Online operní průvodce a synopse Monteverdiho L’INCORONAZIONE DI POPPEA

“l’incoronazione di Poppea” nadchne strhujícím dějem s lidmi z masa a kostí. Je to mistrovské dílo raného baroka a Monteverdi se v něm představuje jako vyzrálý mistr a novátorský tvůrce, který tímto “dramma per musica” významně ovlivnil dějiny opery. Nejen závěrečný duet dodnes dojímá srdce posluchačů.

 

 

 

 

 

 

Obsah

Komentář

Prologo

Akt I

Akt II

Akt III

 

 

Zajímavost

Sinfonia

E pur io torno qui, qual linea al centro

Signor, deh, no partire … Non temer

Speranza tu mi vai

Disprezzata Regina Pláč

Son risoluto al fine

Sento un certo non so che

Hor che Seneca è morto

Oblivion soave Ukolébavka

A Dio Roma, a Dio Patria, amici a Dio Pláč

Coro di Amori: Or cantiamo giocondi

Pur ti miro, pur ti godo Milostný duet

 

 

 

Doporučení k nahrávání

Doporučení k nahrávání

 

 

Premiéra

Benátky, 1905

Libreto

Francesco Busenello, podle historického příběhu o Neronovi.

Hlavní role

Ottone, patricij (alt / kontratenor) - Poppea, Ottonova manželka (soprán) - Nero, římský císař (soprán / tenor kastrát) - Seneca, politik a filozof (bas) - Drusilla, Poppeina dvorní dáma (soprán) - Arnalta, Poppeina chůva (kontratenor / soprán kastrát) - Amor, Bůh lásky (soprán)

Doporučení nahrávky

UNITEL/DG, Rachel Yakar, Trudeliese Schmidt, Eric Tappy, Paul Esswood, Matti Salminen, Janet Perry. Alexander Oliver, řídí Nikolaus Harnoncourt a Monteverdiho soubor curyšské opery.

 

 

 

 

Revoluční Monteverdi

Monteverdi si bezpochyby zaslouží uznání za to, že spoluzaložil uměleckou formu opery. Ačkoli nenapsal první operu (tato pocta náleží Italovi Jacopu Perimu), napsal svým “Orfeem” první operu, která se udržela na repertoáru dodnes, a vytvořil důležité stylistické prvky nové umělecké formy, které budou popsány v následujících kapitolách. Zatímco díla Jacopa Periho byla ještě “hudbou bez vášní”, tento nový operní žánr byl skutečně zahájen Monteverdiho “Orfeem”, prvním “dramma per musica”. S “L’incoronazione di Poppea”, téměř o 40 let později, Monteverdi tento žánr dále rozvinul druhým kvantovým skokem v úžasném věku 75 let do jeho prvního rozkvětu.

 

 

Hudba – “výkřik bolesti”

Především je třeba říci, že partitura tohoto díla v klasickém slova smyslu neexistuje. Původní partitura je ztracena, existují “pouze” dvě kopie dvou různých verzí (benátská, která je pravděpodobně kopií originálu, a neapolská, která je pravděpodobně variací). Kompoziční princip spočíval v tom, že byly notovány pouze basový a melodický part. Doprovod i orchestrace nejsou předány a musí je určit interpreti. V důsledku toho se mohou nahrávky téže pasáže od sebe značně lišit.

Ačkoli známe seznam nástrojů, které byly použity jako celek, nevíme podrobně, kdy měly být použity. Existují sice určitá pravidla, kdy by zpěváky mělo doprovázet pouze basso continuo nebo kdy by měla být instrumentace bohatší (například v ritornelech), nicméně mnoho nejasností zůstává.

Víme, že Monteverdi dával přednost bohaté instrumentaci, ale také ji přizpůsoboval situaci v divadlech, protože hudebníci obvykle hráli na jevišti.
Monteverdiho operní jazyk chtěl vyjadřovat lidské pocity, Monteverdi věřil, že hudba má lidi rozplakat, ne diskutovat. Hudba by se neměla řídit pevnými pravidly, ale měla by dát prostor lidskému stavu a vyjádřit ho. Jedním z nejsenzačnějších důsledků byly Monteverdiho disonance. Pro jeho současníky to byly obludnosti, které představovaly extrémní stavy mysli a vyvolávaly v té době ostré polemiky. Jako ilustraci lze použít slavné “Lasciatemi morire” z opery Arianna – výkřik bolesti. Poslechněte si ji:

Lasciatemi morire – von Otter

 

Další krásný a slavný příklad disonantního lamentu najdeme ve slavném madrigalu “Lamento delle ninfe”. Ve zvukové ukázce si poslechněte disonanci v čase 0:48 se slovem “dolor” (bolest), která ještě dnes bolí naše uši, které jsou na disonance zvyklé. Následným slavným a archetypálním Lamento nad “Basso ostinato” (čtyři klesající, opakující se basové akordy) se Monteverdi stal skutečným tvůrcem stylu.

Lamento delle ninfe

 

 

Kastratos v hlavní roli – jak obsadit roli Nerona?

První kastráti se objevili v 16. století. Byli školeni při církvích a tvořili důležitý pilíř vokální chrámové hudby. Brzy si našli cestu do nového operního žánru a Monteverdi již ve své první revoluční opeře “Orfeo” (1607) obsadil kastráty do vedlejších rolí. V jeho opeře “L’incoronazione di Poppea” se kastráti vůbec poprvé objevují v hlavní roli. Roli Nerona, tedy prvního kastrátského hrdiny v dějinách opery, obsadil sopránový kastrát a buffo roli ošetřovatelky(!) Arnalty, tedy první tahounky, obsadil tenoristický kastrát.
V dnešní době vyvstává otázka, jak by měla být obsazena role Nerona s jeho extrémně vysokým rejstříkem. Většinou roli zpívá kontratenor, příležitostně soprán nebo tenor.
Například Harnoncourt, dirigent specializující se na starou hudbu, použil pro roli Nerona na nahrávce s Concentus musicus sopranistku (Elisabeth Söderström) a na nahrávce s Ponnellem a curyšskou operou tenoristu (Eric Tappy). Neexistuje správné nebo špatné, v Monteverdiho době nebyly hranice genderových rolí tak přísné, nejednoznačnost byla něčím půvabným, případně mohla být využita komediálně, jak ukazuje obsazení role chůvy mužem.

 

Libreto a stereotypy rolí

Monteverdiho krédem bylo nejprve slovo a pak hudba (prima la musica, poi le parole). Chtěl oživit pocity lidí. Hudba se stala monodickou, a tak byl text a význam libreta umocněn. Monteverdi tak byl odkázán na kongeniálního partnera, dramatika, který uměl nejen napsat krásnou báseň, ale také vyprávět příběh pro své “dramma per musica”.
Autorem libreta byl benátský právník a básník Francesco Busenello. Pro operu použil tehdy moderní benátskou formu s prologem a třemi dějstvími.
Busenello a Monteverdi si vybrali role, které se staly archetypálními. Především je třeba zmínit kontrast mezi párem vysokého postavení (Nero / Poppea) a párem nízkého postavení (Ottone / Drusilla). Dále použili obyčejné lidi jako komické postavy (ošetřovatelky, služebnictvo), stejně jako roli intrikánky (Octavia) a kalhotovou roli. Jak blízká se nám tato konstelace zdá být Mozartově opeře “Figarova svatba”, která vznikla o 150 let později a jejímž autorem je Benátčan da Ponte!

Postavy vytvořené Monteverdim a jeho libretistou Busenellem nám připadají jako lidé z masa a kostí, takže se s nimi snáze ztotožníme než s většinou postav v operách pozdějších století, které jsou nám časově bližší.

Monteverdi a jeho libretista poprvé nezaložili svůj příběh na řecké mytologii, ale na historickém materiálu. Ukazují dekadentní římskou společnost plnou sobeckých, bezohledných a cynických lidí. Tvůrcům díla se podařilo (podobně jako jejich současníkovi Shakespearovi) realisticky zobrazit lidi s jejich lidskými slabostmi.

 

 

Předchůdce opery seria

V této fázi barokní opery nedošlo k rozdělení opery seria a buffa. Opera ztělesňuje obojí, jak tragické prvky dramatu, tak prvky buffy . Koncem 30. let 16. století se opery psaly zejména pro karnevalovou sezónu (toto dílo je jedním z nich), takže komedie v dramatu byla povolena, ba dokonce žádoucí, aby oslovila rostoucí zámožnou vrstvu kupců, kteří byli méně vzdělaní než duchovenstvo a šlechta. Teprve o několik desetiletí později Metastasio vytvořil barokní styl opery seria a cesty opery buffa a opery seria se navždy rozešly.

 

 

Znovuobjevení opery

Máme štěstí, že se nám tato opera zachovala. V roce 1651, čtyři roky po Monteverdiho smrti, byla opera znovu uvedena v Neapoli a dochoval se čistý notový zápis. Původní partitura zmizela, takže existují dva různé hudební zdroje. Dokumenty byly dlouho ztraceny a znovu objeveny v roce 1888, poprvé vydány Goldschmidtem v roce 1904 a poprvé provedeny v roce 1908. V roce 1954 byla provedena ve Vídni pod vedením Paula Hindemitha s částečně původními nástroji. V orchestru seděl Nicolaus Harnoncourt, který spolu s Jean-Pierrem Ponnellem natočil v 70. letech v curyšské opeře senzační Monteverdiho cyklus na dobové nástroje s barokní bohatostí nastudování. Předznamenali tak skutečnou Monteverdiho renesanci.

 

 

 

 

 

 

 

Ve světě bohů

Synopse: Ve světě bohů

Monteverdi začíná dílo slavnostním a stručným úvodem. Je zajímavé porovnat různé nahrávky; značně se liší, protože (jak bylo popsáno v úvodní části) není známa přesná instrumentace skladeb.

Sinfonia – Harnoncourt

 

Synopse: Fortuna (osud) a Virtù (ctnost) se přou o to, kdo vládne světu. Zda jsou to peníze, nebo neúplatnost. Amor je jiného názoru, chce oběma dokázat, že běh věcí určuje pouze láska.

Deh nasconditi o virtu

 

 

LA INCORONAZIONE DI POPPEA ACT I

 

 

 

 

Emocionální svět Ottone

Synopse: Ottone se vrací domů z vojenské služby. Je šťastný, že opět vidí svou ženu Poppeu. Před domem vidí císařovy stráže, teď už ví, že Nero strávil noc s Poppeou. Ottone je zničen. Schová se.

Monteverdi citlivě doprovází každou nuanci textu střídáním nástrojů a ukazuje se jako mistr barevného doprovodu Ottoneho ariosa.

E pur io torno qui, qual linea al centro – Esswood

Poppea si omotá Nerona kolem malíčku

Synopse: Před domem stojí dva strážci, mluví o zkorumpovaném císaři, který místo aby udržoval pořádek, myslí jen na své potěšení. Objeví se Nero v doprovodu Poppey. Chce, aby zůstal, on jí slíbí, že svou ženu brzy vyžene a Poppea se stane novou císařovnou.

První část této pasáže je napsána deklamačním stylem “recitar cantando”. Postupně skladba ožívá a dává (kastrátskému) tenoru příležitost zazářit krásnými ornamenty od 6:45 a Poppeeovi příležitost nádherně zazářit v 7:15 (“Tornerai”). Právě nepokryté sexuální pokušení Monteverdi v této scéně akcentuje Poppeiným nízkým hlasem.

Signor, deh, no partire … Non temer

 

Vzhled “tahací královny

Synopse: Poppea triumfuje. Její sluha Arnalta ji však varuje před vrtkavým Neronem a jeho ženou Ottavií, která se dozvěděla o dobrodružstvích jejího manžela a možná se bude chtít pomstít.

Poppea se nám jeví jako moderní žena, v žádném případě ne jako vznešená žena typu “nedotýkej se mě”. Role Arnalty byla rolí kastrátskou a samozřejmě komediální. Hospodyně a sluha si vyměňují rány, což Monteverdi mistrně zinscenoval.

Speranza tu mi vai – Persson


 

Dojímavý nářek Otavie

Synopse: Octavia je v císařských komnatách spolu se svou chůvou. Oplakává svůj osud podvedené manželky.

Nářek byl vždy vrcholem barokních oper, dojemná je její řečnická otázka “Nero…dove sei?” (“Nero, kde jsi?”) v čase 3:03 a následná gesta zoufalství.

Nářek slyšíme ve strhující interpretaci Jennifer Larmore.

Disprezzata Regina – Larmore

Synopse: Sestra jí doporučí, aby si vyhledala milence, a tak se pomstila Neronovi a užila si. Když ji navštíví senátor Seneca, řekne mu, co se stalo. Seneca jí radí, aby zůstala ctnostná, a stránka ho neomaleně obviní, že šíří jen krásná slova. Ottavia žádá Seneku, aby stál při ní.

Seneca působí odměřeně, ale domýšlivě.

Ecco la sconsolata – Salminen

Zúčtování mezi Neronem a Senekou

Synopse: Všichni kromě Seneky opouštějí místnost. Objeví se Pallas Athéna a oznámí mu blížící se smrt. Seneca tuto zprávu přijímá klidně, krátce poté, co se objeví Nero. Ten mu sdělí, že se dnes ožení s Poppeou. Seneca ho varuje, aby neznepokojoval lid a senát, ale Nero je odhodlán zvítězit a vyhodí Senecu z paláce.

Efekt, který Monteverdi střetem sopránu a basu vytvořil, byl grandiózní a dramatizoval kontrast mezi oběma osobnostmi. První část zůstává ve “stile recitando” a od 3:00 přechází do Monteverdiho slavného rozrušeného “stile concitato”, které sám vymyslel a které střet dvou sil hudebně velkolepě vykresluje. Pro interpreta Nerona bylo výzvou utvářet někdy hlasité výpady tak, aby jeho hlas zůstal dostatečně pružný pro závěrečný duet, kde musí zpívat krásné linky v extrémně vysokém rejstříku.

Son risoluto al fine – Tappy / Salminen

Synopse: Poppea varuje Nerona před Senekou a Nero se rozhodne poslat Senekovi příkaz k sebevraždě a odchází z domu.

Neronova árie, v níž chválí krásu Poppey.

Quest’eccelso diadema ond’io sovrasto – Tappy

 

 

Synopse: Ottone navštíví Poppeu a snaží se získat zpět přízeň své ženy. Ta však o něm nechce vědět nic bližšího, trůn je příliš blízko.

Ad altri tocca in sorte – Domènech / Persson

 

Ottone kapituluje… a utěšuje se u Drusilly

Synopse: “Drusilla je vrah, který se snaží o to, aby se mu podařilo dostat se na kobylku: Ottone navštíví Poppeu a chce si s ní promluvit. Poppea mu vysvětluje, že si vybrala Nerona a trůn.

Otton, torna in te stesso – Esswood

Synopse: Ottone se utěšuje u Poppeiny dvorní dámy Drusilly, která je do něj už dlouho zamilovaná.

Pur sempre di Poppea – Esswood / Perry

 

 

 

 

 

 

Seneca se loučí se světem

Synopse: “Seneka se narodil v roce 1883 v Praze, kde se narodil v roce 1883: Seneca je v zahradě svého domu, když se objeví Merkur. Oznámení o své blížící se smrti přijímá s klidem. Objeví se voják Liberto. Než stačí Neronovi vydat rozkaz, Seneca mu sdělí, že zná důvod jeho návštěvy a že může Neronovi říci, že do večera ukončí svůj život. Senekovi přátelé jeho osudu litují. Požádá je, aby připravili lázeň, v níž si podřeže žíly.

V první části slyšíme Senekův smutek, po němž následuje vystoupení jeho přátel. Tato tříhlasá pasáž je komponována ve třech částech, pomalá-rychlá-pomalá. Pomalé části jsou napsány ve “starém madrigalovém stylu”. Rychlá střední část je hudebně i textově udržována podivně veselá (“Tento život je příliš sladký, toto nebe je příliš jasné, každá hořkost, každý jed”), pravděpodobně jde o poctu karnevalu.

Amici, è giunta l’hora – Sedov / Grégoire / Bennett / Inaç


Synopse:V Neronově paláci si páže a služebná vyznávají lásku.

Po ohlášení smrti chtěl Monteverdi dopřát posluchačům trochu odpočinku a vložil duet obou služebných ve stylu canzonetty (lehčí, světská pěvecká skladba). Tato scéna nabízí režisérovi příležitost pobavit publikum srdečným humorem ve stylu karnevalu.

Sento un certo non so che


Nerova bakchanálie

Synopse:Nero se nyní může oženit s Poppeou. Oslavuje to se svým důvěrníkem Lucou V paláci a vychvalují její krásu.

Tato bujará skladba v podobě bakchanálie dává zpěvákovi příležitost zazářit hned na začátku krásnými a virtuózními koloraturami. Monteverdi a jeho libretista touto scénou samozřejmě naráželi na údajnou Neronovu homosexualitu.

Hor che Seneca è morto… Idolo mio…. I mieti subiti sdegni – Jaroussky / Vidal

Ottavia vydírá Ottona

Synopse:

Totta je naštvaný, že se mu podařilo dostat se do křížku se svým otcem: Ottavia nezůstala pasivní a povolala Ottoneho. Připomene mu, že kdysi jeho rodinu zušlechtili její předkové. Nyní po něm požaduje, aby Poppeu zabil. Ottone ví, že by to byl jeho rozsudek smrti, a váhá. Císařovna ho však vydírá, že pokud neslíbí, že čin vykoná, řekne Neronovi, že ji napadl. Ottone kapituluje a vrací se domů, kde na něj čeká Drusilla. Vysvětlí jí svou situaci. Aby mohl Poppeu zabít, chce se přestrojit za Drussillu. Drusilla mu chce pomoci a on vklouzne do jejích šatů.

 

Arnaltova kouzelná ukolébavka

Synopse:

Vyprávění o tom, jak se v noci zjevil na obloze, a jak se v noci zjevil na obloze, se odehrává na obloze: V předvečer své korunovace se Poppea spatří v cíli svých snů a ulehne k odpočinku. Její chůva jí slíbí, že na ni bude dohlížet.

Slyšíme okouzlující ukolébavku “Oblivion soave” z Poppeiny travestie-chůvy s jemným doprovodem orchestru.

Oblivion soave – Jaroussky

 

 

Synopse: Sestra usne a objeví se Amor. Chce chránit Poppeu před blížícím se Ottonem.

Dorme l’incauta, dorme

 

Synopse:Ottone se objeví v přestrojení za Drusillu. Když pozvedne meč nad spící Poppeu, vstoupí Amor. Poppea se probudí a myslí si, že ji chce Drusilla zabít, Ottonovi se podaří uniknout.

 

 

 

 

 

LA INCORONAZIONE DI POPPEA ACT III

 

 

 

Synopse: Drusilla doma radostně očekává svého milence, kterého brzy získá pro sebe.

O felice Drusilla, o che sper’io – Bott

 

Synopse:Na jeho místo však přicházejí vojáci, aby ji zatkli a usvědčili z vraždy. Když se objeví Nero a vyhrožuje jí mučením, Drusilla se obětuje a tvrdí, že sama chtěla Poppea zabít, načež jí Nero nařídí mučivou smrt. Nyní se objeví Ottone a přizná pravdu, že jednal ve prospěch císařovny. Nero triumfuje, což mu dává vytoužený důvod k rozchodu s manželkou. Ottona potrestá tím, že ho zbaví veškerého majetku a vyžene ho z Říma, zatímco Drusillu omilostní za to, že se obětováním pro svého manžela stala zářným příkladem pro všechny manželky. Drusilla trvá na tom, aby směla Ottona doprovázet. Nero souhlasí a posílá své vojáky do Ottavie, aby ji s lodí vyhnali ze země. Objeví se Poppea a oba oslavují výsledek událostí.

Signor, oggi rinasco ai primi fiati


 

Velké loučení Otavie

Otavie moudře vstupuje na loď a musí se rozloučit s Římem.

Podruhé Ottavia zpívá velký nářek. Hudební doprovod je smutný a disonance vyzařují beznaděj.

A Dio Roma, a Dio Patria, amici a Dio – d’Oustrac

Synopse: Arnalda zvítězila, nyní se může nastěhovat do paláce. Nastává den korunovace, Nero hrdě předvádí Poppeeovi nádheru korunovace. Na oslavách se objevují konzulové a tribunové.

A te, sovrana Augusta und Sinfonia – Fredman

 



Cupid triumfuje, vyhrál sázku.

Coro di Amori: Or cantiamo giocondi – Jacobs


Nebeský závěrečný duet “Pur ti miro, pur ti godo”

Synopse: Při slavnostním obřadu je Poppea korunována císařovnou.

Monteverdi tuto operu uzavírá nádherným duetem plným lásky a erotiky. Hlasy Poppey a Nerona se doslova objímají, následují jeden druhého, vyžadují se a jsou zasazeny v těsných intervalech.

Skladba nebyla zařazena do původní verze Busenellova libreta. Byla napsána a zkomponována dodatečně (existují dokonce názory, které tvrdí, že ji nenapsal sám Monteverdi).

Pur ti miro, pur ti godo – Jaroussky / De Niese

 

Jako druhou verzi slyšíme nebeskou nahrávku, libující si v pomalém tempu s erotikou, která praská:

Pur ti miro, pur ti godo – Cencic / Yoncheva

 

 

 

 

Doporučení k nahrávání

 

UNITEL/DG, Rachel Yakar, Trudeliese Schmidt, Eric Tappy, Paul Esswood, Matti Salminen, Janet Perry. Alexander Oliver pod vedením Nikolause Harnoncourta a Monteverdiho souboru curyšské opery.

 

 

 

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce o L’INCORONAZIONE DI POPPEA od Claudia Monteverdiho.

 

 

 

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *