MADAMA BUTTERFLY od Giacoma Pucciniho – operní průvodce a děj

Online průvodce operou MADAMA BUTTERFLY

Pro Pucciniho byl Motýlek “nejduchaplnější, nejvýraznější operou, kterou napsal”. Žádná z hrdinek Pucciniho oper nedokáže s Butterfly držet krok. Není divu, že Butterfly je jednou z nejžádanějších sopránových rolí v celé operní literatuře.

 

 

 

 

Obsah

Synopse

Akt I (scéna v domě, svatební scéna)

Akt II (scéna čekání)

Akt III (scéna návratu)

Doporučení k nahrávání

Významné události

Dovunque al mondo

Bimba dagli occhi (Milostný duet)

Un bel di vedremo

Scuoti quella fronde di ciliegio (Květinový duet)

Coro a bocca chiusa (Zpívající sbor)

Addio fiorito asil

Tu, tu piccolo addio (Finále)

 

 

 

 

 

 

Premiéra

Milán, 1904

Libreto

Luigi Illica a Giuseppe Giacosa, podle románu a později divadelní hry Madame Butterfly Johna Luthera Longa, respektive Davida Belasca a novely Pierra Lotiho Madame Chrysanthème.

Hlavní role

Pinkerton, americký námořní důstojník (tenor) - Sharpless, americký konzul v Nagasaki (baryton) - Butterfly, gejša, jejíž pravé jméno je Cio-cio-san (soprán) - Suzuki, Butterflyova služebná (mezzosoprán) - Goro, dohazovač (tenor).

Doporučení nahrávky

EMI s Victorií de los Angeles, Jussim Björlingem, Miriam Pirazzini a Mariem Serenim pod taktovkou Gabriele Santiniho a Coro e Orchestra della Opera di Roma.

 

 

 

 

 

 

Historické pozadí a libreto

Na počátku příběhu tohoto díla stál autobiografický román francouzského námořního důstojníka umístěného v Nagasaki. Jeho vzpomínky byly zaznamenány v románu Johna L. Longa a zabaleny do vztahového dramatu. A nakonec příběh doplnil David Belasco sebevraždou hlavní hrdinky (“Madame Butterfly. Japonská tragédie”) ve své hře. Když byl Puccini v Londýně na představení Tosky, viděl Belascovo představení této hry. Ačkoli Puccini nerozuměl anglicky, byl dojat a vycítil, že by se tato látka hodila pro operu, a nakladatelství Ricordi pověřilo Illicu a Giacosu napsáním libreta. Práce na opeře začaly koncem roku 1901.

 

 

Kulturní aspekty

Butterfly je gejša. To neznamená prostitutku, ale ženu nebo dívku, která pracuje v čajovně a je vyškolena v konverzaci, tanci a hudbě. V té době nebyl dočasný sňatek pro gejši ničím neobvyklým, ale učebnice tento aspekt vynechává ve prospěch dramatu. Téma opery se zabývá morálními otřesy té doby způsobenými kolonialismem. To se projevuje nejen v právu Američana na dočasný sňatek (Goro: “Butterfly stála jen 100 jenů”), ale také v jednostranném znění smlouvy (Pinkerton kupuje dům na 99 let, ale může ji každý měsíc vypovědět) a konečně v tom, že Pinkerton nakonec Butterfly s šokující samozřejmostí vyrve syna. Pucciniho kritika je zřejmá, neboť v celé opeře patří sympatie posluchačů Japonce.

 

 

Japonská hudba

Zpěv Cio-cio-san je prakticky vždy západní. V mnoha pasážích této opery však chtěl Puccini vytvořit autentický japonský kolorit, který čerpal především pomocí techniky pentatoniky a nadměrných akordů. Puccini sám v Japonsku nikdy nebyl, ale snažil se o autenticitu, japonská velvyslankyně v Římě mu pomohla získat noty populárních japonských melodií a osobně mu hrála japonskou hudbu na své koto (strunný nástroj), kterou si Puccini zaznamenával podle sluchu. Puccini tak opakovaně citoval témata a motivy v exotickém stylu. Analýzy ukázaly, že jako motivy nebo části motivů použil asi desítku tradičních japonských melodií a používal je, například motiv dýky, jako leitmotivy.

 

 

Motýlek

Motýlek prochází v této opeře obrovským vývojem. Od gejši přes vyděděnce a milence, pak k matce a osamělé ženě a nakonec k sebevraždě. Žádná z hrdinek Pucciniho oper nedokáže s Butterfly držet krok. Není divu, že Butterfly je jednou z nejvyhledávanějších sopránových rolí v celé operní literatuře.

 

 

Fiasko premiéry

Puccini po celý svůj život nazýval třetí dějství “druhou částí druhého dějství”. Důvodem bylo, že premiéra v La Scale v únoru 1904 skončila fiaskem. Proč, není dodnes stoprocentně jasné. Jako hlavní důvody se opakovaně uvádějí neobvyklá harmonie hudby, (příliš) velká délka druhého dějství a pravděpodobně i klaka závistivců, která chtěla Puccinimu ublížit. Neúspěch byl ostudný. Puccini, který očekával jistý úspěch, byl v šoku a tento neúspěch nikdy nepřekonal. Následně dílo přepracoval, mimo jiné z dvouaktové verze na tříaktovou. Úspěch druhého uvedení o tři měsíce později v Brescii dílo rehabilitoval. Přesto bylo pro Paříž v roce 1906 znovu přepracováno, jehož verze je dnes považována za konečnou. Pro Pucciniho byla “Madama Butterfly” “nejduchaplnější, nejvýraznější operou, kterou napsal”.

Tip na výlet pro milovníky opery: Pucciniho domovina v Lucce (klikněte pro odkaz na TRAVEL-blogpost)

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: Pinkerton je americký námořní důstojník. Je umístěn v Nagasaki a nechá si od sňatkového makléře Goro ukázat venkovský dům, který získal. Goro mu také zařídí, aby se jeho manželkou stala patnáctiletá Cio-cio-san.

Krátké předehře této skladby dominuje krátký, rušný motiv. Je to fugová skladba se zlověstným motivem, který již naznačuje dramatičnost díla

E soffito e pareti – Santini

 

Synopse: Goro ho seznámí se svými služebníky, včetně Butterflyho sluhy Suzukiho. Přijíždí konzul Sharpless. V rozhovoru s Pinkertonem se dozvídá, že dům a manželka jsou jen zastávkou, které se lze zbavit. Sharpless je šokován tímto postojem, který přináší veselý život, ale může vést k velkému utrpení (“snadné vyznání víry”).

Z příběhu se dozvídáme, že Motýlek je gejša. To není prostitutka, ale žena nebo dívka, která pracuje v čajovně a je vyškolena v inteligentní konverzaci, tanci a hudbě. V té době nebyl dočasný sňatek u gejš ničím neobvyklým, ale učebnice tento aspekt ignoruje ve prospěch dramatu.

 

Pinkertonovy árie – Puccini obviňuje z kolonialismu

Synopse: Pinkerton vnímá Japonsko jako mezipřistání, kde se chce na určitou dobu usadit doma.Pinkerton se v Japonsku usadil na určitou dobu.

 

Velká árie “Dovunque al mondo” je překvapivě uvedena americkou hymnou (The unmistakable sign of the Dominator) a představuje nám Pinkertona jako nikoliv nevábného, ale lehkomyslného Yankeeho.

Tuto pasáž uslyšíte od Luciana Pavarottiho v nahrávce s Karajanem. Nahrávka je výrazná a elektrizující.

Dovunque al mondo – Pavarotti

 

O několik měsíců později nahrál Karajan Motýla znovu. Obsazení tenoristy se změnilo z Pavarottiho na Dominga, který byl pro televizní inscenaci vhodnější díky svým odlišným fyzickým rozměrům…

Dovunque al mondo – Domingo

 

Synopse: Na Sharplessovu otázku, zda je zamilovaný do Cio-cio san, Pinkerton otevřeně přizná, že je to rozmar. Okouzlila ho. Je jako půvabný motýl, kterého se člověk musí chytit, i když se mu zlomí křídla. Sharpless je zděšen nad jeho lehkomyslností. Setkal se s Cio-cio-san na konzulátu a je přesvědčen o její upřímnosti a dobré vůli.

Touto árií dává Puccini Pinkertonovi krásnou melodii s vřelým flétnovým doprovodem. Obraz, který o Pinkertonovi vykresluje, je však zničující: text je prozaický a sobecký a Pinkerton přerušuje nadšenou melodii, která se mění v duet s triviálními přípitky na whisky.

Slyšíme vynikající duet s di Stefanem a Titem Gobbim.

Amore o grillo dir non saprei – di Stefano / Gobbi

 

 

Objevuje se motýl

Synopse: Goro oznamuje příchod Motýlka. Objeví se se svými přáteli.

Přílet Motýlka je jednou z nejkrásnějších milostných scén, které Puccini napsal. Výkon Cio-cio-san je komponován s velkými efekty a zároveň dojemný. Je šťastná (“Jsem nejšťastnější dívka v Japonsku”) a zpívá krásnou árii za doprovodu sboru svých přátel. Hudba orchestru je ohromující, Puccini nechává zpívat nekonečnou melodii tři sólové smyčce (violu, housle a violoncello), které doprovázejí hlas Cio-cio-san.

Puccini opakovaně cituje témata a motivy v exotickém stylu. Nádherný příklad najdeme na konci této pasáže, v níž Puccini uzavírá árii Cio-cio-san téměř nebeským motivem. Tvoří jej pentatonická melodie hraná harfou, flétnami a zvonkohrou, což je nástrojová kombinace, kterou si Puccini vypůjčil z japonské hudby.

Poslechněte si tuto inspirativní a dojemnou scénu s Mirellou Freni, jednou z velkých Motýlů. Je kouzelné, jak zpívá slavné vysoké D (3:15).

Ancora und passo e via – Freni

 

Synopse: Motýlek vypráví o sobě. Je jí patnáct let a narodila se do bohaté rodiny, která přišla o majetek. Poté její otec spáchal sebevraždu a Motýlek se od té doby stal gejšou. Brzy se objeví její příbuzní a zástupci úřadů. Když procházejí před oběma Američany, Pinkerton se podivným příbuzným vysmívá. Během následného rozhovoru jedna z Butterflyiných přítelkyň tvrdí, že jí Pinkerton nabídl ruku, jeden z příbuzných se zajímá jen o víno a ostatní předpovídají rychlý rozvod.

Císařský komisař – Pavarotti / Freni / Sénéchal / a další

 

Motýlí změna náboženství

Synopse: Butterfly ukazuje Pinkertonovi osobní věci, které si vzala s sebou. Je mezi nimi i dýka, kterou její otec spáchal sebevraždu. Řekne mu, že tajně přijala Pinkertonovo náboženství.

V dojemné scéně za doprovodu vysokých smyčců a harfy Butterfly vypráví, že na Pinkertonovu víru konvertovala z lásky, aby s ním uctívala stejného boha.

Poslechněte si nádhernou interpretaci této scény v podání Marie Callasové, která toto vyznání zpívá neskonale intimně, téměř dětsky.

Ieri son salita – Callasová

 

Velký milostný duet “Madama Butterfly”

Synopse:V domě probíhá svatební obřad. Následující oslava je náhle přerušena, neboť se objeví Bonze, Motýlí strýc. Obviní Cio-cio-San z náboženské změny a vyžene ji z rodiny. Všichni příbuzní opouštějí dům. Nyní jsou poprvé sami. Motýlek se připravuje na svatební noc a oba si užívají společné chvíle na zahradě.

 

Začíná nekonečně dlouhý milostný duet (nejdelší, jaký Puccini napsal), objevuje se mnoho témat a Puccini nechává orchestr rozkvést v nejkrásnějších barvách. V obzvlášť krásné pasáži (“or son contenta”) slyšíme několikrát opakované nádherné houslové sólo a Butterfly se Pinkertonovi odevzdává se slovy “vogliatemi bene, un bene da bambino” (Miluj mě láskou dítěte). V této chvíli Pinkerton intenzivní a něžnou pasáží nachází ta správná slova a slibuje jí, že ji nikdy neopustí, a opouští Butterfly v mylném přesvědčení o věčném vztahu. Závěr je extatickým duetem dvou milenců, jaký od Pucciniho slýcháme jen v těch nejlepších chvílích.

Poslechněme si tento duet ve třech verzích. Začneme s Jussim Björlingem.

Madama Butterfly byla poslední kompletní nahrávkou Björlinga v jeho kariéře. Osmačtyřicetiletý zpěvák byl v té době již vážně nemocný a při nahrávání tohoto duetu s Victorií de los Angeles se těžce zhroutil. Překvapivě byl Björlingův hlas v úžasně dobré kondici a nahrávka byla dokončena o několik týdnů později. Jeho nahrávka je o něco pomalejší než ostatní verze a dává oběma zpěvákům prostor pro skvělou interpretaci. Už jeho úvodní “Bimba dagli occhi” je krásná a svůdná a oba zpěváci spolu nejlépe souzní.

Bimba dagli occhi – de los Angeles / Björling

 

Následuje záznam z filmu Ponnelle / Karajan s vynikající dvojicí Mirella Freni a Placido Domingo.

Bimba dagli occhi – Freni / Domingo

 

A třetí verze s Angelou Gheorghiu a Jonasem Kaufmannem. Pozoruhodný je zejména skvělý a průzračný zvuk Pappanova orchestru.

Bimba dagli occhi – Gheorghiu / Kaufmann

 

 

 

 

 

Velká árie motýla “un bel di vedremo”

Synopse: Motýlek už tři roky žije se svou služkou Suzuki a dítětem v krajní chudobě, aniž by slyšel o Pinkertonu. Modlí se k Bohu za Pinkertonův návrat, který o dítěti nic neví. Pinkerton jí slíbil, že se vrátí, až rozkvetou růže. Rozptýlí Suzukiho pochybnosti, je si jistá, že se jednoho dne loď s Pinkertonem objeví.

Árie “un bel di vedremo” je jednou z nejznámějších a nejkrásnějších árií operní literatury pro soprán. Butterflyin sen inspiroval Pucciniho k vytvoření skvělé árie, možná dokonce jeho nejoblíbenější.

Árie začíná v pianissimu. Pucciniho pokyn zní “Di lontano” (jakoby z dálky). Kolem hlasu Motýlka hrají sólové housle a po několika taktech je posluchač již okouzlen světem Cio-Cio-San. V první části árie zpěvačka ukazuje skromnost a trpělivost Motýla, který je připraven čekat na svého milého. Se slovy “me ne starò nascosta un po’ per celia” začíná velké crescendo od klavíru až po extatické “e un po’ per non morire”. Je to erupce emocí držených pod povrchem.

Klidnými, ale dojemnými slovy pak vypráví sen, jak spěchá na kopec k jejímu domu a jeho návrat se stává skutečností. Puccini opět komponuje extatické vyvrcholení, které končí po velkém crescendu nejvyšším tónem, vysokým béčkem ve fff.

Tuto scénu slyšíme ve třech verzích.

Motýlek Victorie de los Angeles je v žebříčcích kritiků vždy uváděn vysoko. Její hlas nebyl hlasem dramatické opulentnosti, ale lyrické nálady.

Un bel di vedremo – de los Angeles

 

Renata Tebaldi se proslavila vysokými plynulými tóny. Krása a bohatost jejího hlasu i ve vysokých rejstřících byla legendární a Motýlek byl jednou z jejích nejslavnějších rolí. Můžete ji slyšet na nahrávce z roku 1959 v hlasovém zenitu její kariéry.

Un bel di vedremo – Tebaldi

 

Maria Callas ukazuje svou jedinečnou schopnost vystihnout nálady a pocity role a reprodukovat je v různých barvách. Strhující a dojemná nahrávka.

Un bel di vedremo – Callas

 

Synopse: Sharpless se objevuje v doprovodu Goro. Pinkerton ho požádal, aby ji jemně poučil o pravdě, a Sharpless jí chce ukázat dopis. Motýlek ho přijme s nejjemnějšími západními manýry a znovu a znovu odvádí pozornost. Objeví se Yamadori, bohatý princ. Goro si ho vybrala a Yamadori se ji marně snaží přesvědčit, aby si ho vzala. Když je opět sama s Sharplessem, přečte jí dopis. Dojatý se musí v polovině přetrhnout. Na otázku, co by dělala, kdyby se Pinkerton nevrátil, odpoví “morir” (zemřít). Sharpless doporučí Butterfly, aby přijala Yamadoriho nabídku. Hluboce zasažená Butterfly požádá Sharplesse, aby odešel z domu. Když se vydává na cestu, Butterfly mu ukáže dítě. To je pro Butterfly poslední kapka a požádá Sharplesse, aby napsal Pinkertonovi o jejím úžasném synovi, pak se vrátí.

Za doprovodu dramatické hudby se objeví Butterfly se svým synem. Položí ho na polštář a zazpívá mu smutnou píseň. Orchestr doprovází Butterfly expresivními tóny.

Che Tua Madre – Scotto

 

Květinový duet

Synopse: Náhle se ozvou výstřely z děla. Je to Abraham Lincoln. Motýl je jistý, Pinkerton se vrací! Běží do zahrady a spolu se Suzuki začne trhat všechny květiny a zdobit dům. Dům i nevěsta musí vypadat jako v den svatby. Motýlek si oblékne svatební šaty a čeká na Pinkertona.

Tento duet se také nazývá Květinový duet a atmosféra se rychlou valčíkovou melodií mění ve veselou, rozvernou náladu.

Scuoti quella fronde di ciliegio – Gheorghiu / Shkosa

 

Druhou verzi uslyšíte ve vřele nazpívané a doprovázené nahrávce Renaty Tebaldi a Fiorenzy Cossotto.

Scuoti quella fronde di ciliegio – Tebaldi / Cossotto

 

Slavný houkající sbor

Synopse: Butterfly a její syn čekají na Pinkertonův příjezd.

Druhé dějství uzavírá tzv. bzučící sbor, krásný a neobvyklý závěr dějství. Sbor sopránů a tenorů zpívá v kulisách v oktávových intervalech nostalgickou melodii za doprovodu sólové violy, pizzicata smyčců, dechových nástrojů a zbytku orchestru.

Coro a bocca chiusa (houkající sbor) – voces para la paz

 

 

 

 

 

 

 

 

Třetí dějství začíná dlouhým orchestrálním úvodem. Připomíná symfonickou báseň.

Introduzione…oh! eh! – Gavazzeni

 

Synopse: Je časné ráno. Pinkerton se neobjevil. Motýlek stále věří v jeho návrat a šel spát. Ozve se zaklepání a Suzuki otevře dveře. Objeví se Pinkerton a Sharpless – ale ne sami. Suzuki spatří Pinkertonovu ženu a uvědomí si, že pro Butterfly sluneční světlo zhasne. Pinkerton si s hrůzou uvědomí, že Motýlek počítá hodiny a že situace musí skončit tragédií.

Io so che alle sue pene non ci sono conforti

Addio fiorito asil – nádherná árie

Synopse: Pinkerton se hroutí zděšen škodami, které napáchal.

Asilou “Addio fiorito” nám Puccini předkládá jednu ze svých nekonečných melodií, kterou znovu a znovu zpívá mnoho tenorů v recitálech. Poslechněte si tuto krátkou tenorovou árii v různých verzích.

Začněme přesvědčivou nahrávkou Jussiho Björlinga. Jeho melancholický, stříbřitý témbr zpívaný s velkým legatem se k této skladbě dokonale hodí.

Addio fiorito asil – Björling

 

Pavarotti s kapesníkem a dojemným, ale slunečným Adio fiorito asil.

Addio fiorito asil – Pavarotti

 

Temná interpretace Jonase Kaufmanna.

Addio fiorito asil – Kaufmann

 

 

Dramatické finále filmu Motýlek

Synopse: Pinkertonovi chybí odvaha osobně říct Butterfly pravdu. Sharpless požádá Suzukiho, aby jí zprávu sdělil. Pinkertonova manželka Kate slíbí, že se o chlapce dobře postará. Suzuki se vrací do domu. Objeví se Butterfly a cítí, že Pinkerton přišel. Vidí však jen Sharplesse a cizí ženu. Poslední jiskřička naděje vzplane – je to jeho žena. Butterfly pochopí – neznámá žena přišla adoptovat jejího syna. Butterfly požaduje, aby Pinkerton přivedl syna sám. Vejde do pokoje a zaváže synovi oči. Ve vedlejší místnosti přiloží otci dýku ke krku. Sharpless a Pinkerton přiběhnou a uvidí umírajícího Butterflyho. Zděšený Pinkerton klesne na kolena, zatímco Sharpless vezme dítě do náruče.

Když se zmocní dýky, je slyšet motiv jejího otce. Na rytině dýky je napsáno: “Zemři čestně, kdo už nemůžeš žít čestně”. Neslyšíme žádné vzpomínkové motivy z dob šťastné lásky, jako tomu bylo ve scéně smrti v Bohémě. Posluchačům je předkládána pouze bolest hlavní aktérky.

Butterfly prochází v této opeře obrovským vývojem: od gejši k odmítanému členu rodiny, k roli milenky, poté k roli matky a osamělé ženy, která spáchá sebevraždu. Žádná z hrdinek Pucciniho oper nedokáže s Butterfly držet krok. Není divu, že Butterfly je jednou z nejžádanějších rolí sopranistek v celé operní literatuře.

Puccini dílo uzavírá jedním z nejneobvyklejších a nejúčinnějších závěrečných akordů v dějinách opery. Západní G dur se střetává s augmentovaným japonským akordem a uzavírá toto velkolepé dílo ohromujícím závěrečným tónem.

Poslechněte si nahrávku Marie Callasové, ze které běhá mráz po zádech

Tu tu, piccolo Iddio – Callas

 

Tragicky a rezignovaně interpretováno Tebaldim

Tu Tu, piccolo Iddio – Tebaldi

 

 

Doporučení k nahrávání

 

EMI s Victorií de los Angeles, Jussim Björlingem, Miriam Pirazzini a Mariem Serenim pod vedením Gabriele Santiniho a Coro e orchestra della opera di Roma.

 

 

 

Petr Lutz, opera-inside, online operní průvodce MADAMA BUTTERFLY od Giacoma Pucciniho.