Veselé paničky windsorské Otto Nicolaie – průvodce operou a děj

Online operní průvodce a synopse k Nicolaiovým Veselým paničkám windsorským

Nicolaiova komedie kombinuje prvky italské opery buffa a raného německého romantismu. Předehra, pijácká píseň, krásné ansámbly a měsíční sbor jsou dodnes inspirací a činí z ní hlavní dílo německého singspielu období biedermeieru.

 

 

 

Obsah

Komentář

Akt I

Akt II

Akt III

 

Zajímavost

Ouverture

Nein, das ist doch wirklich zu keck

Eure Tochter … Wenn Eure Seele je empfunden<

Nun eilt herbei … Frohsinn und Laune

Als Büblein klein an der Mutter Brust Falstaffova pijácká píseň

Horch, die Lerche singt im Hain Fentonova serenáda

Fenton! …. Muss ich Dir noch einmal sagen

Bestürmen denn die lästigen … O solche Freuer wie die zwei, hahaha! Quartett

Wer klopft? Quartett

O süsser Mond Měsíční sbor

So hat denn der Schwank der fröhlichen Nacht vereinet auf immer der Liebenden Hände závěrečné terzetto

 

 

Doporučení k nahrávání

doporučení k nahrávání

 

 

 

Premiere

Berlin, 1849

Libreto

Salomon Hermann Mosenthal podle Shakespearových Veselých paniček windsorských

Hlavní role

Sir John Falstaff, zchudlý venkovský šlechtic (bas) - Mr. Reich, sousedka a přítelkyně Frau Fluth (mezzosoprán) - Pan Reich, její manžel (bas) - Fenton, student bez peněz (tenor) - Dr. Cajus, akademik z Francie (bas) - Junker Spärlich, bohatý zeman (tenor)

Recording Recommendation

EMI, Gottlob Frick, Fritz Wunderlich, Edith Mathis, Kieth Engen, Ernst Gutstein, Ruth-Margret Pütz, Gisela Litz, řídí Robert Heger a sbor a orchestr Bavorské státní opery

 

 

 

 

 

 

Blízkost italské opery

Otto Nicolai strávil v Itálii čtrnáct let svého života, většinu z nich jako varhaník pruské legionářské kaple v Římě. Když třiadvacetiletý mladík přišel do Říma, byl k italské hudbě skeptický a kritizoval její nedostatečnou hloubku. Zvláště mu vadila móda v divadlech uvádět během jednoho večera směsici dějství z různých oper, aby uspokojil potřeby návštěvníků divadla. Stále více se nechával inspirovat velkým emocionálním dopadem italské operní hudby a bral lekce u italských mistrů. Nicolai napsal čtyři ze svých pěti oper pro Itálii a dosáhl tam velkého úspěchu, ale teprve jeho pátá opera, německá komedie “Veselé paničky windsorské”, se hraje dodnes. V roce 1842 odešel z Belpaese směrem k Vídni. Tam napsal operu až někdy po svém pobytu v Itálii, ale všude je cítit blízkost k italské hudbě.

 

 

Libretto

Jako Hofkapellmeister ve Vídni dostal nabídku napsat operu pro Vídeň. Nicolai následně ztratil mnoho času, protože nemohl najít dobrý příběh pro plánovanou komedii. Když se rozhodl pro Shakespearovu komedii, jeho libretista Hoffmeister opustil Vídeň, aniž by dokončil učebnici. Termín tedy vypršel a on ztratil nárok na představení ve dvorním divadle. Nicolai neochvějně pokračoval v práci a dokončením libreta pověřil Salomona Hermanna Mosenthala, neznámého čtyřiadvacetiletého literáta. O několik let později se měl stát mezinárodně známým díky “Deboře”.
Shakespearova předloha z roku 1600, “Veselé paničky windsorské”, byla před Nicolaiem zhudebněna několikrát, ale žádná z kompozic se nedokázala prosadit. Nicolai měl na libreto velký vliv. Zamýšlel soustředit děj na ženské intriky, opustil Shakespearovo první dějství a zredukoval tak postavu Falstaffa na buffo roli.

 

 

Hudba

V programových spisech se Nicolai vyslovoval pro sjednocení německé hloubky a italské lehkosti. Byl obdivovatelem Mozarta, kterému se jako poslednímu podařilo spojit to nejlepší z obou světů.
V jeho dílech se objevuje mnoho prvků italské opery buffa (parlando styl, belcantové koloraturní árie, rossiniovské crescendo ansámbly) i německého singspielu (mluvené dialogy, pijácká píseň, německé romantické duchařské scény). Výsledkem je skutečné crossoverové dílo, které Nicolai nazval “komicko-fantastickou operou”, což výstižně vystihuje její hybridní původ.

 

Premiéra a recenze

V roce 1847 přijal Nicolai místo královského kapelníka v Berlíně a mohl část opery uvést na dvorním koncertě. Ohlas byl natolik pozitivní, že král nařídil provedení díla, které se však kvůli revolučnímu vývoji opozdilo. V roce 1849 nadešel čas a Nicolai dosáhl rychlého úspěchu. O tři měsíce později Nicolai ve věku 39 let zemřel na krvácení do mozku a dílo bylo následně váhavě uváděno v dalších městech. Postupně si našlo cestu na repertoár německy mluvících divadel. Jeho popularita rostla i mimo Německo a následně bylo přeloženo do 20 jazyků. S převratnými osmašedesátými lety opera vypadla z ducha doby a od té doby se hraje jen příležitostně.

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: V malém městečku Windsor mezi domy sousedních rodin Reichových a Fluthových.

Podívejte se na příběh, který se odehrává v době, kdy se v něm odehrávají dvě události.
Strhující předehra, která často zaznívá v koncertním sále, uvádí posluchače do děje. Je to tablo romantických, intimních scén a veselých, rozmáchlých obrazů. Začíná romantickým tématem lesní scény třetího dějství.

Ouvertüre – Kleiber

Synopse: Paní Fluthová dostala od Falstaffa milostný dopis. O odpovědi na dvoření tlustého arogantního muže však ani neuvažuje. Když o tom jde říct své sousedce, vidí ji, jak dopisem mává. Všimnou si, že dopisy jsou úplně stejné. Rozhořčené se obě kamarádky rozhodnou dát tomu pánovi za vyučenou.

Paní Fluthová si při popisu Falstaffa nebere servítky. Ve stylu italského parlanda ho na začátku recitativu popisuje jako “tlustého frajera”, “staré hadry” a “lumpa”. Ve střední části předvádí krásnou kadenci obou hlasů a končí rozmáchlou strettou.

Nein, das ist doch wirklich zu keck – Youngquist / Wells

Fenton chce přesvědčit Annina otce

Synopse: Manželé obou přátel se setkávají na cestě do hostince. Fluth se trápí neustálou žárlivostí a domnívá se, že jeho žena dělá oči na jiné muže. Reich má jiné starosti, jeho dceři Anně se dvoří tři mladí muži. Rád by, aby si ji vzal prostomyslný, ale bohatý Sparsely, zatímco jeho žena dává přednost francouzskému akademikovi doktoru Caiusovi. Do mladé ženy je zamilovaný i nemajetný Fenton. Zoufale se snaží přesvědčit Reicha, aby mu dovolil provdat se za jeho dceru.

Nicolai pro Fentona zkomponoval krátkou melodicky inspirovanou árii, po níž následuje duet, v němž Fentonova vzletná melodie kontrastuje s Reichovým strnulým rytmem.

Eure Tochter … Wenn Eure Seele je empfunden – Wunderlich / Engen

Paní Fluthová přijímá rozhodnutí

Synopse: Paní Fluthová je rozrušená, muži si myslí, že ženy jsou snadné oběti. Rozhodne se, že rytíři dá za vyučenou.

Pro toto představení Nicolai zvolil klasickou italskou formu scena ed aria (pomalá) Cavatina – (rychlá) Cabaletta a Stretta. Paní Fluthová je upřímně rozrušená, už v recitativním úvodu zpívá vysoké C ve virtuózním arpeggiu. Poté musí pěvkyně oscilovat mezi vážným rozhořčením a lstivou vychytralostí, nakonec se prozradí smíchem (“Johne Falstaffe, ach! Miluji tě! Hahaha!”) a oznámí plán, jak obtloustlého rytíře skolit. Pak se písňová skladba změní v bravurní árii plnou koloratur.

V první nahrávce slyšíme Lucii Popp, jednu z velkých koloraturních sopranistek poválečného období.

Nun eilt herbei … Frohsinn und Laune – Popp

 

Přesvědčivá je i nahrávka Edith Mathisové, Poppovy současnice. Byla to proslulá mozartovská pěvkyně s hbitým, lyrickým hlasem, který byl o něco lehčí a dívčí než Poppův.

Nun eilt herbei … Frohsinn und Laune – Mathisová

 

 

“Velkolepý” vzhled Falstaffa

Synopse: Obě ženy se dohodly, že Frau Reich tajně pošle panu Fluthovi dopis, v němž ho bude informovat o schůzce. Falstaff se vydá k Frau Fluthové. Po příjezdu tam gentleman neváhá ani vteřinu a pustí se do jejího dobývání. Ozve se zaklepání na dveře, paní Reichová je podle dohody u dveří. Udýchaně jim sdělí, že pan Fluth je na cestě do domu a chce vidět krev svůdce. Sebevědomý kavalír se náhle podvolí a ochotně souhlasí s tím, že ho obě dámy vloží do poskytnutého koše na prádlo. Pan Fluth vpadne dovnitř a začne cizoložníka hledat.

Prvním vystoupením Falstaffa vykresluje Nicolai nádherný obraz rádoby rytířského milovníka. Zpočátku Nicolai jeho výstup doprovází pompézními zvuky dechovky připomínajícími Händela. Poté Falstaff zpívá s pompézními skoky v tónu a směšnou koloraturou, které jsou v rozporu s pevností tlustého gurmána.

So hab ich Dich errungen – Frick / Coertse

 

Synopse: Pan Fluth přispěchá a začne pátrat po cizoložníkovi

Tady, tady! – Karl Schmitt-Walter

 

 

Synopse: Zatímco Fluth prohledává dům a služebnictvo vynáší koš s prádlem, obě ženy se skvěle baví. Když se vrátí s prázdnýma rukama, paní Fluthová si zahraje na neprávem podezřívanou ženu, pohrozí mu rozvodem a udělá z něj terč posměchu celého města.

Finále začíná komediální malapropriací tragicko-dramatické písně a dějství uzavírá swingující ansámbl.

Ach einst in jenen Tagen – Moerse

 

 

 

 

 

 

Falstaffova pijácká píseň

Synopse: Poté, co bylo prádlo i s Falstaffem vyhozeno do řeky, objeví se Falstaff v hostinci, kde si sedne se svými kumpány. Ti mu oznámí, že přišel dopis od paní Fluthové. Falstaffova nálada se rázem zlepší, když se dozví, že ho zve na druhou schůzku. S radostí si zazpívá písničku.

Píseň o pití je jednou z nejznámějších skladeb. Začíná přehnaným rozmachem orchestru, který ohlašuje “závažný” obsah písně:

Uhaste teď hořící plamen,
Pít není hanba.

Pijácká píseň začíná v jednoduchém 4/8 taktu, ale brzy Nicolai takt opakovaně mění, snad aby satirizoval kolébání po pití.

V této roli slyšíme německého basistu Gottloba Fricka. Falstaff patřil k jeho oblíbeným rolím a v této árii můžeme obdivovat impozantní rozsah jeho hlasu, který dokázal svým mohutným hlasem zazpívat nejnižší i nejvyšší tóny v nádherných barvách.

Als Büblein klein an der Mutter Brust – Frick

 

 

“Italský duet” Falstaff a Fluth

Synopse: V hostinci sedí i pan Fluth, který podezírá Falstaffa, že za celou historkou stojí on, a chce přijít věci na kloub. Předstírá, že je pan Bach, a koupí Falstaffovi pivo. Když se dají do řeči, Bach jim řekne, že je nešťastně zamilovaný do jisté paní Fluthové a chce zkušeného milovníka požádat o radu. Polichocený Falstaff se směje a mluví o ní. Bach položí na stůl měšec zlata a požádá Falstaffa, aby ji svedl, protože pak už ho ctnostná žena nebude moci později odmítnout. Falstaff s radostí přijme příkaz domnělého blázna a pochlubí se příhodou z předchozího dne, kdy se musel schovat do koše na prádlo. Bach vře vzteky a málem praskne, když se dozví, že už je naplánováno druhé rendez-vous. Nyní oba triumfují, Falstaff očekáváním – a Fluth radostí z pomsty.

Po těžkopádném a strnulém recitativním začátku se skladba rozvine do živého duetu v italském stylu. Je slyšet příjemné dechy připomínající chichotající se fagoty z Dona Giovanniho. V refrénu “welche Hoffnung, welche Freude” (“jaká naděje, jaká radost”) Nicolai používá demisemiquavers parlando (které je v souzvukově bohaté němčině mnohem obtížnější) připomínající Rossiniho.

In einem Waschkorb? Ja, Sir Bach, nun denkt Euch nur! – Frick / Braun

Fentonova krásná serenáda

Synopse: Vyprávění o tom, jak se v roce 1937 v Praze konala slavnostní ceremonie v kostele sv: V zahradě za domem Reichových. Junker Spärlich chce Anně zahrát serenádu, když ho vyruší doktor Cajus, který má v plánu totéž. Stejný nápad má i Fenton. Když se objeví, jeho dva soupeři se schovají a poslouchají ho.

Za zpěvu ptáků v orchestru zpívá Fenton romantickou serenádu. Tato árie zůstane pravděpodobně navždy spojena s Fritzem Wunderlichem, který svým rozplývajícím se hlasem a nefalšovanou muzikálností učinil z této serenády nikoliv sentimentální melodrama, ale oduševnělou romanci.

Horch, die Lerche singt im Hain – Wunderlich

Synopse: Objevuje se Anna, zoufalá z toho, že její rodiče neschvalují její lásku k Fentonovi.

Za doprovodu sólových houslí zazpívají Fenton a Anna krásný duet, který se po počátečních pochybnostech milenců změní v unisono duetní kadenci slibu lásky doprovázenou pouze houslemi.

Fenton! …. Muss ich Dir noch einmal sagen – Wunderlich / Mathis

Synopse: Dvěma milencům se vysměje, ti se rozzlobí a přísahají pomstu ve svém úkrytu.

Nicolai složil kvartet, který stojí za poslech, se závěrečným kánonem připomínajícím Rossiniho.

Bestürmen denn die lästigen … O solche Freuer wie die zwei, hahaha! – Schreier / Donath

Zběsilé finále druhého dějství

Synopse:Falstaff jde na schůzku do domu paní Fluthové. Zanedlouho zaklepe na dveře paní Reichová a oznámí, že Fluthová je s manželem a že se mají objevit, je vzteklý, protože se doslechl o historii koše na prádlo. Protože útěk je nyní nemožný, musí se Falstaff neochotně vrhnout do starých ženských šatů. Nyní se objeví Fluth a vyhrožuje jeho ženě. Ozve se zaklepání. Objeví se dva mladí muži, kteří prádlo vyzvednou, Fluth vítězoslavně skočí na koš s prádlem. V koši však žádný svůdník není, paní Fluthová se svému muži, který puká vzteky, pohrdavě vysmívá. Opět se ozve zaklepání. Venku stojí Kája, Spärlich a Reich. Společně chtějí prohledat dům. Paní Fluthová zavolá paní Reichovou, aby stařenku vyvedla z domu. Fluthová je rozrušená, když vidí stařenku v domě, a vyžene ji ven.

Falstaffova imitace hlasu staré ženy je čistá komedie a připomíná Dona Magnifica z Rossiniho Cenerentoly. Závěr jednání je komponován formou bouřlivého ansámblu ve virtuózním Rossiniho stylu. Kvartet “Schärft die Augen! schärft die Ohren” (“Zaostřete oči! zaostřete uši!”), komponovaný ve stylu efektního crescenda, které by se hodilo i do Rossiniho komedie, zběsile ukončuje druhé dějství.

Wer klopft?

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: Anna sedí u oběda s rodiči a manželi Fluthovými. Obě ženy rozpustily maškarádu a Fluthovi se usmířili. Nyní chtějí společně provést poslední trik na tlustého rytíře. Chtějí ho vylákat v převleku za myslivce do nočního lesa a vyděsit ho namaskovaného jako strašidelné postavy.

Za doprovodu temných rohů, hlubokých fléten a jasných pikolových fléten zpívá Frau Reich hrůzostrašnou baladu o lovci.

Vom Jäger Herne die Mär ist alt – Schwarz

 

 

Scéna s Anniným dopisem

Synopse: Nezávisle na sobě chtějí manželé Reichovi, aby si Anna ještě ten večer vzala jejich oblíbeného zetě. Paní Reichová chce, aby se Anna oblékla do červeného, aby ji Kája, oblečený v zeleném, poznal, a pan Reich chce, aby se oblékla do zeleného, aby ji Spärlich, oblečený v červeném, poznal v převleku. Anna si vzápětí uvědomí, že hru na schovávanou může využít ve svůj prospěch, a napíše Fentonovi dopis.

Po recitativu se rozvine pěkná souborová árie.

Wohl denn, gefasst ist der Schluss – Mathis

Snový měsíční sbor

Synopse: Les u Windsoru, měsíc vychází.

Soubor sborů.
Tato romantická skladba pro smíšený sbor se stala jednou z nejoblíbenějších skladeb tohoto díla.

O süsser Mond

 

 

Falstaff se v lese setkává se dvěma ženami

Synopse: Falstaff s velkými parohy na klobouku se objeví v převleku za lovce. K jeho překvapení je tam nejen paní Fluthová, ale i paní Reichová. Přisuzuje to svým svůdnickým schopnostem a obě ženy polapí.

Připisuje to svým svůdnickým schopnostem a obě ženy polapí.
Falstaffs zpívá melodii, kterou známe z předehry, a doprovází ji chichotavé žesťové mezihry. Když se setká s dámami, rozvíjí se komické terzetto s půvabnými operetními hudebními efekty, dokud bubenický valec neoznámí blížící se “katastrofu”.

Die Glocke schlug schon Mitternacht – Frick, Coertse, Rössel

 

 

Objevují se skřítci

Synopse: Když se ozve hluk, ženy zmizí a nechají Falstaffa za sebou, obklopeného elfy a duchy. Vyděšeně se zapotácí a padne za dub.

Ihr Elfen, weiss und rot und grau

Synopse: Nedaleko se Anna setkává s Fentonem

Na posluchače čeká krásný duet v kouzelné atmosféře za doprovodu sboru.

Die Menschheit schläft – Mathis / Wunderlich

 

 

Hmyzí sbor

Synopse: Ríša se obrátil na Falstaffa jako lovec Herne a vyhrožuje mu smrtí od komárů a vos, protože vyrušil duchy. Objeví se další převlečení obyvatelé Windsoru převlečení za skřítky, kteří tančí kolem vyděšeného Falstaffa a bodají ho. Přilákáni hlukem se setkají také červeně oděný Caius a zeleně oděný Sparsely. Šťastně se chytí za ruce a každý z nich se domnívá, že má u sebe Annu.

Mücken, Wespen Fliegenchor

 

 

Synopse: Tanec kolem Falstaffa se stává ještě divočejším.

Fasst ihn, Geister, nach der Reih’

Synopse: Nyní se obě ženy vracejí a odhalují maškarádu. Kája a Spärlich také poznali hru na schovávanou. Rodiče Anny jí dávají požehnání ke svatbě s Fentonem.

Opera končí trojicí ženských hlasů, které hlásají smíření všech účastníků, jen Falstaff zůstává zticha.

So hat denn der Schwank der fröhlichen Nacht vereinet auf immer der Liebenden Hände

 

 

 

Doporučení k nahrávání

EMI, Gottlob Frick, Fritz Wunderlich, Edith Mathis, Kieth Engen, Ernst Gutstein, Ruth-Margret Pütz, Gisela Litz, řídí Robert Heger a sbor a orchestr Bavorské státní opery.

 

 

 

 

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce o “VESELÝCH ŽENÁCH WINDSORSKÝCH” Otto Nicolaie