Online operní průvodce o HOFFMANNOVY POVÍDKY
Zajímavosti a skvělá videa na YouTube o opeře “HOFFMANNOVY POVÍDKY” Jacquese Offenbacha. Mezi nejzajímavější patří “Il était une fois à la cour d’Eisenach” s Placidem Domingem, “Les oiseaux dans la charmille” s Joan Sutherland a Barcarolle.
Přehled a rychlý přístup
Obsah
Prolog (hospodská scéna)
Akt I (scéna v Olympii)
Akt II (scéna Giulietta)
Akt III (scéna Antonia)
Epilog (Krčmová scéna)
Významné události
Il était une fois à Eisenach (Balada z Kleinzachu)
Les oiseaux de la charmille (Olympia)
Elle a fui la tourterelle (Antonia)
Belle nuit, o nuit d’amour (Barcarolle)
♪ Amis! Amour tendre et rêveur
Scintille o diamant (Diamantová árie)
Helas mon coeur s’égare (Septett)
Adieu! Je ne veux pas te suivre
Role a přehled
Komentář
Libreto a historie jeho vzniku
Dva dramatici a libretisté Jules Barbier a Michel Carré napsali v roce 1851 hru “Hoffmannovy povídky”, jejíž jádro tvoří tři povídky E. T. A. Hoffmanna (“Písečný muž”, “Rada Krespel” a “Silvestrovská dobrodružství”). Po Carrého smrti v roce 1871 připravil Barbier libreto pro jiného skladatele, který je laskavě postoupil Hoffmannovi, když ten projevil zájem. Libreto, které Barbier vytvořil, je na vysoké úrovni, děj je pestrý a nabízí dobrým divadelním režisérům spoustu možností, jak představení skvěle vyvrcholit.
Geneze této opery je velmi dramatická. Offenbach věděl, že jeho přibližně 100 operet upadne v zapomnění. Operou “Hoffmannovy povídky” chtěl usilovat o nejvyšší uznání a zanechat světu kvalitní, trvalé dílo. Jeho problém spočíval v tom, že mu zdravotní stav nedovoloval operu navždy dokončit. S komponováním začal již v polovině 70. let, ale postupoval velmi pomalu. Kvůli nepříznivé finanční situaci musel i přes svůj chatrný zdravotní stav psát mnoho příležitostných děl. Bohužel pro něj divadlo, kde se měla konat premiéra, několik měsíců před plánovaným termínem zkrachovalo. Termín padl a zpěváci již byli opět obsazeni. Offenbach tedy musel naplánovat premiéru v Opéra-Comique, kde však panovaly zcela jiné a přísné zákony, jak musí opera vypadat, aby mohla být uvedena. To znamenalo, že celá opera musela být přepsána. Navíc Offenbachovo zdraví bylo vážně podlomeno a musel hodně pracovat na lůžku. Offenbach zemřel čtyři měsíce před premiérou a významné části opery zůstaly nedokončené.
Nedokončené dílo – mnoho verzí
Offenbach byl schopen zkomponovat velkou část hudby v klavírní partituře se zpěvními party. Největší nejasnosti a mezery byly v aktu Giulietty a v epilogu. Rodina pověřila dokončením díla skladatele Ernesta Guirauda, který skladbu dokončil se všemi otazníky a orchestroval ji připravenou k premiéře. Při premiéře se však ředitel divadla Carvalho rozhodl akt Giulietty vynechat. V následné inscenaci se na jeviště dostalo pouze torzo tohoto aktu a také se vedly spory o správné pořadí jednotlivých aktů. Kromě toho existovaly dvě verze, s mluvenými dialogy a recitativy a … a … a. Tato nepřehledná situace vedla k tomu, že existuje nespočet verzí tohoto díla. To znamená, že děj použitý v tomto operním průvodci je pouze jedním z mnoha možných.
Interpretace
Pro interpretaci hry je vhodné znát několik faktů o E. T. A. Hoffmannovi. Hoffmann byl vystudovaný úředník pruského císařství. Byl však také umělcem, který se celý život snažil živit jako kapelník a spisovatel, ale v napoleonských válečných letech žil částečně v krajní bídě a vždy se vracel ke svému povolání, které ho živilo. V ději tak poznáváme situaci E. T. A. Hoffmanna, který kolísá mezi slastmi a pohodlími měšťanského života (ztělesněnými ženami), nepřízní osudu (ztělesněnou Lindorfem / Coppéliusem / Dappertuttem / doktorem Zázrakem) a snahou být umělcem (ztělesněnou múzou Nicklausse). Jako rušivý faktor se objevuje také kmotrovský alkohol, jehož destruktivní působení (E. T. A. Hoffmann byl těžký alkoholik) ohrožuje uměleckou produktivitu (múza v prologu vyvěrá ze sudu s vínem). Offenbach dokázal velmi dobře pochopit Hoffmannovu osobní situaci, vyrůstal ve velké chudobě a jeho pole působnosti bylo vždy v napětí mezi uměním a komercí, což bylo motivací k vytvoření skutečného umění v pozdějších letech s “Contes d’Hoffmann”.
Úskalí obsazení sopránové role
Offenbach koncipoval hlasové požadavky hlavní ženské role pro každé ze tří prostředních jednání jinak. Olympia je napsána pro koloraturní soprán, Antonie pro lyrický soprán a Giulietta pro dramatický soprán, přesto Offenbach chtěl, aby roli zpívala osoba, která musí umět také skvěle tančit. Tento Offenbachův požadavek mohl být ve skutečnosti splněn jen částečně. Na nahrávkách roli obvykle zpívá jedna osoba, ale při živých představeních je role obvykle rozdělena mezi tři osoby, což znamená, že je velmi nákladná z hlediska obsazení, protože je třeba obsadit tři role pro hlavní ženskou roli a tři náhradnice musí stát v pohotovosti.
Premiéra a úspěch
Aufgrund von Offenbachs Tod wurde das Werk mit zweijähriger Verspätung am 10. února 2017. Februar 1881 an der Opéra Comique in Paris uraufgeführt. Es wurde triumphal aufgenommen und erreichte im Dezember bereits die 100. Aufführung. Wien und Paris hatten sich um die Erstaufführungsrechte gestritten, so dass das Werk erst im Dezember (mit großem Erfolg) in der österreichischen Hauptstadt gezeigt wurde. Die Wiener Inszenierung stand unter keinem guten Stern und erlangte eine traurige Berühmtheit: In der zweiten Vorstellung verursachte eine Gasexplosion zu Beginn der Aufführung einen Großbrand. Das Ringtheater brannte bis auf die Grundmauern nieder und kostete mehrere hundert Menschenleben – einer der schwärzesten Tage der Operngeschichte.
PROLOG
Synopse: V Lutherově vinném sklepě. Ze sudu s vínem se vynoří múza.
“Hoffmannovy povídky” nemá předehru ve vlastním slova smyslu. Opera začíná několika takty úvodní hudby a přechází do pasáže zpívané skrytým sborem, po níž nad sborem krásně nastupuje Nicklausseův mezzosoprán.
Glou! glou! glou! je suis le vin – Bonynge
Synopse: Radnímu Lindorfovi se podařilo zachytit vzkaz od zpěvačky Stelly, určený jeho rivalovi Hoffmannovi, a má klíč od její šatny. Zvítězí.
Dans les roles – Bacquier/Bonynge
Balada o Kleinzackovi
Synopse: Hoffmann přichází o přestávce představení “Dona Giovanniho” do vinárny popíjet se studenty. Pozoruje ho Lindorf, jeho soupeř o přízeň operní pěvkyně Stelly. Hoffmann čeká na Stellu, která zpívá v “Donu Giovannim”. Popíjí se studenty, aby zapomněl na svůj žal, a zpívá jim Kleinzackovu baladu.
Část kouzla této árie vychází z německé slovní hutnosti tvrdých souhlásek jako “cric crac” a “Kleinzack” a z rozpačitého, tečkovaného doprovodu orchestru. Balada je rozdělena na dvě části, v první velké části Hoffmann zpívá o rozmarném trpaslíkovi Kleinzackovi a ve druhé malé části se jeho myšlenky zatoulají ke Stelle, skladba má proto podtitul Rêverie.
Tuto slavnou baladu uslyšíte ve dvou interpretacích.
Nejprve uslyšíte fantastickou interpretaci Placida Dominga. Jeho hlas na Bonyngeově nahrávce zní neuvěřitelně svěže a šťavnatě.
Il était une fois à la cour d’Eisenach (1) – Domingo/Bonynge
Za druhé slyšíme Richarda Taubera. O jeho Kleinzacku napsal Jürgen Kesting: “Hlas tančí v hudbě, třpytí se mnoha barvami a podbarvuje jazykové nuance. Nenapodobitelné je načasování pohybu, rubatové efekty. Elegická molová epizoda, kdy Hoffmanna dostihnou vzpomínky na ztracené lásky, dává pěvci příležitost k expanzivnímu a zářivému frázování.”
Il était une fois à la cour d’Eisenach (2) – Tauber
ACT I
Hoffmann je zamilovaný do Olympie
Synopse: Hoffmann nejprve vypráví příběh Olympie, Spalanzaniho realistické mechanické panenky. Právě kvůli ní byl u Spalanzaniho zaměstnán. Hoffmann je do Olympie zamilovaný. Pozoruje ji, když spí.
Tato milostná árie zaujme romantickou melodií a výrazným dialogem tenorového hlasu se sólovým lesním rohem.
Allons! Courage et confiance – Domingo/Bonynge
Druhá interpretace je od Julia Patzaka a je expresivní a smyslná. Vibráto a vlnění zprostředkovávají bezprostřední emoce, které posluchače uchvátí.
Ha, wie in meiner Seel – Patzak
Synopse: Nicklausse varuje před podivnou osobou, ale Hoffmann nemá uši.
Une poupee aux yeux d’email – Tourangeau
Synopse: Hoffmann si koupil brýle od Coppelia, a tak si neuvědomuje, že Olympia není živá žena. Spalanzani pozval do svého salonu hosty, aby ji představili. Ti oslavují vynalézavého hostitele a přejí si vidět Olympii.
Non, aucun hôte, vraiment – Bonynge
Olympia – jedinečná role
Synopse: Spalanzani nutí Olympii tančit a zpívat. Každou chvíli ztrácí tempo a je třeba ji nabudit.
“Les oiseaux dans la charmille” je jedním z nejunikátnějších děl operní literatury. Pěvecký stroj Olympia je na jevišti půl hodiny a dlouhou dobu říká jen “oui”. Nakonec se Olympia probudí a začne zpívat. Jde samozřejmě o karikaturu pěvců Velké opery, koloraturní pěvkyni stačí jen natočit a ona vydává zvuky jako automat.
Árie je virtuózní s mnoha koloraturami a zároveň musí zpěvačka svým hlasem napodobovat trhavý zpěv a mechanický taneční pohyb loutky, přesně tak, jak to skladatel důmyslně nastavil tónům. To je pro zpěvačku při živém provedení velká výzva.
Tuto árii můžete slyšet ve třech verzích, nejprve v podání Joan Sutherlandové, jejíž slavičí hrdlo jí vyneslo čestný titul “La Stupenda”.
Les oiseaux dans la charmille (1) – Sutherland
Uslyšíte další vynikající interpretaci od Rity Streichové.
Les oiseaux dans la charmille (2) – Streich
Poslední skvělá komediální realizace v obraze a zvuku Patricie Janečkové.
Les oiseaux dans la charmille (3) – Janečková
Katastrofa
Synopse: Když hosté nadšeně opustí pokoj, Hoffmann zůstane s ní a spřátelí se s jednoslabičnou panenkou. Když se hosté vrátí, Hoffmann s ní tančí. Panenka tančí stále rychleji, neovládá se a přepadne. Nakonec se objeví rozzuřený Coppélius, který přispěl očima, a panenku zničí, protože Spalanzaniho šek není zakrytý. Hoffmann si uvědomí, že jeho milovaná nebyla nic jiného než mechanická panenka.
Voici les valseurs – Domingo / Sutherland
ACT II
Hoffmann zkouší štěstí jako hudebník
Synopse: V dalším příběhu se Hoffmann vzdal práce vědce a stal se hudebním skladatelem. Zamiloval se do zpěvačky Antonie. Antonie zdědila krásný hlas po matce a miluje zpěv. Trpí však záhadnou nemocí, která jí zhoršuje zpěv a vede ke smrti. Její otec Crespel jí chce zakázat zpívat a odcestoval do Mnichova, aby Antonii před Hoffmannem ukryl.
V árii Antonie se zpívá o její touze znovu se setkat s Hoffmannem, který se má stejně jako hrdlička (Tourterelle) vrátit ze svého zimního panství. Árie začíná valčíkem tympánů, po němž následují zvuky harfy (parodická kombinace). Když Antonie začne, musí árii po prvním verši přerušit; je příliš slabá. Zkusí to znovu a začne krásnou melodií. Hlas spirálovitě stoupá výš a výš, až dospěje do vysokého C. Druhá část opakuje první část, ale v poněkud rychlejším tempu.
Elle a fui la tourterelle (1) – Netrebko
Synopse: Sluha Frantz měl hlídat Antonii, ale je přepracovaný a omylem dovolí Hoffmannovi, aby Antonii viděl, když se objeví.
Offenbach napsal vtipnou parodii na Dona Giovanniho “Notte e giorno faticar” sluhy Leporella.
Synopse: Hoffmann složil píseň pro Antonii. Antonie je rozpolcená mezi otcovým zákazem a touhou zpívat. Zpívá a ujišťuje Hoffmanna o své lásce.
C’est und chanson d’amour – Gedda/los Angeles
Synopse: Když Hoffmann uslyší hluk, schová se. Objeví se Crespel. Nyní ke Crespelově zděšení přijíždí i doktor Zázrak, který už byl zodpovědný za smrt Antoniiny matky tím, že s ní špatně zacházel. Hoffmann zaslechne jejich rozhovor. Miracle zhypnotizuje Crespela a léčí Antonii, kterou nechá zpívat, a odchází z domu.
Z této scény se vyvine přízračné terzetto mužských hlasů.
Que veux tu faire – Domingo / Bacquier / Plishka / Sutherland
Synopse: Když jsou Zázrak a Crespel pryč, Hoffmann se snaží přesvědčit Antonii, aby si ho vzala a vzdala se zpěvu. Antonii však po léčbě u doktora Zázraka polapí halucinace. Nejprve slyší hlas své matky a pak doktora Miracla. Miracle v jejích představách vezme do ruky housle a doprovází ji démonickou písní. Když dívčin hlas stoupá stále výš a výš, klesá na pohovku za Miracleova posměšného smíchu.
Tu ne chanteras plus – Domingo / Bacquier / Plishka / Sutherland
Synopse: Antonie umírá v otcově náručí a jako poslední zpívá slova Hoffmannovy milostné písně.
Offenbach ovšem komponuje smrt jako parodii; Antoniiny poslední tóny jsou trylky slavíka.
Mon enfant! Ma fille – Domingo / Bacquier / Plishka / Sutherland
AKCE III
Barkarola – geniální Offenbachův tah
Synopse: Hoffmann vypráví třetí příběh, odehrávající se v benátském paláci, kde Nicklausse a Giulietta zpívají o lásce.
Offenbach tento slavný duet se sborovým doprovodem z opery “Les fées du Rhin” recykloval.
Barcarolle (belle nuit, o nuit d’amour); Caballé/Verrett
Synopse: Zklamaný láskou se Hoffmann věnuje rozkoším vína a žen. Je hostem v honosném benátském paláci Schlemil, jehož paní, krásná kurtizána Giulietta, pořádá dekadentní orgie.
Offenbach pro tuto scénu napsal bravurní árii pro tenor v podobě pijácké písně.
Amis! Amour tendre et rêveur – Domingo
“Scintille diamond” – árie diamantu
Dappertutto přistupuje k Giuliettě. Slíbí jí diamant, pokud si od něj vezme Hoffmannův zrcadlový obraz, jak to už udělala se svým milencem Schlemihlem.
Této slavné árii se také říká diamantová árie.
Scintille diamant – Bacquier/Bonynge
Synopse: Mezitím se Schlemihl vrátil a vidí Hoffmanna.
“Helas mon coeur s’égare” je velká ansámblová skladba pro šest hlasů a sbor. Tuto krásnou skladbu možná Hoffmann nenapsal, je dramaturgicky zbytečná, a proto se někdy vynechává.
Helas mon coeur s’égare (1) – Domingo / Baltsa / div.
Synopse: Ti dva se utkají v souboji a Schlemihl zemře. Giulietta slíbí Hoffmannovi lásku a Hoffmann je ztracen. Musí však utéct a Giulietta ho požádá, aby mu jako zástavu zanechal svůj zrcadlový obraz.
Tato scéna přerůstá ve vášnivý duet.
Malheureux…o dieu quel ivresse – Domingo
Synopse: Niklausse nabádá, aby okamžitě utekl. Hoffmann však chce strávit noc s Giuliettou. Dappertutto podá Hoffmannovi lektvar, který Niklausse na několik hodin uspí. Giulietta omylem lektvar vypije a padne mrtvá k zemi.
EPILOG
Synopse: Zpět v Lutherově hospodě: Hoffmann je opilý, Nicklausse se promění zpět v Múzu a vyzná Hoffmannovi lásku. Hoffmann její city vášnivě opětuje.”
Et moi? Moi, la fidèle amie – Domingo / Tourangeau
Synopse: Když se Stella konečně objeví, Hoffmann ve Stelle vidí Olympii, Antonii a Giuliettu a odmítá ji. Lindorf využije situace a vyvede Stellu ven. Hoffmann tak přichází i o čtvrtou ženu.
S velkou trojicí se Stella a Hoffmann loučí pod Lindorfovým pohledem.
Adieu! je ne veux pas te suivre – Domingo / Tourangeau
Doporučení k nahrávání
EMI s Placidem Domingem, Joan Sutherlandovou a Gabrielem Bacquierem pod taktovkou Richarda Bonynge a Orchestre de la Suisse Romande.
Petr Lutz, opera-inside, online operní průvodce k filmu HOFFMANNOVY POVÍDKY Jacquese Offenbacha
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!