Online operní průvodce a synopse k opeře Leonarda Bernsteina CANDIDE
Tato opereta Leonarda Bernsteina je naprostým skvostem. Každý z dílů se vyznačuje ohromujícím humorem, vášní a muzikálností. Je to komedie i společenská kritika zároveň. Proslavila ji předehra. Téměř byste se museli vrátit k Rossinimu, abyste našli předehru, která tak dokonale vystihuje komediální stránku děje.
Obsah
Akt I (Westfalia, Auto-da-fe, Paříž, Cádiz)
Akt II (Montevideo, Jezuité, Eldorádo, Surinam, Benátky)
Doporučení k nahrávání
Významné události
Třpytit se a být teplý (Jewel Aria)
Udělej, aby naše zahrada rostla
Role a synopse CANDIDE
Bernsteinův Candide poměrně přesně navazuje na Voltairovu novelu “Candide aneb Optimismus” (francouzsky “Candide ou l’optimisme”) z roku 1755. Pro pochopení Bernsteinova Candida je vhodné se krátce podívat na filosofickou debatu, která Voltaira přiměla k napsání Candida, abychom ji mohli v druhém kroku reflektovat s Bernsteinovou životní realitou.
Voltaire a Leibnitz – Spor filozofů
Voltaire vykreslil hlavního hrdinu Candida jako naivního mladíka vychovaného k optimismu, který musí opustit svůj známý domov a svou milenku. Jeho cesta vede kolem světa a zažívá jednu groteskní katastrofu za druhou. Teprve pomalu mu dochází, že jeho naivní optimistický pohled na člověka – víra v nejlepší z možných světů – neobstojí ve srovnání s realitou.
Voltaire napsal Candida jako protiklad k Leibnitzově tezi, která postulovala realitu jako “nejlepší ze všech možných světů” a tvrdila, že Bůh může myslet na mnoho možných světů, ale chce jen ten nejlepší.
Voltaireova kritika vládnoucích institucí
Pro Voltaira, ovlivněného katastrofami sedmileté války a lisabonského zemětřesení, to byl naivní, utopický názor, prosazovaný institucemi, jako je církev nebo šlechta, které se tak snažily manipulovat obyvatelstvem ve svůj prospěch. Zdá se, že v tomto ohledu uhodil hřebíček na hlavičku, neboť Vatikán zařadil dílo krátce po jeho vydání na index.
Bernsteinova kritika Mc Carthyismu
O 200 let později již adresátem kritiky nebyla církev. Candide je dílo napsané pod vlivem Mc Carthyho éry v USA padesátých let. Lidé podezřelí z komunistické činnosti byli vláčeni a vyslýcháni před parlamentními vyšetřovacími komisemi (např. před sněmovním výborem pro neamerickou činnost) a tím stigmatizováni. Postiženo bylo mnoho umělců, kteří trpěli bojkotem a faktickým zákazem své profese, protože divadla se bála represí, když je najímala. Oba hlavní autoři tohoto díla, skladatel Bernstein a libretistka Hellmanová, stejně jako mnoho jejich přátel, byli osobně terčem násilného pronásledování ze strany tribunálů. Candide byl pro oba srdeční záležitostí. Bernstein doprovodil premiéru v roce 1957 článkem uveřejněným v New York Times, v němž obvinil Ameriku z puritánského snobismu, dvojí morálky a inkvizičních útoků na jednotlivce.
Hellman adaptuje Voltairův román
Voltairův Candide měl poměrně skromný rozsah, necelých 90 stran, ale obsah byl docela působivý. Téměř na každé stránce se Candide ocitá na novém místě a musí absolvovat nové dobrodružství. Candidova příběhu se z velké části ujala Lillian Hellmanová. Některá dobrodružství z příběhu převrátila a některá vymyslela znovu (např. scénu s auto-da-fé nebo scénu v kasinu).
Složitá historie díla
Po premiéře v roce 1956 prošlo dílo složitou 35letou historií revizí, srovnatelnou s příběhem utrpení Verdiho díla Don Carlo. Pro pochopení složitosti původního Candida z roku 1956 je třeba zmínit následující detail: aby bylo učiněno zadost bohatství příběhů v tomto díle, zalidnilo premiérovou verzi Bernsteinova Candida 81 různých představitelů rolí! Není divu, že proces tvorby byl nesmírně složitý a Hellmannovo tvrzení, že musela napsat 7 různých verzí scénáře, se tak jeví jako věrohodné.
Divácký ohlas na Broadwayi byl mírný a Candide byl zrušen po pouhých 73 představeních. Dílo trpělo zmateným dějem, strohou vážností textu a přehnanou délkou (skládalo se z více než 30 čísel!). V následujících třech desetiletích dílo měnili různí lidé, až Leonard Bernstein v roce 1988 osobně napsal “konečnou, revidovanou verzi”, zjednodušenou a s žertovnými texty.
Mnoho otců díla
Zatímco Bernstein byl jediným autorem díla (kromě člověka, který mu pomáhal s orchestrací), v průběhu let se na textu podílela asi desítka lidí, včetně Bernsteina samotného. Především Lillian Hellmanová, která měla nápad a napsala scénář. Na Broadwayi bylo běžné, že scénář a texty písní psali různí lidé. Vzhledem k časové tísni a mnoha variantám scénáře byla již první verze konzultována s celou řadou autorů, přičemž lví podíl na tom měl Richard Wilbur.
Lillian Hellmanová
Lillian Hellmanová byla oslnivá osobnost. V roce 1936 odjela do Evropy, kde působila jako zpravodajka španělské občanské války a seznámila se s Ernestem Hemingwayem, kterého nějakou dobu doprovázela. Díky svému vzpřímenému postoji v Mc Carthyho tribunálech byla považována za vzor v boji proti netoleranci Mc Carthyho éry (zdroj: Wikipedia). Později označila období Candida za svůj nejhorší divadelní zážitek a odmítla se podílet na pozdějších revizích a zakázala ostatním používat její textové moduly. Byla to obtížná osoba a pravděpodobně nebylo náhodou, že Bernstein napsal konečnou verzi Candida až po její smrti v roce 1984.
Candide: Muzikál, opera, opereta nebo dokonce parodie na operu?
Muzikálový svět není jednotný v tom, do jakého žánru dílo patří. Sám Bernstein označil dílo za operetu. Zatímco Westside Story se svou jazzovou hudbou a mnoha tanečními scénami patří spíše do žánru broadwayského či muzikálového, Candide vychází z “náročnějších”, klasičtějších forem, jako jsou mazurky, gavoty apod. a hlavní role jsou hudebně natolik náročné, že musí být obsazeny školenými operními pěvci.
Ale pojďme k samotné hudbě.
Slavná předehra
Bernsteinova vtipná a hudebně jiskřivá předehra je jednou z nejhranějších skladeb amerických skladatelů klasické hudby. Ve stylu Rossiniho cituje mnoho operních témat, s nimiž se setkáme ve skladbách jako “The Best of All Possible Worlds”, “Battle Music”, “Oh, Happy We” a “Glitter and Be Gay”.
Uslyšíme je v interpretaci vedené samotným skladatelem.
Ouverture – Bernstein
Synopse: Na hradě Thunder-ten-Tronk v zaostalém Vestfálsku. Žije tam Candide, baronův nemanželský syn, se svou rodinou. Je to veselá a prostá duše a je zamilovaný do své nevlastní sestry Cunegonde, která si potrpí na přepych a která jeho city opětuje. Rodina vede na zámku šťastný a bezstarostný život.
První skladba se objevuje v šatu veselého gavota. Text je ohromující, každá ze čtyř hlavních postav je mi výstižně popsána několika řádky a skladba končí houpavým ansámblem a vysokým C Cunegonde.
Život je vskutku štěstí – Hadley / Anderson / Ollmann / della Jones
Krédo domácího filozofa: žijeme v nejlepším ze všech světů
Synopse: Doktor Pangloss, domácí filozof, učil rodinu, že má být šťastná, protože člověk žije v nejlepším ze všech možných světů. Rozptyluje jakékoli pochybnosti o tom, že by v životě mohla existovat protivenství, dokonce může získat i dobré věci, například válku.
Panglossova úvaha o tom, že válka má své dobré stránky, je následující:
Válka! I když se válka může zdát krvavým prokletím
Je to naopak požehnání
Když kanon zařve
Bohatí i chudí
nebezpečí spojuje!
Nejlepší o pád možný svět – Hadley/Anderson/Ollmann/Bernstein
Okouzlující duet Cunegonde a Candida
Synopse: Candide a Cunegonde se setkávají v parku a sní o své budoucnosti. Jejich očekávání se však rozcházejí. Cunegonde má na mysli luxus a šperky, Candide sní o prostém životě na statku s mnoha dětmi. Oba jsou však zaměstnáni svými vlastními sny a hluboký příkop nepoznají.
Bernstein v těchto letech pracoval také na své West Side Story. Tato píseň byla původně složena pro duet Tonyho a Marie, ale byla vypuštěna, zatímco oni nenáviděli dělat škrty. Bernstein nerad psal pro brak a píseň (naštěstí) použil pro Candida.
Tento duet “oh happy we” se stal jednou z největších perel tohoto díla. Bernstein miloval naklápěcí takty, v této skladbě použil 7/4 takt, který vytváří krásné vznášení se mezi 4/4 a ¾ taktem.
Soon when we feel we can afford it…Oh happy we – Hadley/Anderson/Bernstein.
Kandidés ztrácí Cunegonde
Synopse: Rodina zakáže nevhodný sňatek a Candida vyžene. Je hluboce zarmoucen, že musí Cunegonde opustit. Chce se však dívat dopředu, Pangloss ho naučil optimismu, věří v osud, který mu nabízí to nejlepší ze všech možných světů.
Můj svět ist dust now… Musí to tak být – Hadley
Postava Candida svou vážnou hudbou přímo připomíná Mozartovy tenorové role, jako je Don Ottavio nebo Belmonte. Stejně jako Mozartovy postavy se vážný člověk dostává do tragické komedie. Stejně jako Mozart je to postava opery seria, která se nedobrovolně dostane do opery buffy. Je to Candidova tragédie, že jeho milenka není alter ego jako Konstanze nebo Donna Anna, ale pouze rafinovaně luxusní Cunegonde.
Strašný osud jeho rodiny
Synopse: Vestfálsko je postiženo válkou. Candide je nucen nechat se naverbovat. Po pokusu o dezerci je mučen a na druhý pokus se mu podaří vrátit na hrad. Tam najde v ruinách hradu svou rodinu mrtvou. Cunegonde byla před svou smrtí několikrát znásilněna vojáky. Candide se loučí se svou mrtvou milenkou.
V Candidově nářku opět slyšíme Jerryho Hadleyho. Byl to lyrický tenorista, který zpíval hlavně Mozarta a Donizettiho. Byl objeven v osmdesátých letech 20. století. Joan Sutherlandová a Richard Bonynge ho podporovali a Bernstein s ním opakovaně spolupracoval. Jeho život skončil tragicky sebevraždou v roce 2007.
Cunegonde
Panglosova nemoc
Synopse: Osamělý Candide bloudí dál a překvapivě potkává Panglosse. Jeho učitel se dokázal zachránit před drancujícími armádami, ale syfilis ho těžce zasáhl. Filozof to však vnímá jako pozitivní věc, neboť jen ten, kdo zná bolest, si umí užívat rozkoší, které mu nemoc přinesla.
Filozof se na to dívá pozitivně, neboť jen ten, kdo zná bolest, si umí užívat rozkoší, které mu nemoc přinesla.
Tato skladba se také nazývá Píseň o syfilidě. Je to skvělá píseň s vtipným textem a krásnou melodií ve sboru. Někteří lidé ji poslouchají s Gilbertem & Sullivanem v uších.
Dear Boy – Allen
Auto-da-fé – klíčová scéna díla
Synopse: Setkají se s obchodníkem, který je odveze do Lisabonu. Když tam dorazí, vybuchne obrovská sopka. Naštěstí oni dva nejsou mezi třiceti tisíci mrtvými. Osud je však postihne, když Pangloss šíří svou kacířskou filozofii. Jsou zatčeni inkvizicí a odvedeni do auto-da-fé. Pangloss se odvolává na svou pohlavní chorobu, která mu zakazuje být popraven. Je odsouzen k smrti na hranici a umírá. Candide vyvázne lehce a dostane pouze rány bičem.
Scéna auto-da-fé se ve Voltairově románu nevyskytuje, a přesto je v Bernsteinově díle klíčová. Autoři otevřeně přirovnávají inkviziční soud k tribunálům Mc Carthyho honu na čarodějnice. Stejně jako Voltaire i Bernstein reagoval na bezpráví satirou, neboť jen tak bylo možné strávit to, co se stalo.
Tato scéna je také svědectvím Bernsteinovy lásky k evropské opeře, Verdiho Don Carlo posílá pozdravy.
Auto-da-fe – Bernstein
Synopse: Candide začíná pochybovat o svém optimismu. Sebekriticky však vidí chybu sám v sobě.
Můj pán mi řekl… že to musím být já
V Paříži
Synopse: V Paříži.
Takzvaný pařížský valčík je mazurka a pocta Chopinovi. Jedná se o orchestrální skladbu s krásnou mezihrou sólových houslí a flétny. Někdy se později hraje jako Gubernátorský valčík.
Pařížský valčík – Bernstein
Třpytka a Gay – velká árie Cunegonde
Synopse: Žije zde kurtizána, kterou si vydržují dva milenci, pařížský arcibiskup a bohatý židovský obchodník. Je to Cunegonde. Svým životem pohrdá, ale miluje luxus, který jí nabízí.
Ačkoli titulní role patří mužské roli Candida, nejslavnější árii zpívá Cunegonde. Ta se následně stala výstavním kusem pro koloraturní soprány. Bernstein označil Candida za valentýnskou vstupenku do evropské opery. Tato árie Cunegonde, která pojednává o přepychu a špercích, se ne náhodou odehrává v Paříži, neboť je nehoráznou parodií na Gounodovu “šperkařskou árii” z jeho mistrovského díla Faust.
Jedná se o árii pro koloraturní soprán. Je to sopránová skladba s aspirací na operní árii. Před interpreta staví určité obtíže. Zaprvé, árie má velký rozsah – je třeba zazpívat tři vysoké Eb! – a za druhé, některé zdobné stupnice jsou velmi složité. Kromě toho je třeba celou věc zazpívat se zdánlivou lehkostí a vtipem – jsme přece v komedii.
Barbara Cooková byla první Cunegonde. Castingový tým pak měl velké potíže najít vhodnou osobu, která by zvládla vysoké tóny. Bernstein si ji osobně vybral a pro tuto obtížnou roli ji zaučil. Zpěv tohoto díla přirovnal k atletickému rekordu. Na nahrávce už není cítit dřina, radost ze zpěvu v tomto díle je nakažlivá.
Třpytit se a být veselý – Cook
Slyšíte další interpretaci Scarlett Strallenové. Její skladba přivádí Royal Albert Hall do varu.
Glitter and be gay – Strallen
Candide se setkává s nemrtvou Cunegondou
Synopse: Candide se shodou okolností také ocitl v Paříži, kde ke svému úžasu potkává Cunegonde. Oba jsou šťastní, že mají opět jeden druhého.
Tato skladba je také láskyplnou parodií na evropskou belcantovou tradici, v níž oba zpívají arpeggia v terciích a sextách (viz např. pasáž 2:27 v nahrávce níže). Texty obou nesourodých osob jiskří vtipem a vyššími nonsensy:
Jaká muka, ach, jaká bolest
Holandsko, Portugalsko a Španělsko
Bernstein potěší posluchače bujarým valčíkem v refrénu tohoto duetu.
Ty jsi byl mrtvý, víš. Ach, je to pravda, Cunegonde.
Objevuje se Stará dáma
Synopse: Vyruší je stará dáma, Cunegondova společnice. Oznámí jí příchod Cunegondiných milenců. Candide je v návalu vzteku oba zabije. Kardinál je pohřben ve velké katedrále. Žid přistane v nejbližší stoce. Cunegonde, Candide a stará dáma utečou. Na útěku jsou okradeni. Aby si v Cádizu zasloužili večeři, zpívá stará dáma píseň o své nešťastné minulosti.
Tento další ohromující kus je flamenco. Stará paní v něm vypráví o svém původu z Rovenského gubernia. Nejde o zeměpisný údaj Voltairův, ale o Bernsteinovu představu. Rovno Gobernia bylo rodiště jeho otce, který emigroval z Ruska. Autorem textu této hry je sám Bernstein. Jedna anekdota praví, že při psaní textu nemohl najít rým pro Rovno Gobernia a stěžoval si na to své (španělsky mluvící) manželce Felicii. Protože stará paní v tomto flamencu zpívá španělsky, Felicia spontánně vymyslela veselý verš “me muero me sale una hernia” (Umírám a roste mi kýla).
Tuto skladbu uslyšíme ve skvělé interpretaci Christy Ludwig.
Nenarodila jsem se ve slunné Hispánii … Jsem tak snadno asimilovatelná (1) – Christa Ludwig
Druhá verze La Pune, nádherně komiksová.
Nenarodil jsem se ve slunné Hispánii… Jsem tak snadno asimilovatelný (2) – La Pune
Synopse: Candide zůstává optimistou. Na útěku před pařížskou policií je Candide najat jezuity pro jejich boj v Jižní Americe. Dvě ženy ho doprovázejí na cestě do Montevidea.
Podle jeho slov se Candide vydává na cestu do Montevidea.
Jednání končí krásným kvartetem.
Znovu musíme odejít .
CANDIDE Act II
Montevideo
Synopse: Maxmilián a Paquette jako zázrakem opět žijí a byli odvezeni do Montevidea jako otroci. Maxmilián byl převlečen za ženu a guvernér Montevidea se do něj zamiloval. Když si všimne svého omylu, setká se s nově příchozí Cunegondou a začne jí dělat návrhy.
Tato skladba je známá také jako Guvernérova serenáda. Je to krásná hra na nejlepší broadwayský způsob.
Básníci řekli… Má láska – Burt
Introverze staré dámy
Synopse: Stará dáma podvádí Candida, že po něm stále jde francouzská policie. Uteče do džungle a Stará dáma dohodí Cunegondu guvernérovi.
Jsme ženy – Chenoweth/LuPone
Candide se v džungli setkává se starými přáteli
Synopse: Candide v doprovodu polokrevného Cacamba je na cestě do jezuitského tábora uprostřed džungle. Tam žije Paquette jako abatyše a Maximilián jako jezuitský kněz.
Pojďte pohané z Ameriky (průvod poutníků) – Bernstein
Synopse: Candide jim radostně oznámí, že Cunegonde je také stále naživu a že se plánují vzít. Když Maximilián označí sňatek za nevhodný, Candide ho probodne a uteče z jezuitského tábora.
Cunegonde sedí znuděně v místodržitelském paláci
Synopse: Mezitím uplynuly tři roky. Cunegonde a Stará dáma žijí znuděně v přepychu guvernérova paláce. Cunegonde si stěžuje guvernérovi, že jí už dávno slíbil, že se s ní ožení.
Kandida najde Eldorádo
Synopse: Při útěku džunglí narazí Candide na podivuhodnou zemi. Je to Eldorádo, země, kde se na zemi povalují drahokamy a všem je dobře. Candide však nechce zůstat bez své Cunegonde. Chce si s sebou vzít jen pár drahokamů, aby mohl Cunegonde vykoupit.
Balada Eldorádo je napsána ve vzácné 5/8 taktové signatuře.
Na hoře mušlí (Balada o Eldorádu)
Kandida potkává pesimistu
Synopse: Protože se bojí, že bude zatčen, pošle svého společníka Cacamba za Cunegondou. Chce se s nimi setkat v Benátkách. Cestou do Benátek Candide projíždí Surinamem, kde se setkává s pesimistou Martinem, který za hybnou sílu lidstva označuje chamtivost a zlobu.
V této interpretaci slyšíme Adolpha Greena, Bernsteinova celoživotního blízkého přítele a uměleckého kolegu.
Svobodná vůle. Lidskost. Láska. … Slova, slova, slova – Adolph Green
Bizarní záchrana Candida z nouze na moři
Synopse: Tam si od holandského podvodníka koupí plachetnici, aby mohl přeplout oceán. V tomto nejlepším z možných světů se nyní cítí opět plný štěstí. Štěstí však trvá jen krátce, protože loď se brzy potopí. Candide se zachrání na voru, který veslují 4 králové a kormidluje ho Pangloss.
Co je hudebně samozřejmější než barkarola, když jde o Benátky?
Královská barkarola – Hadley / Green / Bayley / Jenkins / Benson / Stuart / Treleaven
V Benátkách v kasinu
Synopse: Vor se dostane do Benátek, kde se králové okamžitě vydají do kasina. Tam jsou Cunegonde a Stará dáma zaměstnány, aby oživovaly hráče a podváděly je. Ve městě se zázračně objeví i Maxmilián, který je jeho zkorumpovaným policejním šéfem.
Na posluchače čeká další vrchol, valčíkem požehnaná “What’s the use”.
Vždycky jsem byl mazaný a chytrý… K čemu to je – LuPone/Olsen/Herrera/McElroy.
Synopse: Pangloss rozbil bank na ruletě. Cunegonde se o Candida nezajímá, ona a stará dáma se vrhnou na Panglosse, aby na penězích vydělali.
Tato skladba se jmenuje “Benátská gavota”. Je to krásná, ale hudebně poměrně složitá skladba s kontrapunktem (na videu od 3:10), která kombinuje 2 témata z první části.
Mám potíže, jak jsem řekl (Benátská gavota) – Hadley/Anderson/Ludwig/Green
Kandides Desillusion
Synopse: Candide je rozčarovaný. Bylo pro Cunegonde vždy důležitější bohatství než láska?”
Morálka příběhu
Synopse: Celé dny spolu nepromluví ani slovo. Za zbylé peníze si koupí malou farmu. V určitém okamžiku se Cunegonde a Candide opět usmíří. I když už láska nekvete jako dřív, chtějí se vzít. Protože život není ani dobrý, ani špatný.
Voltaire končí odyseu Candida a Cunegonde na jejich nejnižším možném jmenovateli, omezení na běžnou banální domácí práci. Voltairovo morální ponaučení “il faut cultiver son jardin” je rezignované, ale jaksi uklidňující. Bernstein z ní vytvořil “Ať roste naše zahrada”, jejíž text se řídí Voltairovým vzorem. Hudba však mluví jinou řečí, Bernstein zkomponoval extatický optimistický závěr. Nakonec byl Bernstein … optimista.
Ty jsi byl blázen a já také…Udělejme, aby naše zahrada rostla.
Doporučení nahrávky operety CANDIDE
DG s Christou Ludwig, Nicolasem Geddou, June Anderson, Adolphem Greenem a Jeremy Hadleyem pod vedením Leonarda Bernsteina a Londýnského symfonického orchestru a sboru.
Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce o CANDIDE Leonarda Bernsteina.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!