AH FORS’È LUI … SEMPRE LIBERA – árie z opery La Traviata (Traviata)

È strano! è strano! in core
Scolpiti ho quegli accenti!
Sarìa per me sventura un serio amore?
Che risolvi, o turbata anima mia?
Null’uomo ancora t’accendeva O gioia
Ch’io non conobbi, essere amata amando!
E sdegnarla poss’io
Per l’aride follie del viver mio?

Ah, fors’è lui che l’anima
Solinga ne’ tumulti
Godea sovente pingere
De’ suoi colori occulti!
Lui che modesto e vigile
All’egre soglie ascese,
E nuova febbre accese,
Destandomi all’amor.
A quell’amor ch’è palpito
Dell’universo intero,
Misterioso, altero,
Croce e delizia al cor.
A me fanciulla, un candido
E trepido desire
Questi effigiò dolcissimo
Signor dell’avvenire,
Quando ne’ cieli il raggio
Di sua beltà vedea,
E tutta me pascea
Di quel divino error.
Sentìa che amore è palpito
Dell’universo intero,
Misterioso, altero,
Croce e delizia al cor!

Follie! follie delirio vano è questo!
Povera donna, sola
Abbandonata in questo
Popoloso deserto
Che appellano Parigi,
Che spero or più?
Che far degg’io!
Gioire,
Di voluttà nei vortici perire.
Sempre libera degg’io
Folleggiar di gioia in gioia,
Vo’ che scorra il viver mio
Pei sentieri del piacer,
Nasca il giorno, o il giorno muoia,
Sempre lieta ne’ ritrovi
A diletti sempre nuovi
Dee volare il mio pensier.
 

 
Jak je to zvláštní… jak je to zvláštní!
Tato slova mám vytesána do srdce!
Přinesla by mi pravá láska neštěstí?
Co myslíš, můj neklidný duchu?
Nikdo předtím nezapálil takový plamen jako on.
Ach, radost…
Nikdy jsem nevěděl, že…
Milovat a být milován!
Mohu tím pohrdat
Pro život plný sterilních rozkoší?

Byl to muž mého srdce,
Sám v davu,
Mnohokrát s potěšením maloval
V neurčitých, tajemných barvách?
Tento muž, tak ostražitý, ale přesto zdrženlivý,
Kdo straší v mé nemocné posteli?
A změnila se moje horečka
Do hořícího plamene lásky!
Ta láska,
Puls celého světa,
Tajemný, nedosažitelný,
Muka a rozkoš mého srdce.

Je to šílenství! Je to prázdné blouznění!
Chudá, osamělá žena
Opuštěný v této pustině.
Volali do Paříže!
V co mohu doufat? Co bych měl dělat?
Užijte si to! Ponořte se do víru
Potěšení a utopit tam!
Užijte si to!

Volně a bezcílně musím poletovat
Od potěšení k potěšení,
Klouzání po povrchu
Životní stezky.
S každým dalším dnem,
S každým dnem umírá,
S radostí se obracím k novým požitkům
Které povznášejí mého ducha.
 

Napsáno pro “dramatický koloraturní soprán”

Role Violetty je určena pro dramatický koloraturní soprán. Dramatický koloraturní soprán musí mít jak koloraturní schopnosti, tak schopnost zvládnout dramatický výraz s větším hlasovým objemem. Pokud tento hlas dokáže zpívat i lyrické party, tak se může stát, že “dramatický koloraturní soprán” může zpívat široký repertoár.

Slavné interpretace SEMPRE LIBERA

První verzi uslyšíte od Marie Callasové. Byla jednou z největších interpretek Violetty. Svými obrovskými hlasovými schopnostmi dokázala zaujmout jak v koloraturním partu, tak v dramatické oblasti. Zejména její lisabonská Traviata se stala legendou. Více se o ní dočtete v průvodci touto operou.

Sempre libera (1) – Callas

Další nahrávkou je Magda Olivero (1910-2014). Měla nadšené příznivce, kteří ji zbožňovali. Její kariéra trvala dlouho, například v roli Tosky debutovala v Metropolitní opeře v 65 (!) letech. Poslechněte si strhující portrét role a její virtuózní interpretaci.

Sempre libera (2) – Olivero

Následuje nádherná “Sempre libera” Angely Gheorghiu v nahrávce z roku 1995. Zrod celkové nahrávky Traviaty má v sobě cosi magického. Klíčovou událostí bylo její setkání s Georgem Soltim. Solti chtěl ve svých 84 letech realizovat svou první Traviatu s čerstvými umělci a setkal se s Angelou Gheorghiu. Na slyšení ho okamžitě přesvědčila, byl nadšený. Premiéra byla triumfální a zbytek je legenda:

Sempre libera (3) – Gheorghiu / Solti

Dále uslyšíte Dianu Damrauovou. Němka byla dlouho spojována s rolí královny noci. Její skvělé koloraturní schopnosti a bezproblémové zvládnutí vysokých tónů jí umožnily brilantně zazpívat tuto nesmírně obtížnou Mozartovu árii. Poslechněte si ji v Sempre libera.

Sempre libera (4) – Damrau

Ve výňatcích z knihy “Sempre libera” nyní najdete čtyři historické zvukové dokumenty, každý s názvem “Assolutas”. Jeden se slavnou Nellie Melbou, jedním z nejlepších sopránových hlasů, které kdy byly nahrány. Poslechněte si nahrávku “Ah, forse lui…sempre libera” z roku 1906. Kesting: “Deklamační patos začátku by se čistě vokálními prostředky sotva dal vyjádřit naléhavěji.”

Ah, fors’è lui…sempre libera (5) – Melba

Druhá s Rosou Ponselleovou, která je spolu s Nellie Melbaovou asi největší italskou disciplínou “zlaté éry”. Dodnes soprány zpívají Melbinu kadenci árie Luciina šílenství (poslechněte si můj blog o Lucii di Lammermoor, druhá část). Ale pojďme k Traviatě slovy Kestinga: “… a přesto je to nejzajímavější Violetta ze všech kompletních nahrávek (jen když slyším Callasovou, chci na to zapomenout). Neuvěřitelně tázavý tón “è strano” vzniká výhradně díky opalizujícímu zvuku. Expresivní akcentace “Ah, fors’ è lui” je nezapomenutelná. Které smyčce a kterému zvukovému vývoji s “ach! Quell’amore”! Jaké jásavé milostné šílenství v “follie” výkřicích.” Poslechněte si Rosu Ponselle.

Ah, fors’è lui…sempre libera (6) – Ponselle

V čísle tři slyšíte Lilli Lehmanovou. Narodila se v roce 1848, její umění má hluboké kořeny v 19. století, zpívala například na premiéře Bayreuthských slavností, které osobně řídil Richard Wagner. Je jedinou pěvkyní první wagnerovské generace, od níž existují nahrávky, stala se tak “stylově vlivnou pro celou generaci” (Fischer). Repertoár Lili Lehmannové byl velmi rozsáhlý. “Existují dvě série jejích nahrávek z let 1905 a 1906, kdy se již blížila ke svým šedesátým narozeninám, které mohou poskytnout představu o této velké pěvecké osobnosti. (Fischer, grosse Stimmen), z nichž “nahrávka “Fors è lui” s klavírním doprovodem patří k velkým Lehmannovým záznamům” (Kesting).

Ah, fors’è lui…sempre libera (7) – Lehmann (Lili)

Licia Albanese zpívá sempre libera v rychlém tempu a s velkým ohněm. Árii hraje pod Toscaniniho vedením. Toscanini (1867-1957) se s Verdim osobně znal. “Když byl Toscanini v mladém věku již uznávaným kapelníkem, vrátil se Toscanini dočasně na svou židli ve violoncellové sekci Scaly a zúčastnil se jako violoncellista premiéry Verdiho Otella (La Scala, Milán, 1887) pod vedením skladatele. Verdi, který si obvykle stěžoval, že dirigenti nikdy nejeví zájem dirigovat jeho partitury tak, jak je napsal, byl ohromen zprávami Arriga Boita o “Toscaniniho schopnosti interpretovat jeho partitury” (zdroj: Wikipedie). toscanini byl proslulý věrností k dílům, kterou k nim uplatňoval.

Sempre libera (8) – Albanese

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce árií “SEMPRE LIBERA” z opery La Traviata.