Online průvodce operou a synopse k filmu Elisir d’amore
Donizetti napsal operu za neuvěřitelných 13 dní. Spolu s jeho Donem Pasqualem a Rossiniho Lazebníkem sevillským tvoří Elisir d’amore zářivý triumvirát nejlepších italských buffo oper 19. století (Csampai/Holland).
PŘEHLED A RYCHLÝ PŘÍSTUP
Obsah
Akt I (Venkovská scéna, scéna na vesnici)
Akt II (svatební scéna)
Zajímavost
Role a synopse
Premiéra
Milán, 1832
Libretto
Felice Romani, podle románu Eugèna Scribese Le philtre
Hlavní role
Adina, bohatá a rozmarná nájemnice (soprán) - Nemorino, prostomyslný mladý sedlák(tenor) - Belcore, seržant a verbíř (baryton) - Dulcamara, kverulant (bas)
Doporučení nahrávky
DG s Lucianem Pavarottim, Kathleen Battle, Leo Nuccim, Enzo Darou pod taktovkou Jamese Levina a sboru a orchestru Metropolitní opery v New Yorku nebo jako televizní záznam: ERATO, s Annou Netrebko, Rolandem Villazónem, Leem Nuccim, Ildebrandem d'Arcangelem pod taktovkou Alfreda Eschwé a sborem a orchestrem Vídeňské státní opery.
Komentář
Donizettiho dilemma
Donizetti byl plodný skladatel. V jeho poměrně krátkém skladatelském období necelých 30 let je napočítáno 70 oper. Vyčítat mu tento velký počet by bylo nespravedlivé, protože právní situace skladatele jednoznačně znevýhodňovala. Při odevzdání děl měl skladatel právo na jednorázové odškodnění. Práva na užití pak měl nakladatel nebo impresário. Ochrana duševního vlastnictví se rozvinula až později, ve Verdiho letech. Donizetti byl skladatelem na volné noze bez mecenáše v pozadí. Musel tedy vytvořit dvě až tři díla ročně, aby se uživil. Primadony na tom byly mnohem lépe a jejich odměna byla několikanásobně vyšší než odměna skladatele.
V Donizettiho tvorbě se samozřejmě najdou i průměrná díla. Ale některé jeho opery jsou mistrovská díla. Vynikají zejména čtyři díla: Spolu s operami “La fille du régiment”, “Lucia di Lammermoor” a “Don Pasquale” patří “Elisir d’amore” k Donizettiho nejlepším dílům a k největším hudebním komediím v dějinách opery.
Geneze opery Elisir d’amore
Donizetti napsal operu za neuvěřitelných 13 dní. Časová tíseň pramenila ze skutečnosti, že skladatel milánského Teatro alla Canobbiana (vedle La Scaly druhé nejpopulárnější divadlo ve městě) nebyl schopen včas dokončit objednané dílo, a divadlo proto potřebovalo v krátké době alternativu. Impresário požádal Donizettiho, aby přepracoval již existující operu. Donizettimu se do toho nechtělo, protože krátce předtím musel v lombardské metropoli přijmout propadák s “Ugo, conte di Parigi” v sousední La Scale a chtěl tuto chybu odčinit. Bylo dohodnuto, že vznikne nové dílo. Libretista Romani byl pověřen vytvořením libreta do sedmi dnů! To bylo možné jen díky tomu, že Romani převzal existující příběh z francouzštiny od plodného spisovatele Eugena Scriba. Tehdejší kompoziční technika byla založena na pevně daných vzorcích. Donizetti měl samozřejmě také zásobu skic a melodií, které mohl kdykoli vytáhnout ze šuplíku.
Zajímavé je povšimnout si Donizettiho autografů, protože vidíme, že si vypisoval pouze vokální linky, k nimž si poznamenával basové linky, aby naznačil harmonický postup. K tomu přidával poznámky o způsobu orchestrace. Opisovač pak pod Donizettiho dohledem přepsal party a partituru dokončil. Během zkoušek byly provedeny poslední úpravy.
Premiéra
Když měla opera 12. května 1832 premiéru, zažil Donizetti jeden z nejzářivějších okamžiků své kariéry. Ovace publika byly gigantické a recenze v novinách ohromující. Donizetti tak skvěle potvrdil úspěch, kterého dosáhl o dva roky dříve s “Annou Bolenou”, a konečně se stal předním italským operním skladatelem, který se vyrovnal svému příteli a rivalovi Bellinimu.
Synopse: Na statku v baskické vesnici. Dělníci na farmě odpočívají pod stromem během přestávky v práci.
Opona se otevírá pastorální scénou vesničanů, kteří zpívají na melodii připomínající tanec.
Bel conforto al mietitore – Levine
Synopse: Nemorino je plachý a poněkud prostomyslný sedlák. Je zamilovaný do bohaté a pohledné majitelky Adiny. Je sklíčený, protože mu Adina nevěnuje žádnou pozornost.
V této kavatině (árii podobné písni) Donizetti vykresluje prostého, zamyšleného zamilovaného muže. V prostém tónu C dur Nemorino zpívá o své touze po Adinině lásce. Teprve při slovech “Essa legge, studia…” (“Četla, studovala…”) slyšíme mollovou mlhavost, která naznačuje, že Adina může být díky svému vzdělání pro Nemorina nedosažitelná.
V této nahrávce slyšíme Luciana Pavarottiho. Role Nemorina patřila k jeho absolutně nejoblíbenějším rolím. V této roli slavil skutečné triumfy v mnoha operních domech. Pěvecký námět vyžaduje lyrický tenor a role jednoduchého, ale rozpustilého rošťáka, což Lucianu Pavarottimu prostě dokonale sedělo.
Quanto è bella, quanto è cara – Pavarotti
Adina vypráví legendu o nápoji lásky z “Tristana a Isoldy”.
Synopse: O přestávce v práci čte svým zaměstnancům z knihy “Tristan a Isolda” a baví se tím, jak se ti dva našli pomocí nápoje lásky. Nemorino ji se zájmem poslouchá zpovzdálí. Uvědomí si, že je ve stejné situaci, a přeje si mít takový nápoj lásky.
Donizetti zahajuje tuto pasáž dvorským valčíkem, aby vykreslil vzdělanou Adinu, a poté přechází k jednodušší melodii v části sboru venkovského lidu. Ve třetí části Adina zpívá v brilantním modu. Donizetti tímto ztvárněním výmluvné Adiny vykresluje kontrast k prostému Nemorinovi.
Tuto scénu slyšíme s Annou Netrebko z úchvatné inscenace Vídeňské státní opery z roku 2005 (podle nadčasové inscenace Otto Schenka), která v této roli excelovala. Možná, že koloraturní sopranistce nebyl fach úplně vlastní, ale její interpretační umění udělalo z této inscenace velkou událost.
Della crudele Isotta – Netrebko
Belcorovo strnulé vystoupení
Synopse: Do vesnice přijíždí skupina vojáků. Nafoukaný seržant Belcore verbuje vojáky do armády a dvoří se krásné Adině, která mu sice lichotí, ale odmítá.
Donizetti napsal doprovod k této seržantově písni po celou dobu v jednoduchých triolách, což Belcoreovi dodává něco jednoduchého a strnulého, aniž by působil nesympaticky. Jeho afektovanost však působí ve srovnání s Nemorinovou upřímností uměle. Adina dráždí pyšného, sebevědomého seržanta tím, že drze opakuje strnulá slova, a celé to končí rossinovským komediálním crescendem.
Come Paride vezzoso – Nucci / Netrebko
Nemorino si zoufá nad Adinou
Synopse: Nemorino už poněkolikáté vyjadřuje Adině lásku, ale ona se mu vysmívá. Adina je příliš pyšná na to, aby věnovala pozornost pohlednému, ale naivnímu mladíkovi. Pro ni existuje jediná věc, je třeba častěji měnit milence. Nemorino je zoufalý.
V první části Adina zpívá o pomíjivosti lásky. Donizetti kvůli tomu nechává Adinu několikrát nádherně rozmarně opakovat poslední slovo “infedel” a stále divočeji ho zkrášlovat. Poté slyšíme krásný duet s Nemorinem, v němž umně opakuje Adininu melodii osudově a ukazuje Adině, že Nemorino není kalibr milence, kterého hledá.
Slyšíme Kathleen Battleovou, lehký koloraturní soprán. Zpívá velmi znamenitě, distingovaně Adinu. V duetu ji uslyšíte s Lucianem Pavarottim.
Chiedi all’aura lusinghiera – Pavarotti / Battle
Donizetti dal každé postavě tvář
Na návsi se shromáždí dav lidí. Potulný šarlatán Dulcamara nabízí své léky na nejrůznější neduhy. Sebevědomě vychvaluje své léčebné úspěchy na fyzické i duševní neduhy.
V prvním obraze dal Donizetti každé postavě kavatinu a dal rolím jasnou tvář. Nejprve romanticky tesknícího Nemorina, pak povrchně rozmarnou Adinu a do třetice, jako maximální kontrast k Nemorinovi, machistickou postavu Belcoreho, přehnanou v nejlepším buffovském stylu. Jako čtvrtá hlavní postava vstupuje na scénu Dulcamara.
Dulcamara vystupuje s autoritou herolda. Ohlašuje se jako velký vědec a po krátké době se nechává přemluvit na vedlejší kolej. Donizetti po celou dobu doprovází šarlatánovu rétoriku tečkovanými tóny houslí a fléten a dodává dlouhému projevu kouzlo zábavnosti a komiky.
Slyšíme Enza Daru ve zdařilém komediálním ztvárnění šarlatána.
Udite o rustici – Dara
Donizettiho komediální duet Dulcamara a Nemorina
Synopse: Nemorino si vzpomene na Adinin příběh a zeptá se Dulcamary, zda má také nápoj lásky královny Isoldy. Venkovský Dulcamara okamžitě rozpozná situaci a s radostí ze snadného obchodu prodá nic netušícímu Dulcamarovi láhev vína jako nápoj lásky. Účinek se však dostaví až za 24 hodin (kdy Dulcamara opět zmizel z vesnice).
Donizetti zkomponoval duet těchto dvou prosťáčků velmi chytře. Nechal třikrát zopakovat stejnou melodickou strukturu bez vývoje. Zatímco Nemorino zpívá hudebně podmanivě v dlouhých kantilénách, Dulcamara se snadné oběti vysmívá.
Nádherný duet Nemorina a Dulcamary slyšíme ve dvou verzích. Nejprve ve verzi z inscenace Met z roku 1988 s Lucianem Pavarottim a Enzem Darou. Darova specialita v podobě rychle zpívaných slov (“Sillabato”) v kombinaci s Pavarottiho nádhernými lyrickými pasážemi vytváří pro posluchače velkou lahůdku.
Voglio dir…Obbligato – Pavarotti/Dara/Levine
Belcanto – ohlédnutí za kulturou zpěvu před 100 lety
Zájemci mohou najít nahrávku duetu z roku 1908. Nahrávka s klavírním doprovodem poskytuje zajímavý pohled na pěveckou kulturu 19. století. Tenorista Fernando de Lucia (1860-1925) nesl čestný titul “Gloria d’Italia”. Narodil se třicet let po prvním provedení Elisiru a jeho zpěv odráží belcantovou tradici své doby. Nápadné je, že se v jeho pěveckém podání objevuje více rubata a dolcezza, než jsme zvyklí dnes.
V pasáži “Obbligato, obbligato” slyšíme de Luciu. Shaw-Taylor upozorňuje na absolutně vyrovnaný zpěv v terciích a “dlouhé rubato s diminuendem na slově “beato”, kdy hlasy leží proudem na G a E a nota se stává nití, ukazuje tradiční buffo zpěv v hudební dokonalosti”.
Obbligato – de Lucia / Badini
Nemorino vypije nápoj lásky
Synopse: Nemorino okamžitě vypije lahvičku a za chvíli už si spokojeně zpívá. Adina jde kolem a udiveně k němu promlouvá, že ho ještě nikdy neviděla tak veselého. S nápojem vzrostlo Nemorinovi sebevědomí a odpoví jí, že zítra bude se svou milou. Adina v domnění, že Nemorino myslí někoho jiného, je těžce zasažena ve své ješitnosti.
Nyní má Nemorino i zbraň, je vybaven vínem a psychologický spor s Adinou bere za své. Adina si všimla, že se u Nemorina něco změnilo. Povzbuzen vínem si Nemorino dovolí vlastní melodii (“Esulti pur la barbara”) a tentokrát je to Adina, kdo ji poslušně opakuje. Dokonce ji dvakrát vyzve ke koloratuře, na což ona dvakrát rezolutně odpoví jasnými vrchními tóny. Nyní duet končí unisono hlasů, což je znamení, že Nemorinovo postavení u Adiny vzrostlo.
Viz tento úryvek v nahrávce z roku 2005 s rozkošně komediálním Rolandem Villazónem a Annou Netrebko.
Caro Elisir…Esulti pur la barbara – Villazón / Netrebko
Adina se vrhá na Belcoreho
Synopse: Je dobře, že Belcore jde kolem. Adina mu slíbí svatbu. Termín má být za šest dní, což Nemorina pobaví, protože do té doby získá Adininu lásku.
Nyní komedie pokračuje. Nemorino už se vidí jako vítěz a k jeho nelibosti přijíždí Belcore. Donizetti se nadále projevuje jako bystrý hudební psycholog: od okamžiku, kdy se Adina Belcoremu zaslíbí, Nemorino a Adina zpívají unisono vzletnou melodii, zatímco Belcore sleduje své vlastní hudební motivy. Hudba vypráví jiný příběh než libreto.
Tran, tran, tran…In Guerra ed in amor – Nucci
Příběh nabírá dramatický spád
Synopse: Belcore je informován, že jeho pluk bude následující den povolán do služby. Adina a Belcore se dohodnou, že se okamžitě vezmou. Nemorino je zděšen a prosí Adinu, aby svatbu odložila na jiný den. Adina zvítězí, když vidí Nemorina, jak se před ní plazí v prachu. Pro zoufalého Nemorina však nikdo nemá uši.
Po tomto skutečném “colpo di scena” se síly přeskupily. V této emocemi nasáklé árii, která je jedním z vrcholů opery, Nemorino žádá o milost a končí na emotivním vrcholu. Nyní si je Adina jistá, že ji miluje, ale chce se pomstít (“Pomstím se, budu ho trápit, aby se kál a padl mi k nohám”). Ale i v této scéně mluví hudba jinou řečí, neboť v ní se již zamilovala do Nemorina, několikrát otrocky opakuje Nemorinovu tesknou melodii a nakonec se scéna mění v concertato.
Podívejte se na scénu, opět v komediální vídeňské inscenaci.
Signor sergente, signor sergente… Adina, credimi
Poslechněte si tuto árii také v podání Tita Schipa ve skvělé nahrávce z roku 1924. Žádný tenorista nedokázal svému hlasu dodat tolik výrazu. Nemorinova prosba je srdceryvná, aniž by se stala larmoyantní. Obdivuhodné je, jak na konci árie vytáhne nádherné diminuendo. O této Schipově schopnosti existuje poučná anekdota. “Schipovi prý byla doporučena zvláštní tréninková metoda: hořící svíčka před ústy zpěváka se neměla sfouknout najednou, ale měla během zpěvu pomalu zhasínat – pokud se Schipa při tom naučil umění diminuenda, pak se svíčky měly v budoucnu stát nezbytnou součástí výuky zpěvu” (Fischer, “Große Stimmen”).
Adina credimi – Tito Schipa
Adina pomsta
Synopse: Aby se Adina pomstila Nemorinovi, pozve na svatbu všechny obyvatele vesnice.Překvapivě se jí podařilo pomstít se Nemorinovi.
Andiamo, Belcore… A lieto convito
Svatební přípravy
Synopse: Na farmě probíhají přípravy na svatbu. Dulcamara a Adina improvizují malou divadelní hru.
Cantiamo, facciam, brindisi … io son ricco e tu sei bella – Battle / Dara
Druhý Elisir se zdá být funkční …
Synopse: Nemorino se v zoufalství obrátí na Dulcamaru, který mu doporučí, aby si koupil druhou lahvičku a urychlil tak účinek. Nemorino však utratil všechny své úspory za první láhev. Jeho rival Belcore mu vnukne nápad, aby se nechal zapsat, aby Belcore získal rekruta a zbavil se dalšího konkurenta. Nemorino udeří a za peníze z verbování koupí druhou láhev, aby získal Adinino srdce ještě před svatbou. Mezitím se dívka dozvěděla, že Nemorinův bohatý strýc zemřel a odkázal mu slušnou sumu. Najednou je neznalý Nemorino obklopen vesnickými dívkami. Nemorino je nyní přesvědčen o účinku nápoje lásky. Dulcamara, sám ohromen účinkem, se chlubí zázračným lékem.
Poslechněte si Luciana Pavarottiho z nahrávky Bonynge z roku 1970.
Dell elisir mirabile – Sutherland / Pavarotti
Příliv se obrací
Synopse: Adina, která o strýcově smrti nic neví, se od Dulcamary dozví, že se Nemorino kvůli ní zaprodal Belcore. Dojatá Adina kupní listinu odkoupí. Dulcamara jí chce také prodat láhev. Ta se jen usměje a řekne, že chce Nemorina získat svýma očima a úsměvem.
Podívejte se na strhující Annu Netrebko z televizního záznamu Vídeňské státní opery.
Una tenera ochiattina – Netrebko
Slavná Donizettiho árie “una furtiva lagrima”
Synopse:Nemorino si myslí, že poznal slzu v Adině oku, když ho dívky lapily do pasti.
Tato slavná árie, uvozená sólem fagotu a harfy (zajímavá kombinace!), začíná. Kromě krásy svých motivů zaujme zvláštností, že první část každé strofy je v moll a druhá část v dur. Tento přechod od bolesti k naději nádherně umocňuje výrazná instrumentace s fagotem a klarinetem.
V roce 1901 tuto árii poprvé zpíval Enrico Caruso. Byla to jeho debutová sezóna v La Scale a dirigoval ji Toscanini. Následovaly největší ovace, které v tomto divadle dosud zazněly. V Metropolitní opeře se pak stala jednou z nejvýznamnějších oper jeho kariéry. “Una furtiva lagrima” patřila k prvním áriím, které Caruso nahrál, a (spolu s “Vesti la giubba”) se stala jeho poznávacím znamením. V této nahrávce, podpořené moderním orchestrem, je slyšet klasické rubato. Poslechněte si například druhou “Che più cercando io vo”, která je v kombinaci s grandiózním accelerandem dvakrát delší než Pavarottiho o 80 let později. Totéž lze říci o (nádherně) dlouhém ritardandu v “Io la vedo”. V druhé části árie si Nemorino představuje, jak drží Adinu v náručí a cítí tlukot jejího srdce. Poslechněte si Enrica Carusa, jak něžně zpívá tuto pasáž a pak jásá při jednom “Cielo”. Závěrečné crescendo v “Si può morir” potěší plným nabobtnáním zvuku a zářivými závěrečnými tóny.
Jaký je důvod tohoto rozporu mezi Carusovou a Pavarottiho interpretací? Ve 20. století udeřila hodina tyrana Toscaniniho, který pod záminkou věrnosti dílu vyhnal ze zpěváků rubato a zavedl tak interpretaci na nové cesty až do dnešních dnů.
Una furtiva lagrima (1) – Caruso
Další interpretace Luciana Pavarottiho.
Una furtiva lagrima (2) – Pavarotti
A do třetice Placido Domingo.
Una furtiva lagrima (3) – Placido Domingo
Adina virtuózní árie
Synopse: Přináší Nemorinovi listinu a vyznává mu lásku. Nemorino je v sedmém nebi.
Z této árie je dobře patrné, že Donizetti ve finále nekopíroval pouze Rossiniho přebujelý buffo styl, ale komponoval i sentimentální či melancholické pasáže v buffo opeře, jako například v “Prendi, per me sei libero”.
Tuto nahrávku slyšíme poprvé s Joan Sutherlandovou. Je úchvatné, jak zvládá koloraturu této skladby.
Per me sei libero – Sutherland
Druhá nahrávka Marie Callasové
Prendi, prendi, per mi sei libero – Callas
A třetí nahrávka Hilde Güdenové s Giuseppem di Stefanem. Zaujme svou jednoduchostí a krásnými liniemi.
Prendi, prendi, per mi sei libero – Güden
Donizetti dává poslední slovo Dulcamarovi
Synopse: Dulcamara před celou vesnicí vychvaluje svůj nápoj lásky, než se dá na útěk. Celá vesnice se zásobí zázračnou esencí.
Ei coregge ogni defetto – Odena
Doporučení k nahrávání
DG s Lucianem Pavarottim, Kathleen Battle pod vedením Jamese Levina a sboru a orchestru Metropolitní opery v New Yorku.
Nebo jako televizní záznam:
ERATO, s Annou Netrebko, Rolandem Villazónem, Leem Nuccim, Ildebrandem d’Arcangelem pod vedením Alfreda Eschwé a sborem a orchestrem Vídeňské státní opery.
Peter Lutz, Opera-inside, online operní průvodce operou Elisir d’amore od Gaetana Donizettiho
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!