PUSKAI POGIBNU YA (scéna s dopisem) – árie z opery Eugene Onegin

Online operní průvodce árií Pjotra Čajkovského PUSKAI POGIBNU YA (dopisní scéna)

Přečtěte si zajímavosti a poslechněte si skvělá videa na YouTube o Čajkovského slavné árii “PUSKAI POGIBNU YA”.

Chcete-li si přečíst a poslechnout více o “EUGENE ONEGIN”, klikněte na tento odkaz na operní portrét

Arie PUSKAI POGIBNU YA – synopse a podklady

Synopse: Na venkovském sídle Larins. Larina vzpomíná na své mládí, kdy se nemohla provdat za milovaného důstojníka. Naslouchá svým dvěma dcerám, zatímco selky v pozadí zpívají ruské lidové písně. Obě sestry nemohou být povahově rozdílnější. Olga je veselá a bujará, Taťána zasněná a introvertní. Objevuje se Lenski. Je to básník a soused, který Olgu vášnivě miluje… Doprovází ho Oněgin, soused a šlechtic. Zatímco Lenski je vášnivý muž, Oněgin, chladný racionalista, byl dlouho mužem rozkoše a na strýcově panství se už nějakou dobu nudí. Taťána se s Oněginem vydává na procházku, cítí se k němu podivně přitahována, zatímco Oněgin působí spíše odměřeně. Večer nemůže usnout. Citlivá Taťána si uvědomuje, že se do Oněgina zamilovala. Usedá ke stolu a píše Oněginovi vzrušený milostný dopis. Ještě téhož večera nechá dopis přinést Oněginovi. < br>< br>< br>
 

Background: Scéna dopisu je jedním z největších monologů operní historie. V této slavné scéně prochází Taťána všemi emocemi. Od beznadějného zoufalství až po extatické povznesení. Monolog je rozdělen do čtyř částí, z nichž každá by mohla stát samostatně.

V úvodu je popsána Taťánina vášnivá touha. Vibrující tremolo smyčců odráží vnitřní neklid a nesoulad.

Změna orchestrálního úvodu na rychlé půlkvalty s vybrnkávanými osminami vzrušeného tlukotu srdce napodobuje její rozrušení, zda má dopis napsat. Záhy Tatjana začíná se svým rozhodnutím: “Puskai pogibnu y” (“A kdyby to byl můj konec”):

Zpěv se stává horečnatějším, přibývá vln až do vysokého asového konce s rozhodnutím okamžitě usednout ke stolu “vezdy, on predo mnoyu!”.

Když si Taťána sedne ke stolu, ztichne, orchestr se zklidní a začne s novým, tentokrát klidným úvodem:

Ve smyčcích je slyšet Tatianin leitmotiv:

Bere do ruky pero, ale po několika taktech se zarazí, co má napsat? Objevuje se Oněginův motiv, několikrát něžně zopakovaný v hoboji:

Ale ona váhá: “ne v silakh ya vladyet svoyei dushoi!” (“Nemám sílu pokořit své srdce!”). Jaká je alternativa? Čajkovskij cituje motiv Taťániny samoty ve flétnách:

S Oněginovým motivem v orchestru, který začne psát (“zachem vi posetili nas?”, “Proč jste nás navštívili?”), vše odhalí. Píše zpověď o svém utrpení. Čajkovskij stále více zvyšuje tempo, hudba je stále naléhavější. Pak se nálada náhle změní, když hoboj zpívá motiv vyznání lásky:

Taťána se nejprve váhavě a něžně ujímá motivu: “Kdo jsi? Můj anděl strážný, nebo záludný pokušitel?”. Strach z odmítnutí je velký, ale chce to zkusit. Když podepisuje dopis, zazní slavné dechy a jásavé smyčce a Taťána končí árii rozechvělými slovy.

Arie – text PUSKAI POGIBNU YA

Nech mě zahynout, ale nejdřív
dovolte mi přivolat v oslnivé naději,
blaženost dosud neznámá.
Sladkost života je mi známa!
Piji kouzelný lektvar touhy!
Trápí mě vize!
Všude, kam se podívám,
Vidím svého osudového pokušitele!
Ať se podívám kamkoli, vidím ho!

(Jde k psacímu stolu, sedne si, píše a pak se odmlčí.)

Ne, to je špatně!
Začnu znovu!
(roztrhne nedopsaný dopis)

Ach, co je to se mnou! Jsem celý v plamenech!
Nevím, jak začít!
(napíše, pak se odmlčí a přečte si to znovu.)
“Píšu ti, – a pak?
Co víc k tomu říct?
Vím, že je ve tvé moci.
aby mě potrestal pohrdáním!
Ale když živíš jediné zrnko lítosti.
pro můj nešťastný osud,
neopustíš mě.
Zpočátku jsem si přál mlčet;
pak věřte, že byste nikdy
poznal mou hanbu,
nikdy!
(Odloží dopis stranou.)
Ó ano, přísahal jsem, že budu mít v hrudi uzamčeno
toto vyznání šílené a vášnivé vášně.
Bohužel nemám sílu zkrotit své srdce!

Ať se stane cokoli, jsem připraven!
Přiznám se ke všemu! Odvahu!
On bude vědět všechno!
(Píše.)
“Proč, ach, proč jste nás navštívili?
Pohřben v této odlehlé krajině,
Nikdy jsem tě neměl poznat,
ani jsem neměl znát tato muka.
Neklid mladého srdce,
časem zklidní, kdo ví? –
s největší pravděpodobností bych našel jiný,
se ukázala jako věrná manželka
a ctnostná matka…
(Ztratí se v myšlenkách a pak náhle vstane.)
Další! Ne, ne k žádnému jinému na světě.
kdybych dal své srdce!
Je to nařízeno shora,
Je to vůle nebes: Jsem tvůj!
Celý můj život byl slibem
tohoto nevyhnutelného setkání;
Vím to: Bůh mi tě poslal,
jsi můj strážce až do hrobu!
Zjevil ses mi ve snu;
ještě neviděný, už jsi byl drahý,
tvůj podivuhodný pohled mě naplnil touhou,
tvůj hlas zazněl v mém srdci
dávno… ne, to nebyl sen!
Jakmile jste přijel, poznal jsem vás,
Téměř jsem omdlela, začala jsem hořet vášní,
a řekl jsem si: “To je on!
Já to vím! Slyšel jsem, že jsi…
Nemluvil jsi se mnou v tichu?
když jsem navštívil chudé
nebo hledal v modlitbě útěchu
pro úzkost mé duše?
A právě teď,
nebyla jsi to ty, drahá vize,
které plápolaly v průzračné tmě.
jemně se sklonil k mému lůžku
a s radostí a láskou
šeptaná slova naděje?
(Vrátí se ke stolu a znovu se posadí, aby psala.)
“Kdo jste? Můj anděl strážný
nebo lstivý pokušitel?
Ukončete mé pochybnosti.
Možná je to všechno jen prázdný sen,
sebeklam nezkušené duše,
a něco úplně jiného má být…
(Znovu se zvedne a zamyšleně přechází sem a tam.)
Ale budiž! Můj osud
od nynějška svěřuji tobě;
v slzách před tebou,
žádám tě o ochranu,
Prosím.
Představ si: Jsem tu úplně sám!
Nikdo mi nerozumí!
Víc mě nenapadá,
a musí v tichosti zahynout!
Čekám na tebe,
Čekám na tebe! Řekni to slovo
oživit nejsilnější naděje mého srdce.
nebo rozbít tento tísnivý sen
bohužel s opovržením,
bohužel, to opovržení jsem si zasloužil!
(Rychle přistoupí ke stolu, spěšně dopis dokončí, podepíše a zapečetí.)
Hotovo! Je to příliš děsivé na to, abych to dočetl,
Omdlévám studem a strachem,
ale jeho čest je mou zárukou
a v to vkládám svou důvěru!
(Jde koknu aodhrne závěsy. Místnost okamžitě zaplaví růžové světlo úsvitu. Z dálky je slyšet pastýřská píšťala.)
Ach, noc je pryč,
vše je vzhůru…
a slunce vychází.
Pastýř hraje na dýmku…
Vše je klidné.
I když jsem … I …

Známé interpretace PUSKAI POGIBNU YA

Scéna dopisu Anny Netrebko je prostě skvělá. Zvládá intimní části této skladby, její zpěv je jemný, piani dechberoucí, aby o něco později vytvořila extatické vrcholné tóny ve velkých žárech z plného hrdla.

Puskai pogibnu ya – Netrebko

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce árií “PUSKAI POGIBNU YA” z opery “Evžen Oněgin” od Pjotra Čajkovského