Online průvodce operou FIDELIO
Málokteré jiné dílo zaměstnávalo Beethovena tak vytrvale jako jeho jediná opera. Teprve s třetí verzí dosáhla své definitivní podoby. Beethoven vytvořil scény, které se zapsaly do dějin opery a svou silou a opravdovostí se nás dotýkají dodnes.
Obsah
Doporučení k nahrávání
Významné události
Mir ist so wunderbar (Quartett)
Abscheulicher … Komm Hoffnung (Leonorenarie)
O welche Lust (Gefangenenchor)
Euch werde Lohn in besseren Welten
Premiéra
Vídeň, 1804
Libreto
Joseph Sonnleithner (1. verze) a Georg Friedrich Treitschke (2. verze), podle dramatu Jeana-Nicolase Bouillyho Léonore.
Hlavní role
Don Pizarro, ředitel státního vězení (baryton) - Florestan, politický vězeň a odpůrce Dona Pizarra (tenor) - Leonora, jeho žena (soprán) - Rocco, žalářník (bas) - Marzelline, Roccova dcera (soprán)
Doporučení nahrávky
EMI s Christou Ludwig, Jonem Vickersem a Gottlobem Frickem pod taktovkou Otto Klemperera a Philharmonia Chorus and Orchestra.
Role a Děj FIDELIO
Komentář
Libretto
Po virtuózní kariéře klavíristy se Beethoven stále více prosazoval jako skladatel větších forem. S Eroikou a zejména s baletní hudbou “Stvoření Prométheova” Beethoven ukázal svůj potenciál také jako dramatik. V roce 1804 ho Theater an der Wien pověřilo zkomponováním jeho první opery. Beethoven, který již pracoval na operním fragmentu “Vesta”, jej nechal ležet ladem, protože se zapálil pro nový námět. Vycházel ze skutečné události, kdy žena převlečená za muže osvobodila svého manžela z jakobínského vězení. Soudce Bouilly, který byl svědkem této události, ji rozvinul do příběhu, který byl přenesen do Španělska. Divadelní režisér a spisovatel Sonnenleithner přeložil francouzské libreto do němčiny a Beethoven se pustil do práce.
Svoboda
Beethoven byl horlivým obhájcem ideálů Francouzské revoluce, i když jejím protagonistou Napoleonem pohrdal (viz jeho opera “Eroica”). Beethoven byl obdivovatelem Luigiho Cherubiniho a jeho oper o záchranných člunech, takže je zřejmé, že Beethoven na námět “záchranné opery” v duchu revolučních ideálů svobody a bratrství reagoval pozitivně. Téma osvobození od útlaku a triumfu lidskosti se stává jádrem opery Fidelio. Stejně jako ve své 9. symfonii i v opeře Fidelio Beethoven postavil hudební pomník svobodě.
Beethovenův boj o hudební drama
V Beethovenově Fideliu rozeznáváme dvě výrazně odlišné části. První třetina je odlehčená jako singspiel a připomíná populární Kouzelnou flétnu. S příchodem Dona Pizarra se tón hudby prudce mění a přechází v drama. Formálně je Fidelio singspiel s mluvenými dialogy a uzavřenými čísly, přesto Wagner označil Beethovena za “otce německého hudebního dramatu” právě pro jeho Fidelia, jehož ústřední myšlenkou je postavit výraz do služeb velké myšlenky, nikoli estetiky. Aby Beethoven této námitce vyhověl, dlouho s tímto dílem zápasil. Svědčí o tom tři operní verze a čtyři různé předehry. Robert Schumann shrnul rozpor s Rossinim, Beethovenovým slavným současníkem, poznámkou, že Beethoven napsal čtyři předehry k jedné opeře a Rossini jednu předehru ke čtyřem operám. Beethovenovy potíže spočívaly ve dvou věcech: jednak nebyl zkušeným operním skladatelem, jednak nedělal žádné kompromisy ve svém požadavku komponovat vokální party instrumentálně. U něj není v popředí vokální linka, ale hlas myslí instrumentálně. To je působivě patrné v kvartetu první části, jehož hlasy jsou napsány v duchu smyčcového kvarteta. Oba party Florestana a Leonory byly v době premiéry považovány za nezpěvné. Existuje známá anekdota o Beethovenově zásadě stavět výraz nad možnosti interpreta. Při zkoušce nemohl sólista na smyčcové nástroje zahrát správně jednu pasáž. Hráč si stěžoval na potíže. Beethoven na něj zavolal: “Co je mi po jeho mizerných houslích?” “Ne,” odpověděl.
Premiéra a recenze
Týden před premiérou vpochodovala Napoleonova vojska do Vídně. Kvůli rozruchu bylo “Theater an der Wien” v den představení slabě navštíveno. Většinu návštěvníků tvořili francouzští vojáci, kteří nerozuměli německým textům a s poselstvím opery si příliš nevěděli rady. Potlesk byl více než řídký a výsledkem byl bolestný neúspěch. Po pouhých třech představeních byla opera zrušena. Beethovenův přítel Breuning ho podpořil v revizi, jejíž výsledek byl uveden o čtyři měsíce později. Kvůli časové tísni byly škrty hektické, což mělo za následek, že i druhá verze propadla. Dílo bylo sice výrazně zkráceno, dostalo nový název (Leonora) a novou předehru, ale dramatické nedostatky zůstaly. Vyčerpaný Beethoven dílo zavřel do šuplíku. O osm let později byl Beethoven přáteli vyzván, aby dílo znovu provedl. Beethoven byl ochoten tak učinit, ale naplánoval zásadní revizi, která následně vedla ke konečné verzi. Libreto pro tento účel přepracoval Treitschke. Úspěch se nyní dostavil. V následujících letech k rozšíření díla významně přispěla sopranistka Wilhelmine Schröder-Devrientová svým ztělesněním Leonory. Richard Wagner ji v roce 1829 viděl v šestnácti letech v drážďanském představení a její ztělesnění role označil za podnět k tomu, aby se stal hudebníkem.
FIDELIO I. dějství
Ouvertura
Beethoven napsal čtyři různé předehry. První se za jeho života nikdy nehrála, nebyl s ní nikdy spokojen. Pro každou ze tří verzí napsal Beethoven novou předehru. Převládla předehra E dur, verze z roku 1814:
Fidelio Ouvertüre – Klemperer / Philharmonia.
Děj: Ve státním vězení v Seville. Vězeňský dozorce Rocco žije se svou dcerou Marzelline v úřední rezidenci. Roccův vrátný Joaquino je do Marzelline zamilovaný, ta však pro mladíka nemá žádné ucho.
Již v prvních taktech cítíme, že orchestr hraje v tomto díle hlavní roli. Oproti italským dílům zde hraje roli samostatného partnera jednajících osob; mnohá témata zaznívají v orchestru poprvé. Orchestr se zpěváky kontrapunkticky komunikuje, místo aby byl pouhým harmonickým doprovodem. Dvojice Marzelline/Joaquino připomíná Mozartovu dvojici Masetto/Zerlina s konstelací poněkud omezeného muže a sebevědomé ženy. Joaquino tak zůstává jedinou postavou, které Beethoven nedává árii.
Jetzt Schätzchen – Unger /Hallstein / Klemperer
Marzelline je zamilovaná do Fidelia
Děj: Neustále myslí na Fidelia, nového asistenta svého otce.
Árie začíná ve teskné moll, expresivně zdobené dechovými nástroji, a brzy přechází do dur.
O wär ich mit dir vereint – Popp
Kvartet “Mir ist so wunderbar”
Děj: Fidelio je ve skutečnosti Leonora, manželka Florestana, který je v tomto vězení již dva roky politickým vězněm. Nechala se najmout jako pomocnice v žaláři, aby svého manžela osvobodila. Joaquino žárlí, ale Marcellininu otci se schopná pomocnice líbí.
Bez vstupní árie pro Leonoru se dialog prolíná do velkolepého kvartetu “Mir ist so wunderbar”, který lze právem zařadit mezi velké kvartety operní literatury. Zaujme nejen svou nádhernou hudbou, dojme i tím, že Beethoven pro každou z nich napsal melodii, která podtrhuje rozdílné pocity jednajících osob; Leonora se obává o svého uvězněného manžela, Marzellina opěvuje lásku k Fidelovi, Joaquino naříká nad ztrátou Marzeliny lásky a otec dojímá radostí z blížící se svatby Fidelia a Marzeliny. Za doprovodu nenápadného orchestru zpěváci kánonicky ladí a skladba se stává dokonalým komorním kvartetem.
Tuto pasáž můžete slyšet ve dvou různých hlasových kombinacích.
Verze z živé nahrávky s Furtwänglerem z roku 1953 patří k velkým nahrávkám Fidelia. Známý německý kritik Joachim Kaiser to komentuje: “Když si poslechnete nahrávku Fidelia Wilhelma Furtwänglera z roku 1953 a uslyšíte kvartet prvního dějství, zhasnutí vězeňského sboru, duet Leonory a Rocca, pobuřující začátek druhého dějství a drtivě dramatický kvartet druhého dějství, pak pochopíte, co je to velikost”. (“Kaiser, 100 mistrovských hudebních děl”).
Mir ist so wunderbar (1) – Jurinac / Mödl / Frick / Schock / Furtwängler
A další nádherná interpretace z Bernsteinovy nahrávky
Mir ist so wunderbar (2) – Janowitz / Kollo / Popp / Dallapozza
Děj: Pro Rocca je prosperita základem manželského štěstí…
Na tomto místě zazní klasická singspielová árie. Víme, že Beethoven studoval Mozartovu Kouzelnou flétnu, nepřipomíná nám tato árie Papagena? Tato skladba bývá někdy vynechávána a vyčítána jako příliš lehká. Neprávem, protože skladba dramaticky pomáhá ukázat proměnu žalářníka z oportunistického maloměšťáckého úředníka v zodpovědného člověka, který odmítá Pizarrův rozkaz zabíjet.
Hat man nicht auch Gold beineben – Pape
Děj: Rocco dovolí Fidelovi, aby ho doprovodil do přísně střežené části věznice, kde Leonora podezřívá svého manžela.
Gut Söhnchen gut – Norman / Moll / Coburn
Pizarrovo vystoupení
Děj: Pizarro, ředitel státní věznice, je Florestanovým politickým nepřítelem a z vlastní pravomoci ho zavřel do přísně střežené části věznice. Propadá panice, protože ministr ohlásil inspekci, která by měla odhalit nezákonně zadržovaného Florestana. Rozhodne se, že Florestan musí zemřít.
S příchodem Pizarra se náhle změní hudba. Začíná dramatickým akordem a orchestr přechází v běsnění, které doprovází guvernérovy divoké výkřiky. Je to náhoda, že Beethoven napsal Pizarrovo běsnění ve stejné tónině jako Mozart “Královnu noci”?
Ha welch ein Augenblick – Berry
Děj: Nařídí Roccovi, aby vězně zabil. Vězeň však odmítá. Pizarro nařídí Roccovi vykopat hrob, vraždu provede sám.
Jetzt, alter hat es Eile – Berry / Greindl
“Abscheulicher!… Komm, Hoffnung” s Christou Ludwig a Lotte Lehmann
Děj: Leonora zaslechla rozhovor a teď si musí pospíšit.
Velká árie Leonory se skládá ze tří částí: Recitativ, Cavatina, Cabaletta. V této podobě jsou popsány základní Leonoriny emoce – rozhořčení, naděje, extáze. Hudba, kterou pro ni Beethoven napsal, rozvíjí expresivitu svým šokujícím a zároveň dojemným výrazem. Jedná se o sedmiminutový par silový výkon pěvce, který vyžaduje jak nejvyšší dramatickou expresivitu, tak nejintimnější lyriku.
Nejprve uslyšíme Lotte Lehmannovou. Walter Legge, producent století, označuje její výkon v Leonore za největší úspěch nejen její kariéry. Žádná jiná pěvkyně už Lehmannové v této roli nedosáhla.
Abscheulicher !… Komm, Hoffnung (1) – Lehmannová
Co řekla Christa Ludwig o svém výkladu: “Nemohla jsem zpívat Fidelia vysoce dramaticky, ale hrála jsem slabou ženu, která se snaží zachránit svého manžela”. Pro Christu Ludwig byla tato role velkou výzvou. Nebyla vysoce dramatickým sopránem. O árii Leonoren se v jednom rozhovoru svěřila: “Na konci árie jsem byla vždycky ráda, když jsem dosáhla tónu, toho vysokého B. Po každém představení “Fidelia” jsem chraptěla. Vždycky mi trvalo tři dny, než jsem hlas znovu použila.”
Abscheulicher!… Komm, Hoffnung (2) – Ludwig
Vězeňský sbor
Děj: V naději, že uvidí Florestana, nechá vězně projít se po nádvoří. Nemůže ho však objevit.
Ve sboru vězňů již slyšíme idylu Pastorály, kterou Beethoven složí až o dva roky později. Je geniální, že Beethoven zkomponoval vězeňskou naději s tak intimní hudbou. Není divu, že se Verdi o čtyřicet let později cítil inspirován ke zkomponování dalšího slavného vězeňského sboru.
O welche Lust (Gefangenenchor) – Bernstein
Děj: Vězni jsou odvedeni zpět do svých cel
.
Leb wohl du warmes Sonnenlicht
FIDELIO Act II
Obtížný tenorový part
Děj: Florestan sedí v žaláři v nuzných podmínkách. Zdá se mu o Leonore, která ho jako anděl vykoupí.
Scéna v žaláři začíná temným úvodem a dramatickými akordy. Florestanův výstup “Gott welch dunkel hier” patří k nejnáročnějším partům pro tenory. V žaláři zpívá o lásce k pravdě a Leonoru halucinuje jako anděla svobody. Podle partitury musí Florestan ve druhé části árie chválit anděla “s nadšením hraničícím s šílenstvím, ale klidně”.
Nechme promluvit Jonase Kaufmanna, slavného německého tenoristu: “Role Florestana je krátká, ale kvůli velké scéně ve druhém dějství je to jedna z nejnáročnějších rolí v mém Fachu. Mnoho tenorů se do choulostivého závěrečného partu netrefilo. Není zde slyšet fyzický rozklad, ale stav mysli zoufalého muže, jeho extatická vize spásy a osvobození. Stejně tak první tón této scény, “Bůh”, který přichází z ničeho a stává se stále silnějším a naléhavějším, výkřik zmučené duše, je tím, který vyžaduje největší hlasově-technické zvládnutí. Ani nevím, kolikrát jsem na tomto crescendu pracoval.” Poslechněte si Jonase Kaufmanna.
Gott welch dunkel hier (1) – Kaufmann / Welser-Möst
Jon Vickers ve druhém výkladu
Gott welch dunkel hier (2) – Vickers / Klemperer
Děj: Rocco vezme Fidelia na svou stranu a vysvětlí mu Pizarrovu misi. Oba dva vstoupí do Florestanovy cely. Když Rocco odemyká celu, Leonora poznává svého manžela a je hluboce dojata. Florestan ji nepoznává a je vděčný za kus chleba, který mu Leonora podává.
Kromě Jona Vickerse se Christa Ludwigová v nahrávce s Klempererem dokázala skvěle zhostit role Leonory. Fischerovou v “große Stimmen”: “Ale její Leonora byla také jedinečným, neopakovatelným vrcholem. Christě Ludwigové bylo 33 let, byla na vrcholu svých pěveckých schopností, nic se jí nezdálo nedosažitelné, a každý, kdo zná tuto nahrávku, potvrdí, že od dob Lotte Lehmannové tu nebyla interpretka této obrovské role, která by dokázala posluchačům zprostředkovat Beethovenovu vroucí lidskost tak nefalšovaně a bezprostředně.” (Klemperer, J.)
Euch werde Lohn in besseren Welten – Klemperer / Vickers / Ludwig
Zúčtování se dvěma dramatickými zvraty
Děj: Leonora a Rocco kopou hrob. Když je hotovo, Rocco zavolá Pizarra. Ten se objeví se zbraní v ruce, aby Florestana zabil. Leonore se mezi ně vrhne s pistolí v ruce, připravená guvernéra zabít. Ozve se trubka, která ohlašuje příchod ministra. Pizarro prohrál a prchá.
Tato scéna má charakter obrovského dramatu. Když Leonora zasáhne, drama se opět vystupňuje. Orchestr bičuje zpěváky a s pronikavým výkřikem slyšíme Leonořino “Zabijte nejdřív jeho ženu!”. Odhalení Leonory je velkým “Colpa di scena”. Když na sebe oba namíří zbraně, extáze se opět stupňuje, až s voláním fanfár, a tedy ohlášením příchodu ministra, zazní druhé “Colpo di scena” a scéna nabere další spád. Scéna, která hledá svůj protějšek v operní literatuře!
Er sterbe! – Ludwig / Berry / Greindl
Duet “O namenlose Freude”
Děj: Florestan poznává Leonoru a padají si do náruče.
Beethoven napsal duet, který osciluje mezi intimitou a extází.
Poslechněte si tuto pasáž s Martou Mödlovou a Wolfgangem Windgassenem ze zmíněné 53. nahrávky s Furtwänglerem.
O namenlose Freude (1) – Furtwängler / Mödl / Windgassen
Za poslech stojí i druhá verze:
O namenlose Freude (2) – Vickers / Ludwig / Klemperer
Gustav Mahler začal praktikovat zařazování předehry Leonora číslo 3 jako intermezza na tomto místě.
Závěrečný sbor pro manželskou lásku
Děj: “Zpěv je pro mne velkým překvapením: Ministr udělí svobodu politickým vězňům.
Závěrečný refrén, Píseň o manželské lásce, již naznačuje sbor 9. symfonie. Z tohoto díla vyzařuje hypnotická síla, která nemá v dějinách opery obdoby.
Wer ein holdes Weib errungen – Ludwig/King / Klemperer
Doporučení k nahrávání
EMI s Christou Ludwig, Jonem Vickersem a Gottlobem Frickem pod vedením Otto Klemperera a Filharmonického sboru a orchestru.
Alternativně lze doporučit také nahrávku s Gundulou Janowitz a René Kollem pod vedením Leonarda Bernsteina (DG).
Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce o FIDELIU Ludwiga van Beethovena
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!