ELEKTRA Richarda Strausse – operní průvodce a děj

Online průvodce operou a synopse Straussovy ELEKTRY

Málokterá opera dokáže na konci představení vyvolat tak bouřlivý potlesk jako Elektra. Její hudba a hlavní role jsou v operní literatuře jedinečné a Strauss, velký malíř tónů, dokázal s touto hudbou jít až na hranice své doby.

 

 

 

 

 

 

Obsah

Komentář

Synopse

Synopse

Akt I

 

 

 

Zajímavost

Allein! Weh, ganz allein! (monolog Elektry)

Ich kann nicht sitzen und ins Dunkel starren

Ich habe keine guten Nächte (Klytemnestřin monolog)

Orest! (scéna poznávání)

Elektra! Schwester! (scéna s rozpoznáváním)

Ob ich nicht höre (Finále)

 

 

Doporučení k nahrávání

Doporučení k nahrávání

 

 

 

 

Premiéra

Drážďany, 1909

Libreto

Hugo von Hofmannsthal, podle své tragédie Elektra podle Sofoklovy řecké hry.

Hlavní role

Klytemnestra, manželka a vražedkyně Agamemnóna (mezzosoprán) - Aegisth, milenec Klytemnestry (tenor) - Elektra, dcera Klytemnestry a Agamemnóna (soprán) - Chrysothemis, sestra Elektry (soprán) - Orest, bratr Elektry (baryton)

Doporučení nahrávky

Krásná filmová verze na DVD: DG s Leonií Ryšánek, Astrid Varnay, Caterinou Ligendzou a Dietrichem Fischerem-Dieskauem pod taktovkou Karla Böhma a Vídeňských filharmoniků a v režii Götze Friedricha nebo jako běžné CD: DECCA s Birgit Nilsson, Marií Collier, Gerhardem Stolzem a Tomem Krausem pod taktovkou Georga Soltiho a Vídeňských filharmoniků. .

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Blízkost Salome

Straussovi bylo 44 let, když v roce 1908 složil Elektru, která byla vrcholem jeho skladatelské i dirigentské kariéry. O několik let dříve dokončil Salome, která ho katapultovala mezi avantgardu evropského hudebního světa. Tři roky po Salome přišla na řadu Elektra. Příbuznost Elektry a Salome by nikdo nepopíral, neboť paralel je mnoho: blízkost se týká jak výraznosti hudby, tak postav opery. Příslušné hlavní postavy Elektra/Salome, Klytemnestra/královna a Aegisth/Herod jsou obsahově i hudebně spřízněné duše a děj vykazuje velké paralely. Když Hugo von Hofmannsthal předložil Elektru jako námět pro operu, Strauss nad touto blízkostí k Salome váhal. Strauss byl příběhem fascinován a navrhl vytvoření libreta, když v roce 1903 společně s Hofmannsthalem přečkal velkolepou inscenaci Maxe Reinhardta. Po složení Salome se mu však nebezpečí další verze této opery zdálo příliš velké. Nakonec Strauss poznal, že mu látka nabízí přesně ty scény, které pro svou hudbu potřebuje, a pustil se do práce.

Libreto

Elektra byla Straussovou první spoluprací s Hofmannsthalem, po níž následovalo dvacetileté vlivné umělecké partnerství. V Elektře Hofmannsthal obsahově úzce navázal na Sofoklovu literární předlohu. Při koncipování osobností hlavních rolí však šel daleko za antickou předlohu. Vycházel z díla Breuera a Siegmunda Freuda “Studie o hysterii”. Výsledkem byl text, který se udržel neuvěřitelně ponurý, téměř se dá mluvit o studii lidských propastí. To platí zejména pro hlavní postavy Elektru a Klytemnestru. Vykreslil obraz dvou posedlých žen a opera je prakticky rukojmím jejich traumatických stavů. Stejně jako Klytemnestru trápí bezesné noci, Elektru pohánějí a posedávají myšlenky na pomstu. Hoffmannsthal vykresluje dvě postavy, které jsou fyzicky i psychicky zničené a cítí se zahnané do kouta jako štvaná zvěř.

 

Avantgarda

Strauss vědomě hledal tato východiska z hlediska obsahu. Chtěl tyto stavy mysli využít jako odrazový můstek k posílení hudebního výrazu a jít o krok dál než u Salome. Elektrou si Strauss upevnil pověst předního avantgardního skladatele, kterou si vydobyl svou symfonickou hudbou (např. ein Heldenleben/Život hrdiny) a svou Salome. V žádné jiné opeře nešel Strauss hudebně tak daleko jako v Elektře. Cítil však, že nechce překročit Rubikon k atonalitě, k níž se uchýlili Berg, Schönberg & Co.

Žáci avantgardy své epigony zbožňovali, ale také je rychle zase opustili, což musel Strauss zažít o dva roky později, když komponoval svůj (nostalgický) Rosenkavalier. “Nediriguji cukrovou vodu,” dával posluchačům najevo mladý Otto Klemperer a Strauss si brzy musel bolestně uvědomit, že se počítá mezi konzervativce.

 

Hudba

Stejně jako v případě Salome napsal Strauss operu pro obrovský orchestr, s nímž dokázal vyjádřit všechny stránky lidských citů. Velké části partitury jsou napsány v disonantní a chromatické hudbě, aby vykreslily propasti a zranění duší a zoufalství postav. Čtyřicet dechových a velkých bicích nástrojů doslova “křičí” disonance z orchestřiště. Jsou mezi nimi Wagnerovy tuby a Heckelphon (druh basového hoboje vyvinutý o několik let dříve firmou Heckel).

Záměrně napsal jednotlivé pasáže v harmonické eufonii, včetně role Chrysothemis a rozpoznávací scény Elektry.

Strauss v této opeře použil jakýsi systém leitmotivů, který se rozprostírá přes celou partituru a má velmi složitou strukturu. Motivy jsou neustále členěny, vrstveny a obměňovány, což opakovaně vede k jakési polyatonalitě, v níž se střetávají durové akordy s mollovými.

Kromě úvodní scény slyšíme především monology a duety. Tria nebo kvarteta se téměř nevyskytují a sborová vystoupení jsou vzácná. Směs komorního divadla a obřího orchestru vede ke zvláštnímu napětí.

 

 

Role Elektry

Tato role zaujímá v operní literatuře zvláštní postavení. Žádná jiná postava, dokonce ani Salome nebo Lady Macbeth, nebyla nikdy ve své posedlosti a pudovosti zasazena do tak přehnaných hudebních tónů. Elektra je neustále na scéně a je vždy středem jevištního dění. Elektřin hlas musí zpívat bez přestávky na pozadí velkého orchestru, což vyžaduje, aby dirigent velmi pečlivě zacházel s hlasitostí orchestru, aby hlas Elektry nepřetížil a nepřehlušil, ale aby nechal zaznít hranici šílenství.

Po necelých dvou hodinách jsou zpěvák i publikum vyčerpaní a opona na jevišti padá.

 

 

Opera o jednom dějství

Stejně jako Salome je i Elektra jednoaktovka. Dramaturgie téměř zcela upouští od členění na scény a po wagnerovsku nepřipouští přestávku, aby maximalizovala účinek na posluchače.

 

 

Ohlasy.

Při premiéře byla opera přijata zdrženlivě. Přestože byla rychle uvedena v mnoha operních domech, reakce zůstaly smíšené. Avantgardisté ji oceňovali, konzervativci ji přijali kriticky.

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: Na nádvoří Klytemnestřina paláce v Mykénách. Služebnictvo vykonává svou práci u losovací studny. Rozčilují se nad Elektrou, která v domě žije jako stín, se zapletenými vlasy a divokým pohledem.

Brutální údery orchestru, motiv Agamemnóna, zvednutí opony a strašidelné výkřiky služebných “Kde je Elektra” donutí posluchače hned na začátku usednout na přední okraj židle.

Wo bleibt Elektra – Solti / div.

 

Působivá filmová adaptace Böhm / Friedrich

Synopse: Když se objeví Elektra, služebné zmizí. Trápí ji myšlenky na otcovu vraždu. Před mnoha lety její matka a její milenec Aegisth brutálně ubili jejího otce k smrti v koupelně domu. Od té doby přemýšlí o odčinění tohoto krvavého činu vůči milovanému otci.

K tomuto dlouhému monologu Elektry napsal Strauss oslnivou hudbu, která je jedním z vrcholů opery. Orchestr neúprosně bičuje Elektru, když se před jejíma očima odehrává hanebná vražda. Jen na chvíli se hudba rozjasní, když si jako v transu představuje, že se znovu objevuje její otec. Za doprovodu jemných tónů smyčců si na otce vzpomene. V poslední části tohoto monologu se hudba stává válečnou a triumfální s jejími myšlenkami na pomstu.

Slyšíme záznam z velkolepé filmové adaptace režiséra Götze Friedricha a dirigenta Karla Böhma z roku 1981. Böhm (nar. 1894) byl dlouholetým osobním přítelem skladatele a bylo jeho srdečním přáním, aby mu bylo umožněno tuto inscenaci dokončit. Krátce před dokončením inscenace zemřel ve věku 87 let. Naštěstí práce pokročily natolik, že mohl vzniknout film, který se nakonec stal velkým pomníkem.

V tomto úryvku uslyšíme Leonie Rysanek, vídeňskou rodačku a jednu z velkých charakterních hereček poválečného období Straussových a Wagnerových rolí .

Allein, weh ganz allein – Rysanek

Objevuje se Chrysothemis

Synopse: Objeví se její sestra Chrysothemis a řekne jí, že její matka má v plánu zavřít Elektru do věže. Chrysothemis je zoufalá, trpí hroznou situací své rodiny. Je mladá a krásná a sní o dětech a životě ve šťastné rodině.

Chrysothemis je hudebním protikladem Elektry. Její hudba je tónová a jemná a melodie jsou něžné.

Ich kann nicht sitzen und ins Dunkel starren – della Casa

 

Synopse: Říká, že Klytemnestra už léta nemá v noci klid. Znovu a znovu se jí zdá, že ji ubíjí k smrti její syn Orest, kterého vyhnala ze svého domu, když byl ještě dítě. Klytemnestra se objevuje se svou družinou.

Divoká a groteskní hudba doprovází příchod Klytemnestry.

Es geht ein Lärm los – Solti

 

Vzhled Klytemnestry

Synopse: Její oči jsou znetvořené nedostatkem spánku a její tělo je pokryto amulety, které ji mají chránit před prokletím noční můry. Obviňuje bohy, že ji věčně trápí nočními můrami.

Strauss toto dílo dovedl až na hranice tonality a výslovně označil tuto scénu s Klytemnestrou za nejbližší bod k atonalitě.

Klytemnéstra je jednou z klasických charakterních rolí, které pěvci zpívají na “podzim své kariéry”. Poslechneme si Astrid Varnayovou, která sama patřila k nejvýraznějším představitelkám Elektry. Podívejte se na působivou scénu z filmové adaptace Friedrich/Böhm.

Ich will nichts hören – Varnay

 

Strauss – mistr tónové malby

Synopse: Klytemnestra se chce obrátit na Elektru, protože její dcera ji dobře zná a mohla by ji snad vysvobodit z nočních můr. Její důvěrníci ji varují před “špatnou” Elektrou, ale ona namítá, že jejich rady nepřinesly žádné zlepšení. Chce být s dcerou sama a posílá své důvěrníky pryč. Popisuje jí své strašné noci, v nichž si její duše přeje být mrtvá, a žádá ji o radu.

Se zjevným potěšením Strauss komponoval příchod Klytemnestry pokryté amuletem. Dráždivé 32 motivy dávají slyšet jiskření kamenů. Strauss byl mistrem onomatopoické hudby, kterou si osvojil již v počátcích své tvorby symfonických básní. Strauss zanechal na téma onomatopoie jeden ze svých nezapomenutelných bonmotů: Jak známo, měl zvláštní vztah k pivu, neboť jeho matka byla vnučkou zakladatele pivovaru Hacker-Pschorr, jednoho z velkých mnichovských pivovarů. Strauss si troufal tvrdit, že když hudebně popíše pivo, člověk dokonce uslyší jeho značku.

V této scéně uslyšíme Marthu Mödlovou, jednu z velkých charakterních hereček poválečných let.

Ich habe keine gute Nächte – Mödl

 

Synopse: Elektra jí doporučí, aby přinesla bohům lidskou oběť. Klytemnestra je zvědavá a chce vědět víc. Elektra říká, že oběť může přinést pouze Orest. Při jeho jméně matce projede tělem chvění, copak nezakázala Elektře vyslovit jeho jméno? Klytemnestra pokrytecky tvrdí, že Orest zešílel a žije se psy. Elektra ničemu z toho nevěří. Ví, že se Klytemnéstra bojí jeho pomsty. Na otázku, kdo by měl být obětí, Elektra odpovídá, že by jí měla být sama matka.

Tuto dramatickou pasáž slyšíme v Soltiho nahrávce. Jeho studiová nahrávka s Vídeňskými filharmoniky zaujímá v diskografii zvláštní postavení. Soltiho přístup z šedesátých let byl vnímán jako hudebně brutální a Vídeňští filharmonikové spolu s Elektrou Birgitt Nilssonové tento přístup bez kompromisů převzali. Soltiho nahrávka patří k velkým nahrávkám Birgit Nilssonové.

Was bluten muss – Nilsson

 

 

Strašný obrat

Synopse: Klytemnestra je v šoku. Vtom se objeví její služebníci a šeptají jí. Najednou se z jejích úst ozve hysterický smích.

Matka se rozesměje, když se dozví o smrti svého syna.

Ach Lichter – Ludvík

 

Synopse: Elektra se dozvídá důvod od své sestry, která za ní přispěchala. Orest je mrtvý. Elektra je v šoku, protože doufala, že se Orest vrátí, aby se pomstil.

Orest ist tot – Madeira / Nilsson

 

Synopse: Sluha odjíždí, aby přinesl Aegistovi radostnou zprávu o Orestově smrti. Elektra naléhá na sestru, že nyní musí sestry spáchat vraždu její matky. Pro tento účel si schovala sekeru, kterou byl její otec ubit k smrti. Chrysothemis je ochrnutá. Elektra ji prosí, aby jí pomohla s pomstou. Její sestra však odmítá.

Elektra se pokusí sestru okouzlit. Árijským zpěvem v nevinné durové tónině se snaží sestru přesvědčit, aby krutý čin spáchala.

Nun muss es von uns geschehen – Ryšánek / Borkh

 

Elektra poznává svého bratra – dojemná scéna poznávání

Synopse:  Elektra horečně vykopává sekeru. Objeví se tajemný muž. Tvrdí, že je poslem zprávy o Orestově smrti. Ptá se na cestu ke Klytemnestře. Když mu Elektra vypráví o své situaci, muž se prozradí jako její bratr Orest, který se přišel pomstít její matce. Je zděšen, jak Klytemnestra nechala svou dceru trpět. Elektra má radost, že svého bratra opět vidí. Stydí se před ním, že obětovala své mládí a krásu za léta žalu.

Odehraje se dojemná scéna. Když se Orest odhalí, Elektra se zmůže jen na vykoktání bratrova jména. Po tomto nedůvěřivém úžasu zazní něžná melodie a oznámí Elektře bratrovu lásku. Láska a triumf se spojují v hřejivé hudbě, která v tomto díle ještě nikdy nezazněla.

Orest! – Ryšánek

 

Tento vrchol opery uslyšíme v druhé interpretaci, kterou zpívá Kirsten Flagstadt. Tato Norka byla vedle Birgitt Nilssonové nejslavnější z vysoce dramatických sopranistek dvacátého století. Její kariéra předcházela kariéře švédské sopranistky a jako jediná mohla švédské sopranistce konkurovat co do hlasové síly, dokonce ji předčila.

Orest! – Flagstadtová

 

 

Místo vraždy

Synopse:  Orestův společník ho nabádá, aby rychle vstoupil do paláce a spáchal zločin. Když jsou pryč, Elektra zjistí, že zapomněla dát Orestovi sekeru. Náhle se v domě ozve Klytämnestřin smrtelný výkřik. Nyní je celý dům na nohou a dozvídá se o zločinu.

Za doprovodu přízračných basů se Orest vydává do Klytemnestřiny ložnice. Vraždu na scéně nevidíme, slyšíme jen Klytemnestřin vyděšený výkřik, pronikavé dechové nástroje a chroptění umírající Klytemnestry.

Ich hab ihm das Beil nicht geben können – Borkh / Schech

 

Objevuje se Egisth

Synopse: Nyní se objeví Aegisth. Dozvěděl se o Orestově smrti a chce si promluvit s poslem. Elektra mu pokrytecky ukáže cestu k Orestovi. Vejde do domu a je jím zabit. Objeví se Chrysothemis a vítězoslavně vypráví o Orestově příchodu a zabití z pomsty.

Tuto scénu slyšíme v Beechamově nahrávce z roku 1947, která je jedním z velkých momentů diskografie Elektry, a to i díky Chrysothemis Ljuby Welitschové. O dva roky později měla sama Welitschová slavit jeden z největších divadelních triumfů 20. století jako Salome v Met (více o tom v operním portrétu Salome: https://opera-inside.com/salome-by-richard-strauss-the-opera-guide/#Ah

Elektra! Schwester! – Welitsch

 

Slyšíme scénu v druhé verzi: Inge Borkhová a Lisa della Casa jako Elektra a Chrysothemis byly na Salcburském festivalu v roce 1957 vysněným párem. Pro Inge Borkh byla role Elektry její životní rolí, můžeme ji slyšet celkem na 6 nahrávkách! Její soprán nebyl klasickým vysoce dramatickým sopránem. Byl poněkud štíhlejší ve středním rejstříku, zato třpytivý ve vysokém. Živá nahrávka ze Salcburského festivalu s Mitropoulosem byla pravděpodobně její nejlepší nahrávkou.

Elektra! Schwester! – Borkh / della Casa

 

Elektřin divoký tanec pomsty

Synopse:Dvě sestry si padnou do náruče. Chrysothemis spěchá za svým bratrem a Elektra se po divokém tanci zhroutí mrtvá.

Slavná surrealistická taneční scéna s extatickou hudbou začíná v záznamu v 8:30. V ní durová melodie bojuje s opakující se mollovou triádou a vytváří strašidelný závěrečný efekt opery.

Ob ich nicht höre (Finale) – Ryšánek / Varnay

 

 

 

 

 

Doporučení k nahrávání opery

 

Skvělá filmová adaptace na DVD:

DG s Leonií Ryšánek, Astrid Varnay, Caterinou Ligendzou a Dietrichem Fischerem-Dieskau pod vedením Karla Böhma a Vídeňských filharmoniků; režie Götz Friedrich.

 

Nebo jako běžné CD:

DECCA s Birgit Nilsson, Marií Collier, Gerhardem Stolzem a Tomem Krausem pod vedením Georga Soltiho a Vídeňských filharmoniků.

 

 

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce na ELEKTŘE Richarda Strausse.