ADRIANA LECOUVREUR od Cilea – průvodce operou a děj

Online operní průvodce a synopse k opeře Francesca Cilea ADRIANA LECOUVREUR

Cilea měl velký smysl pro drama a byl nadaným melodikem. Je to opravdová primadonská opera a se skvělými hlasy může dosáhnout mimořádného účinku.

Obsah

Synopse

Komentář

I. dějství (divadelní scéna)

Akt II (scéna Grange Batelière)

Akt III (scéna s polévkou)

Akt IV (scéna smrti)

Doporučení k nahrávání

Významné události

Io son l’umile ancella

La dolcissima effigie

Acerba volluttà

L’anima ho stanca

Giusto cielo! Che feci in tal giorno

Poveri fiori

Ove dunque son’io… Scostatevi profani (scéna smrti)

Libreto této opery vychází z románu Francouze Eugena Scribea a vypráví o skutečné žijící osobě Adrienne Lecouvreur, herečce Comédie-Francaise z 18. století (viz níže v části “historické pozadí”). Scribe psal mimo jiné i předlohy k Meyerbeerovým operám pro grand opéra, jeho látka byla často extravagantní a rozšafná, a tak je děj Adriany Lecouvreur, který Colautti do libreta vlil, poněkud přetížený a vykonstruovaný. Cilea byl skutečný divadelník a mnohé scény v této opeře jsou velkolepě hudebně i dramaticky vystavěné a sahají k nejlepším momentům Pucciniho.

Adriana Lecouvreur je typickou “operní primadonou”, která vždy skvěle funguje, když hlavní roli hraje pěvkyně s velkým charismatem. S touto rolí zůstávají spojena zejména jména Magdy Olivero a Renaty Tebaldi, jejichž různé scény najdete v playlistu.

S operami L’Arlésienne a Adriana Lecouvreur napsal Cilea dvě opery, které mají trvalou platnost. Obě napsal před dosažením 36 let. Je tragédií umělce, že již v mladém věku zažil vrchol. Ve čtyřiceti letech se odmlčel, později vyšla jen drobná příležitostná díla.

“Adriana Lecouvreur” musela znovu a znovu přijímat kritiku. Že má i slabší scény, že se v ní opakovaně objevují 3 nebo 4 motivy, aniž by měly harmonický vývoj, a že hudba je velmi teatrální. Na druhou stranu je třeba uznat, že Cilea měl velký smysl pro dramatičnost, projevil se jako nadaný melodik a že opera může dosáhnout mimořádného účinku s velkými hlasy.

Synopse: “Cilea se v tomto díle objevuje v mnoha ohledech: Na divadelním jevišti. Herci se horečně připravují na večerní představení. Hlavními představitelkami večera jsou Duclosová a Adriana Lecouvreurová. Ředitel Michonnet má plné ruce práce s posledními přípravami. Michonnet je tajně zamilovaný do Adriany Lecouvreurové. Princ z Bouillonu, mecenáš divadla a tajný milenec Duclosových, se objeví ve společnosti svého pobočníka, abbého. Oba dva galantně flirtují s dámami na jevišti.

Dialogové pasáže, jako například na tomto místě, kdy si zpěváci navzájem odsekávají slova, jsou okouzlující a doprovázené krásnými motivy, což má za následek galantní francouzský efekt. Jsou velmi obratně napsány v rytířském stylu a silně kontrastují se současnými operami verismu zaměřenými na efekt, i když je opera kulturně a historicky přiřazena k verismu.

Madamigella, come vi chiamerem stasera – D’Artegna / Ginzer / Sénéchal Stuart / Terfel

Adriana Magdy Olivero – “Io son l’umile ancella”

Synopse:

Vznikla v roce 2018, kdy se konal první ročník festivalu v České republice: Objevuje se Adriana. Odmítá lichotky a prohlašuje, že je pouhou pokornou služebnicí tvůrčího génia.

Různé scény této opery jsou hrou ve hře. Jedná se o zajímavý efekt, který využil již Cileův souputník Leoncavallo v “Pagliacci”. Adriana se představuje jako upřímná umělkyně, která jedná se stejnou hloubkou, s jakou miluje člověka Maurizia. Kritici árii občas odmítají jako chřadnoucí, ale umělkyni dává vynikající příležitost naplnit roli svou osobností.

V první nahrávce playlistu slyšíme Magdu Olivero. Cilea jí prý dával přednost před všemi ostatními pěvci. Krátce před svou smrtí ji Cilea chtěl slyšet naposledy a po jejím odstoupení z opery kvůli sňatku roli zpívala znovu v roce 1951. Bohužel příliš pozdě pro Cileu, který několik měsíců předtím zemřel. Olivero byla vynikající pěvkyně a herečka. Uměla své hrdinky ztvárnit tak, aby působily silně i křehce. Olivero byla verismo-sopranistkou par excellence a její interpretace (jako tato) jsou velmi expresivní. Vzlykání, těžké dýchání a další stylistické prvky patřily k jejímu výrazovému repertoáru. Měla proto komunitu svých věrných fanoušků, kteří ji všude doprovázeli.

Io son l’umile ancella – Olivero

 

V této úvodní árii slyšíme také Renatu Tebaldi. Její interpretace je dojemná, hlas má sametově hebký a expanze jsou skvělé.

Io son l’umile ancella – Tebaldi

 

V playlistu naleznete zajímavý dokument o velké Rosě Ponselle, jedné z nejvýznamnějších Adriany v historii. Neexistují žádné její nahrávky z dvacátých let, pouze domácí hudba z roku 1953 (tedy z jejích padesátých let), kdy se sama doprovázela na klavír a její přítel měl s sebou magnetofon.

Io son l’umile ancella – Ponselle

 

Pravděpodobně nejlepší Adrianou počátku 21. století je Anna Netrebko. Anna Netrebko s temnějším, vyzrálejším hlasem potěšila v roce 2019 publikum v New Yorku a Salcburku, zejména v lyrických částech této opery.

Io son l’umile ancella – Netrebko

 

 

Vystoupení Maurizia s árií “la dolcissima effigie”

.

Synopse:

Maruricio se vrací do svého rodného města, kde se mu dostalo velkého uznání: Michonnet v krátké přestávce sebere odvahu a chce vyznat lásku Adrianě, kterou miluje už pět let. Vypráví jí o nedávném dědictví a plánech na svatbu. Když jí chce vyznat lásku, Adriana mu tajně sdělí, že také miluje muže. Je to Maurizio. Praporčíka saského hraběte. Netuší, že Maurizio je ve skutečnosti sám hrabě. Maurizio byl zraněn a ona se doslechla, že je nyní ve městě. V tu chvíli se Maurizio objeví. Vyznává jí lásku.

Role Maurizia nepatří mezi áčkové role pro tenory. Role má sice velmi krásné árie, ale hudebně a dramaticky nenabízí tenoristovi příliš příležitostí ukázat své schopnosti.

Domingo zpíval Maurizia za svou kariéru něco přes třicetkrát. V této roli debutoval v roce 1968 v Met, ale ne podle plánu, protože ten večer měl Maurizia zpívat Franco Corelli a Domingo jako dublér o pět dní později. Domingo se chtěl toho večera představení zúčastnit a celý den tvrdě zkoušel v Met na Turandot. Corelli zrušil představení pouhých 40 minut před oficiálním začátkem a Rudolf Bing, ředitel opery v Met, zavolal Domingovi do hotelu a řekl mu, že musí zaskočit. Domingo, který se právě chystal oholit a připravit na operu, byl rozčilený, protože si byl jistý, že Corelli zrušil představení v tak krátkém čase, takže Domingo bude muset nastoupit a sklidit po špatném večeru patřičnou kritiku. Vše se však vyvinulo jinak. Večer se stal triumfem a Renata Tebaldiová, Adriana večera, byla plná chvály na svého partnera. Slyšíme Placida Dominga s nahrávkou z letošního roku.

La dolcissima effigie – Domingo

 

Slyšíme druhou verzi od Carla Bergonziho. Je to lyrický tenorista s krásným hlasem a skvělou technikou. Nahrávka je inspirována jeho velkou muzikálností a plynulostí hlasu.

La dolcissima effigie – Bergonzi

 

Adriana předává Mauriziovi fialovou kytici

Synopse: Adriana mu chce pomoci požádat knížete o povýšení. Maurizio si to však nepřeje a slíbí jí, že na ni po představení počká u východu z jeviště. Adriana mu jako slib dá kytici fialek. Objeví se abbé a princ. Abbé drží v ruce dopis od Duclose, který zachytil. Princ z Bouillonu žárlí a chce vědět, co se v dopise píše. Je to pozvánka pro muže na schůzku o vysoce politické záležitosti u ní doma. Neví však, že Duclos dopis napsal jménem kněžny Bouillonské. Adresátem je saský hrabě, který se toho večera zdržuje v lóži. Kníže vidí v politice jen záminku a chce údajné setkání prozradit tím, že po představení ten večer ohlásí večírek pro herce. V zákulisí Michonnet naříká nad svým osudem.

Ecco il monologo – Bastiannini

 

Synopse: Má předat dopis herečce jako rekvizitu. Nemůže ho však najít. Pak se objeví Maurizio s Duclosovým dopisem v ruce. Chce Adrianě říct, že musí odejít z divadla a že ji dnes večer nemůže vidět. Mezitím začalo představení a jeho napadne dát dopis Michonnetovi jako rekvizitu, a tak by Adriana jako adresátka dostala informaci tímto způsobem. Maurizio odchází z divadla a nedozví se, že Adriana je rozrušená, když dopis dostane. Mezitím kníže pozve soubor k sobě domů na večeři.

Adriana avrà due mie parole – del Monaco / Fioravanti

 

 

 

 

ADRIANA LECOUVREUR ACT II

Adrianina rivalka se představuje s “Acerba volluttà”

Synopse:

Andriana je vdova, která se vdává po svém otci, který je vdovec po ní: V sídle Duclosových. Princezna z Bouillonu očekává hraběte ze Saska. Je vzrušená.

Kontrast mezi oběma rivaly kolem Mauriziova srdce nemůže být větší. Na jedné straně svědomitá Adriana a na straně druhé princezna, hnaná nižšími emocemi. Hudba začíná horečnatým motivem v orchestru a následujícími slovy začíná její árie:

Hořká rozkoš, jemná muka,
nejpomalejší agónie a náhlá urážka.
Oheň, led, chvění, touha, strach.
to je čekání pro milující srdce.

Cilea v této opeře pracoval s leitmotivy. Téma této árie bude později citováno ve scéně Adrianiny smrti. Ve druhé části, při myšlence na Maurizia, se zpěv i doprovod stávají lyrickými, modlitba k večernici je živá, ale něžná.

Anita Rachvelišvili je vycházející hvězdou na operním nebi. Mezzosopranistka s bohatým hlasem a krásnou hloubkou a výškou.

Acerba volluttà – Anita Rachvelishvili

 

Synopse: Maurizio byl obdivovatelem princezny a ona za něj lobovala u královského dvora. Varuje ho, že vlivné kruhy ho chtějí vidět ve vězení, a doporučí mu, aby opustil Paříž. Vidí fialky na jeho klopě a žárlí. Rezignovaně si uvědomuje, že Mauriziovo srdce patří jiné, a chce znát její jméno.

L’anima ho stanca – Corelli

 

Slyšíme druhou interpretaci Jonase Kaufmanna. Ten nadchl publikum v roli Maurizia. Tuto árii zpívá s melancholií, která se vám dostane pod kůži.

L’anima ho stanca – Kaufmann

 

Adriana a Maurizio se překvapivě setkávají

Synopse:

Mauricio a Mauricio jsou na cestě do Prahy, kde se jim podařilo najít nové místo: Maurizio jí i přes její naléhání odmítá říct své jméno. V tu chvíli uslyší kočár. Princezny se zmocní panika, když zjistí, že je to její manžel, a schová se v postranním pokoji. Maurizio přijme prince, který si myslí, že ho přistihl při činu. S Duclosovou však už nechce mít nic společného a přenechá ji hraběti, který si nyní uvědomuje záměnu. Nyní přijíždí i Adriana, která si s princem domluvila schůzku, aby ho požádala o podporu pro Maurizia. Princ představí Adrianu hraběti Saskému a Adriana pozná, kdo Maurizio ve skutečnosti je. S mrknutím oka oba poznají maškarádu a obnoví svůj slib lásky.

Ma, dunque è vero – Tebaldi / del Monaco

 

Adriana zachrání princeznu a odhalí tajemství

Synopse: Michonnet se objeví. Chtěl vidět Duclosovou, aby s ní probral další hru, a odchází do vedlejšího pokoje. Ve tmě potká dámu, kterou nepoznává. Maurizio musí opustit dům a žádá Adrianu, aby za každou cenu zabránila tomu, aby někdo zjistil, kdo je dáma ve vedlejším pokoji. Přísahá jí, že celá věc je čistě politická. Adriana otevře dveře a dá cizinci klíč, který vede do zahrady. Při výměně slov se ženy od sebe dozvědí, že jsou do hraběte ze Saska zamilované. Rozvine se vášnivý dialog, který je náhle přerušen příchodem knížete. Princezně se podaří nepoznána uprchnout a Adriana padne do křesla, zasažena žalem. Objeví se Michonnet a ukáže jí červený náramek, který našel na zemi.

Eccolo aperta – Tebaldi / Simionato

 

 

 

 

ADRIANA LECOUVREUR ACT III

 

 

 

Synopse: V paláci prince z Bouillonu probíhají přípravy na slavnostní večeři. Mezitím se vrátila princezna a přemýšlí o pomstě své tajemné sokyni. Všimne si kompaktního pudru. Princ jí ho sebere, protože je to důkaz, který musí jako chemik analyzovat. Jedná se o prudce jedovatou látku. Princeznu přepadne náhlá inspirace otrávit s ní svou sokyni. Objeví se Adriana. Je představena princezně.

Commossa io sono – Scotto / Obrazcovová

 

Princezna pozná hlas

Synopse: Pohádka o tom, že princezna se narodila v roce 1937, je v podstatě jenom o tom, že se narodila v roce 1937: .Zděšená princezna poznává hlas. Aby si to ověřila, vymyslí si historku, že Maurizio byl zraněn v souboji. Když Adriana pocítí náhlou mdlobu, je si princezna jistá, že Adriana je její soupeřka. Objeví se Maurizio. Byl zatčen a propuštěn. Děkuje princezně, protože si myslí, že propuštění bylo její zásluhou. Musí společnosti vyprávět o jednom ze svých hrdinských činů z války.

Příběh o Mauriziově hrdinském činu je sice jednoduchým dílkem, ale brilantním číslem. Uslyšíme ho v podání Placida Dominga, který hraje uvěřitelného odvážného hrdinu.

Il russo Mencikoff riceve l’ordine – Domingo

 

 

Synopse: Objevují se tanečníci a tančí pastýřský tanec.

Dormi, dormi, o pastorello

 

Synopse: Během baletu si princezna a Adriana vymění slova. Díky vzájemnému odhalení fialové kytice a náramku se obě poznají jako rivalky. Adriana je po baletu požádána, aby recitovala. Vybere si skladbu, jejíž poslední část pojednává o nevěře, a otevřeně osloví princeznu, která jí přísahá pomstu.

 

Historické pozadí

Herečka Adriana Lecouvreur skutečně existovala. Proslavila se svým deklamačním stylem. Dlouho byla spojována s Mořicem Saským a princezna Bouillonská jí byla konkurentkou. Byla blízkou přítelkyní Voltaira a interpretkou jeho děl a údajně mu zemřela v náručí. Její smrt v poměrně mladém věku (v 37 letech) vedla ke spekulacím a poskytla rámec pro děj dramatu. Existuje podezření, že ve skutečnosti zemřela na “zánět břicha”, pravděpodobně úplavici, která byla způsobena katastrofálními hygienickými podmínkami ve francouzském hlavním městě.

Dílo se stalo známým jako divadelní hra 50 let před Cileovým nastudováním a byla to například role velké herečky Sarah Bernhardové (která byla také předlohou pro Pucciniho Tosku). oliverova nahrávka následující scény pochází z roku 1959, kdy ve svých 55 letech zaskočila za Tebaldiho v krátkém čase a triumfovala. Dokonce i Tebaldiovci jí házeli červené karafiáty. Její pěvecký jevištní projev v deklamačních pasážích je gigantický a orchestr září vášní!

Giusto cielo! Che feci in tal giorno – Olivero

 

 

 

 

ADRIANA LECOUVREUR ACT IV

 

Adriana podala výpověď a rozloučila se s divadlem

Synopse:

Ariana se rozhodla, že bude pokračovat v práci na svém díle: V Adrianině domě

Preludio – Levine

 

Synopse: Adriana se vzdala divadla, když byl Maurizio zatčen. Michonnet se za ní vydává do jejího domu.

Tak ch’ella dorme – Milnes

 

Synopse: Adriana ho vítá. Sžírá ji bolest a žárlivost. Požádá ji, aby se vrátila do divadla. Nostalgicky si oba vyprávějí o své nešťastné lásce.

Amico mio…ti sembra insanità…io ne morro, lo sento – Tebaldi / Fioravanti

 

Synopse: Čtyři herci vstupují a blahopřejí k jejím jmeninám. Herci sdělí, že Duclos opustil hraběte. Michonnet vrátí Adrianě náhrdelník, který dala do zástavy, aby osvobodila Maurizia ze žaláře. Neřekne jí, že své dědictví dal k dispozici.

.
Una volta era un principe

 

Adriana je zoufalá – morbidní nálada filmu “Poveri fiori”

Služebná doručí dopis od Maurizia. V balíčku jsou sušené fialky. Hluboce zasažená Adriana se cítí vysmívaná a opuštěná.

“Poveri fiori” je melancholická skladba, ještě více Cilea píše do partitury výrazové značky “andante triste”. Tuto árii charakterizují dva stylistické prvky. Jednak časté oktávové skoky hlasu (např. “Poveriꜛfiori”) vytvářejí náladu zoufalství Adriany a disonantní akordy v orchestru na těžkých taktech (“primo”) ve střední části vytvářejí morbidní náladu.

Jedním z velkých umění Callasové bylo dát hlasové barvy každému jednotlivému slovu a tónu. Oktávové skoky této árie se vám dostanou pod kůži.

Poveri fiori – Callas

 

Slyšíme druhou interpretaci této árie. V Kestingsově knize čteme výstižný popis Adriany Magdy Olivero: “Její hlas působí jako těžký parfém, estetická vůně. Nikdy se nepokouší zaujmout tu nejjednodušší ze všech póz: pózu přirozenosti. Když zpívá “poveri fiori”, cílové tóny už nejsou gesty, ale afektovanými pózami jako baletka tančící umírající labuť.”

Je to interpretace divy (myšleno zcela pozitivně) v podání “tragické herečky verismu”, která árii vtiskla svou osobní pečeť.

Poveri fiori – Olivero

 

Maurizio přispěchá – Adriana mu umírá v náručí

Synopse:

Maruricio se vrací do svého života, aby se vrátil do svého domova: V tomto okamžiku se objeví Maurizio. Michonnet mu píše. Prosí Adrianu o odpuštění a o její lásku. Adriana Mauriziovi nevěří, ale když ji požádá o ruku, hráze se prolomí. Adriana se náhle otřese, její tvář zbledne. Vypráví mu o fialkách. Michonnet je poznává a uvědomuje si, že byly otrávené a poslala je kněžna. Jed působí rychle a Adriana začne fantazírovat. Umírá v Mauriziově náručí.

Ove, dunque son io…Scostatevi profani – Olivero

 

 

 

 

 

 

 

Doporučení k nahrávání opery ADRIANA LECOUVREUR

 

DECCA, Renata Tebaldi, Mario del Monaco a Giulietta Simionato pod vedením Franca Capuany a orchestru a sboru dell’accademia di Santa Cecilia, Řím.

 

 

 

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce o ADRIANĚ LECOUVREUR Francesca Cilea.