého “Pagliacciho”. Tento osud sdílel s Pietrem Mascagnim, který o dva roky dříve napsal druhé velké dílo verismu “Cavalleria rusticana”.

 

 

 

 

 

Obsah

Synopse

Akt I (Odpoledne)

Akt II (Večerní divadelní představení)

Doporučení k nahrávání

Zajímavost

Si puo ? (Prologo)

Stridono lassu (Balatella)

Recitar … Vesti la giubba

Intermezzo

No Pagliaccio non son

 

 

 

 

 

 

 

Premiéra

Paříž, 1884

Libretto

Podle námětu Ruggera Leoncavalla (byl zpochybněn, viz též komentář v textu).

Hlavní role

Nedda/hraje Colombina, Herečka (soprán) - Canio/hraje Pagliaccio, Herec a šéf společnosti (tenor) - Tonio/hraje Taddeo, Actore (baryton) - Beppo/Arlecchino, Actor (tenor) - Silvio, mladík z vesnice (baryton)

Doporučení nahrávky

EMI s Marií Callas, Titem Gobbim a Giuseppem di Stefano pod taktovkou Tullia Serafina a sboru a orchestru milánské La Scaly

 

 

 

 

 

Libretto a děj

Leoncavallo studoval hudbu i literaturu, a tak se stal sám sobě libretistou. Libreto k “Pagliacci” napsal sám a vycházel z pravdivé události, kterou Leoncavallo podle svých slov sám zažil: “Tehdy osmiletý navštívil spolu se sluhou představení komického souboru. Když se sluha během divadelní hry viděl v zákulisí s Bajazzovou ženou a byl přistižen žárlivým manželem, oba byli běsnícím mužem ubodáni k smrti” (Krause, Philipps). Tuto anekdotu nelze historicky doložit, podle zásady “se non è vero, è ben trovato”.
Je možné, že Mendèsova “La femme de Tabarin” posloužila Leoncavallovi jako podklad pro drama. Leoncavallo se dobře vyznal ve francouzské literatuře, protože několik let studoval v Paříži. Mendès ho následně zažaloval, načež jiný spisovatel, Baus, zažaloval Mendese za plagiátorství a tvrdil, že opsal jeho dílo “Un drama nuevo”. Mendes následně žalobu na Leoncavalla stáhl, aby nechal příběh zarůst trávou.

 

 

Verismo

Styl verismo kombinuje realistické divadlo se syrovou emocionální hudbou. Přesná definice verismu neexistuje, ale Leoncavallo nechává Tonia v prologu pronést charakteristickou větu: Lidé na jevišti jsou “z masa a kostí”. Prolog se stal programem verismu. Aby bylo dosaženo co největšího účinku, snaží se hudba vyjádřit prudké vášně a intenzivní pocity. Hudba se chce dotknout srdce posluchače a oslovit jeho citlivé stránky. Umělecká píseň je opuštěna ve prospěch dramatických vokálních linií. Hudba čerpá inspiraci také z populární hudby, neboť příběhy jsou zasazeny do každodenního života italského obyvatelstva na přelomu století.

 

 

Leitmotivy

Leoncavallo byl přesvědčeným stoupencem Richarda Wagnera a poznal ho i osobně. Od Němce mimo jiné převzal techniku leitmotivů. Mimořádný význam mají tři motivy, které jsou v Pagliacci opakovaně citovány. Jsou to motiv žárlivosti, motiv lásky a motiv Cania. S hudebními ukázkami těchto tří motivů se seznámíte v Preludiu.

 

 

Soutěž Sonzognos

Stejně jako Mascagniho “Cavalleria rusticana” byl i “Pagliacci” přihlášen do jednoaktové soutěže nakladatelství Sonzogno, ale nemohl získat cenu, protože navzdory své stručnosti jednoduše nebyl jednoaktovým dílem. Získala však čestnou cenu. Obě klíčová veristická díla se často provádějí společně v jeden večer, což je pro tenoristu maraton, když musí zpívat Turriddu a Canio v jeden večer.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Opera začíná krátkým orchestrálním úvodem.

Úvod

Slavný prolog

Synopse: Před oponou se objeví klaun Tonio a vysvětlí účel díla. Ukazuje se skutečný život, nic se nepředstírá. Místo pohledu na divadelní kostýmy je třeba nahlédnout do duše herců.

Tento jedinečný prolog “Si puo, Signore” uvádí operu. Místo klasické orchestrální předehry mluvená předehra. Krásný a překvapivý efekt!

Slyšíme Leonarda Warrena, který byl jedním z největších amerických barytonistů. Pozoruhodné jsou zejména jeho zářivé vysoké tóny. Dosáhl dokonce vysokého C, což je u barytonisty velmi neobvyklé i pro leckterého tenoristu, který nedokáže vysoké C vyloudit každý den.

Si puo, Signore (Prologo) – Warren

 

Synopse: U vchodu do vesnice je cedule s nápisem “dnes večer velká show”. Je odpoledne a herci přijíždějí na náměstí. Celá vesnice je na nohou

.
Son qua (Chor) – Arena di Verona

 

 

Operní soubor přijíždí do vesnice

Synopse: Canio, stárnoucí šéf souboru, ohlásí večerní představení. Podezřívavě sleduje, jak Tonio flirtuje s Caniovou ženou Neddou, kterou kdysi našel jako sirotka na ulici.

Un grande spettacolo – Domingo

 

Synopse: Canio odvádí farmáře do hostince. Ti si ho dobírají kvůli jeho žárlivosti. Canio přísahá, že kdyby ho Nedda podvedla, zabil by ji. Nebyl by nečinný jako Pagliaccio ve hře.

Kanio se chystá, že se bude chovat jako Pagliaccio.
V této druhé árii se nálada rychle mění. Nyní se již neobjevuje klaun, ale muž, který dokáže žárlivostí zářit. Při pomyšlení na podvod se něco stane “(Finirebbe la storia”). V tomto okamžiku slyšíme motiv žárlivosti Cania:

Podívejte se na scénu s Jonem Vickersem ve filmové adaptaci Karajana z roku 1968.

Un tal gioco, credetemi – Vickers

 

Synopse: Kostelní zvony zvoní. Je čas na mši. Vesnicí prochází slavnostní průvod.

 

Din Don – Camerata Romana

 

Nedvědův morální konflikt

Synopse: Nedda vyslechl Kaniovu přísahu. Je neklidná. Tajně miluje Silvia, mladého muže z vesnice.

Tato skladba je známá také pod názvem “Balatella”, což znamená “prostá píseň”. Taková však není. Pohled na text nám ukazuje, že Nedda se bojí Caniovy žárlivosti (brutale come egli è; brutální jako on). Hejno ptáků ji táhne a její mysl se rozjasní v následujícím “Stridono lassu”. Třpytivé smyčce a hudba harfy napodobují údery křídel hejna ptáků. Tóny jsou zpočátku dlouhé, ale postupně se zkracují, což působí dramaticky. Nedda to chce udělat jako ptáci a uniknout na svobodu a árie končí triumfálním závěrem.

Poslechněte si Marii Callasovou ve strhující nahrávce. Na jevišti Neddu nikdy nezpívala. Možná je to dáno tím, že Pagliacci je považován za tenorovou operu, kde tenor stojí v centru pozornosti.

Stridono lassu – Callas

 

Synopse: Objeví se hrbatý Tonio. Chce Neddě vyznat lásku, ale ta se mu jen vysměje. Když začne být dotěrný, šlehne ho do obličeje. Ponížený Tonio odchází z náměstí a hledá pomstu.

Nedda se zlobí.
Sei la – Dyka, Maestri

 

Synopse: Objevuje se Silvio. Snaží se Neddu přesvědčit, aby zůstala, ale Nedda se bojí Caniovy pomsty. Silvio Neddu prosí, aby s ním utekla. Tonio je tajně pozoruje. Silvio vykouzlí jejich lásku a společně se rozhodnou tuto noc po představení utéct.

Tento duet je vášnivým hudebním dílem. Nad láskou těch dvou se však vznáší neštěstí: v hudbě zaznívá hrozba motivu Caniovy pomsty.

Nad nahrávkou Marie Callasové a Rolanda Paneraie Kesting šílí: “V následujícím duetu znovu zažijeme, jak opojně krásně umí Callasová zpívat. Krásně nejen ve smyslu dramatické korektnosti, ale také ve smyslu záplavy zvuku pro posluchače. Zpíval někdy “Silvio” tento part tak požehnaně, šťastně a vášnivě jako zde Rolando Panerai ? Ve zpěvu obou se vášeň neprojevuje, jak se často stává, ale stává se “hudbou a formou”. (Kesting, “Maria Callas”)

E allor perché di tu m’hai stregato – Callas/Panerai

Synopse: Tonio mezitím přivedl Cania. Canio se vrhne na neznámého, ale Silviovi se podaří uniknout. Canio naléhá na Nedda a chce znát jeho jméno. Když Nedda odmítne říct své jméno, Canio vytáhne nůž. Peppe a Tonio mu však dokáží zabránit v tom, aby Neddu pořezal.

Scéna začíná milostným motivem, ale brzy už Canio nevydrží schovávat se a pronásleduje neznámého. Leoncavallo komponuje strhující honičku, Silviovi se však podaří uniknout a Canio se vrací k Neddě pod hrozivým hudebním motivem žárlivosti. Jeho nálada je stále temnější, až se objeví motiv v trombonech, znamení přicházející smrti.

Cammina adagio – Pavarotti / Freni / Wixell

 

 

Vesti la Giubba – Pagliacciovo rozdělení

Synopse: Canio je ze své situace zoufalý a zhroutí se.

Závěrečné verše této árie se staly právem slavnými (ridpagliaccio):

Směšný šašek
Na tvou zlomenou lásku
Směj se bolesti
Která pozonuje tvé srdce

 

V této árii je vyžadována schopnost tenoristy maximálně vyjádřit city. Leoncavallo na tomto místě píše “s opravdovými slzami”. Umělec zde musí odhalit Caniovu duši a jeho muka se zdají být skutečná. Leoncavallo připravil tuto scénu s velkým crescendem a zdvojuje hlas tenora s orchestrem, aby posluchače zahltil emocemi klauna.

Poslechněme si tři nahrávky této árie. Začneme slavnou Carusovou verzí.

Nahrávkou “Vesti la giubba” se Enrico Caruso zapsal do historie. Nechte promluvit Jürgena Kestinga: “Dne 17. března 1907 byla nahrána Carusova nejslavnější a nejvýznamnější nahrávka. Je to Caniovo lamento z Pagliacci s nenapodobitelným vzlykem a zoufalým smíchem po větě “bah, si tu forse un uom”. Dlouhou frázi “sul tuo amore infranto”, která se má rozvinout s velkým zvukem, tvoří Caruso, slyšitelně unášený tím, co zpívá, a trpící zpěvem, na jeden nádech a mohutnou, až extatickou fonaci.

Tato nahrávka z roku 1907 byla mimochodem první deskou, které se prodalo přes milion kopií !

Recitar…vesti la giubba (1) – Caruso

 

Pagliaccio/Canio byla jedna z Domingových přehlídkových rolí. Jeho “Vesti la giubba” ze skvělé Zeffirelliho filmové adaptace byla nezapomenutelná. Možná, že jiní zpívali v této árii krásnější, bohatší vysokou pasáž, ale celkový dojem je ohromující.

Recitar…vesti la giubba (2) – Domingo

 

Pavarotti byl snad tím Caniou, který se nejvíce dotkl široké veřejnosti.

Recitar…vesti la giubba (3) – Pavarotti

 

 

Pro ty, kteří jsou fanoušky popu: Freddie Mercury zaznamenal hudební motiv písně Vesti la giubba v prvních taktech písně skupiny Queen “it is a hard life”.

Vesti la giubba vs Queen

 

Další informace a videa na YouTube o árii “VESTI LA GIUBBA” naleznete na tomto odkazu

 

 

 

 

 

 

 

Leoncavallo chtěl být stejně dobrý jako Mascagni v “Cavalleria rusticana” a napsal také nádherné intermezzo.

Intermezzo sinfonico

 

Synopse: Je večer. Tribuny pro diváky se zaplňují.

Sborové scény jsou odpočinkovými body díla. Zatímco herci jsou samá horká hlava a jejich drama nás fascinuje, v barevných sborových pasážích si můžeme vychutnat krásnou hudbu a kulisy.

 

Presto, affretiamoci – Coro

 

 

Hra začíná

Synopse: Komedie začíná. Nedda hraje Colombínu. Ví, že její manžel Pagliaccio (Canio) je mimo město, a tak poslouchá svého milence Arlecchina, který jí před domem hraje serenády.

V souladu s postavami Commedia Dell ‘Arte Leoncavallo doprovází Arlecchinovu serenádu starými formami (menuet, gavota).

Zázrakem zvukového instinktu (Kesting) je “O Colombina” Tita Schipa.

O Colombina (1) – Schipa

 

Pro fanoušky Pavarottiho jsem do playlistu vložil speciální nahrávku: Zvukový dokument této árie s klavírním doprovodem.

O Colombina (2) – Pavarotti

Další skvělá árie – No pagliaccio no son

Synopse: Medvědí Taddeo vstoupí do Colombina pokoje a vyzná jí lásku. Ona ho odmítne a brzy je u ní Arlecchino. Taddeo se vrací a varuje je, že Pagliaccio se vrátil do vesnice a je bez sebe. Arlecchino jí dá prášek, který mu může nasypat do pití, aby spolu mohli v noci utéct. Když Canio vstoupí do místnosti, není schopen rozlišit mezi skutečností a fikcí. Když chce znát jméno jejího milence, Colombina alias Nedda mu ho odmítá prozradit. Pagliacciovo vzrušení se stále více stupňuje.

Leoncavallův nápad smíchat realitu a divadlo je stejně jedinečný jako geniální. Diváci sledují herce jako uhranutí, protože to celé vypadá jako skutečnost. Napětí diváků na jevišti se přenáší na posluchače. Spolu se strhující hudbou vzniká jedinečný operní thriller.

Nahrávka ze zlatých let di Stefanose, slavného italského tenoristy a oblíbeného partnera Callasové.

No Pagliaccio non son (1) – diStefano/Callas

 

Nahrávka Carusa působí i dnes. Jeho hlas byl spíše temný, lyrický a přitom s velkou hlasitostí a bohatými barvami.

No Pagliacccio non son (2) – Caruso

 

 

Dramatické finále

Synopse: Když Nedda opět odmítne, Canio Neddu probodne. Silvio přispěchá na scénu, aby Neddě pomohl. Canio pozná svého soka a zabije i jeho. Tonio dutým hlasem oznámí: “Komedie skončila”.

Finále zažijete v Zeffireliho filmové adaptaci. Placido Domingo rozehrává své skvělé herecké a pěvecké umění a spolu s Teresou Stratasovou předvádí strhující finále.

O jeho Caniu se dočtete v knize “Domingo moje operní role” von Helena Matheopolous: “Domingo na jevišti vzbuzuje maxiumum hrůzy i u sopranistek, které s ním zpívají Neddu. Veronica Villaroelová, která tak učinila ve Washingtonu a v Metropolitní opeře, vzpomíná, že v obou případech pociťovala na jevišti skutečný strach: “Když hraji Neddu Placidovi Canio, jsem k smrti vyděšená, bojím se, že mě opravdu zabije, Mamma mia, cítím skutečnou hrůzu!”.

Finále Pagliacia – Domingo/Prêtre

Kdo má v opeře poslední slovo, je sporné. Slavná věta “la commedia è finita” je v libretu připisována Caniovi. Leoncavallo ho prý výslovně jmenoval jako správnou osobu Tonio.

 

Doporučení k nahrávce

EMI s Marií Callasovou, Titem Gobbim a Giuseppem di Stefanem pod taktovkou Tullia Serafina a sboru a orchestru milánské La Scaly.

 

 

 

Petr Lutz, opera-inside, online operní průvodce PAGLIACCI Ruggera Leoncavalla