Online průvodce operou TANNHÄUSER
Tannhäuser je pravděpodobně nejlidštějším hrdinou ze všech Wagnerem vytvořených postav, který nedokáže uniknout tělesnému chtíči (Venuše), ačkoli usiluje o duchovnost (Alžběta). Sám Wagner popsal, že jeho “sklon ke smyslné prudkosti” je v rozporu s “vážností uměleckého citu”.
Obsah
Akt I (Venusberg)
Akt II (Soutěž zpěváků)
Akt III (scéna s poutníkem, scéna smrti)
Významné události
Dich teure Halle (árie sálu)
Gepriesen sei (milostný duet)
Heraus zum Kampfe (soutěž zpěváků)
Beglückt, darf nun dich, o Heimat, ich schauen (poutnický sbor)
Inbrunst in meinem Herzen (Římská pohádka)
Synopse TANNHÄUSER
Premiéra
Drážďany, 1845
Libreto
Richard Wagner, podle sbírky básní ze zpěvohry Válka na hradě Wartburgu a Tannhäuserovy písně.
Hlavní role
Hermann, durynský landkrabě (bas) - Elisabeth, neteř landkraběte (soprán) - Wolfram, rytíř a minnesinger (baryton) - Venuše, bohyně lásky (soprán) - Tannhäuser, rytíř a minnesinger (tenor)
Doporučení nahrávky
DECCA, René Kollo, Helga Dernesch, Christa Ludwig, Victor Braun pod taktovkou Georga Soltiho a Vídeňských filharmoniků a sboru Vídeňské státní opery.
Komentář
Leitmotivy
Wagnerovy motivy by se ještě neměly nazývat “leitmotivy” ve formálním smyslu, přesto mají roli motivů vzpomínkových. V části věnované předehře představujeme tři nejdůležitější motivy této opery. V předehře dominují dva motivy, které se týkají dominantního antagonismu: víry a touhy.
Historie a libreto
Wagner začal pracovat na Tannhäuserovi ve svých devětadvaceti letech. Libreto bylo dokončeno následujícího roku a partitura byla dokončena v roce 1845.
Opera nese dvojí název “Tannhäuser a minnesängrův zápas na Wartburgu”, což odráží skutečnost, že Wagner čerpal děj opery především ze dvou zdrojů. Jednak je to sbírka básní “Sängerkrieg auf der Wartburg” (které se údajně zúčastnili dva nejslavnější minstrelové Wolfram von Eschenbach a Walther von der Vogelweide) a jednak Tannhäuserlied o minstrelovi s nepevným způsobem života. Wagner nyní spojil vymyšlený milostný příběh Tannhäusera a jeho pouť k papeži se zpěvákovým kláním na zámku durynského landkraběte. Z Heinricha z pěvecké soutěže se stal Tannhäuser.
U Tannhäusera se setkáváme s podobnou konstelací jako u Meistersingera: outsider chce změnit tradiční pravidla umění a kvůli setrvačnosti společnosti neuspěje. Tannhäuser a Stolzing jsou duchovními bratry s tím rozdílem, že druhý jmenovaný nevěstu získá a Tannhäuser ne. Tannhäuser má v této opeře smůlu, je třikrát proklet, nejprve durynským dvorem, pak pěveckým cechem a nakonec i papežem. Zdrávas se k němu přibližuje alespoň prostřednictvím Alžběty, neboť ta je zase sestrou v duchu Senty a obětuje se pro svého milovaného Tannhäusera. Téma ženské oběti a umělcova vykoupení se Wagnerovým životem táhne jako červená nit.
.
Výklad
Tannhäuser je o boji mezi tímto světem a světem záhrobním, nebo v jiné rovině vyjádřeno: mezi vírou, jejímž představitelem na zemi je papež, a chtíčem, jehož představitelem na zemi je Venuše. Tyto dva životní cíle jsou neslučitelné, a proto v člověku zuří jejich boj.
Souvisí s Wagnerovou životní realitou: Jako umělec se nemůže nechat omezovat jedním či druhým světem. Potřebuje spiritualitu lásky a víry, ale nemůže přijmout normování společnosti církví. Stává se nepochopeným a tento boj je důvodem, proč zahyne.
Na cestě k “hudebnímu dramatu”
Tannhäuser je důležitým mezníkem na Wagnerově cestě k hudebnímu dramatu. Poprvé se v partituře neobjevují žádná další čísla. Celé scény, například pěvecká soutěž, jsou prokomponovány.
Mnohé je však stále zakořeněno ve starém. Wagner se nechce zcela obejít bez árií, Alžběta má dvě klasické árie a Wolfram dostává slavný Abendstern. Také pařížská Velká opera posílá divoké pozdravy svými masovými scénami a koncerty závěrů dějství. A (někteří mu za to děkují) Wagner se obejde bez přehnaných dialogů a monologů.
Těžká tenorová role
Tannhäuser je považován za nejnáročnější tenorovou roli v operní literatuře. Wagner ji označil za “nejtěžší z mých dramatických pěveckých úkolů”. Stejně jako měl Bellini při komponování Puritánů v uchu tenoristu Battistu Rubiniho, měl Wagner při komponování Tannhäusera v uchu Ticháčka. Part Tannhäusera je považován za “zabijáka” mezi tenorovými party repertoáru. V části věnované pasáži “Stets soll nur dir, nur dir mein Lied ertönen” vražedného prvního jednání vidíme proč.
Ale i Wagner musel přiznat, že samotná role robustnímu Ticháčkovi uškodila. O dvacet let později slyšel Wagner v této roli tenoristu Ludwiga Schnorra von Caroldsfeld a přiznal, že mu Schnorr otevřel oči pro jeho vlastní tvorbu. Jeho předčasná smrt v souvislosti s jinou Wagnerovou operou (Tristan a Isolda) se později stala legendou.
Světová premiéra a recenze
Wagner byl od roku 1842 Hofkapelmeisterem v Drážďanech a mohl tak již premiérovat Rienziho (s obrovským úspěchem) a Holanďana (s mírným úspěchem) s renomovaným a špičkovým divadelním orchestrem, s nímž mohl Wagner naplno využít svůj skladatelský potenciál a vytvořit velkolepé orchestrální části těchto oper. Pro tuto příležitost byl k dispozici také špičkový pěvecký soubor. V roli Tannhäusera a neteře Elisabeth Wagnerové Johanny byla angažována již zmíněná Tikhatscheková. Roli Venuše zpíval skvělý Schröder-Devrient, díky jehož Fideliovi se o dvanáct let dříve šestnáctiletý Wagner operně probudil. Devrientová nebyla vynikající pěvkyní, ale neuvěřitelně charismatickou herečkou, kterou byl údajně nadšen i téměř zcela hluchý Beethoven.
Úspěch drážďanského Tannhäusera z roku 1845 byl mírný, ale již druhá Lisztova inscenace ve Výmaru přinesla průlom. Stala se na dlouhou dobu nejpopulárnější Wagnerovou operou a v roce 1859 byla poprvé uvedena ve Spojených státech.
Divadelní skandál v Paříži
Wagnerovým celoživotním snem bylo uspět v Paříži, bylo až obsedantní, jak usiloval o uznání v evropském hlavním městě opery. Neméně než desetkrát pobýval v Paříži delší dobu. Aby podpořil seznámení se svými díly, uspořádal Wagner na začátku roku 1860 tři koncerty s ukázkami z různých oper, mezi posluchači byly všechny hudební celebrity té doby, jako Berlioz, Rossini, Meyerbeer, Auber a Gounod. Ohlas byl mimořádný a Wagnerovi se s pomocí manželky rakouského velvyslance podařilo přimět Napoleona III., aby nařídil uvedení Tannhäusera v následujícím roce.
To, co se stalo v roce 1861, se zapsalo do análů operní historie. Wagner přizpůsobil dílo zvyklostem Velké opery. Bachanale z první části byl mimo jiné rozšířen o balet a vzniklo francouzsky psané libreto. Wagner si vzal 164 zkoušek na přípravu hudebního personálu, z nichž někteří byli přetíženi. Žokejové, větší skupina šviháků, představení sabotovali, protože byli zvyklí vystupovat až ve druhém dějství, kdy jejich milenky předváděly obvyklý balet. Na protest proti tomu, že Wagner předváděl balet v prvním dějství, vybalily píšťalky a přerušovaly intermezzy. Hluboce dotčený a zadlužený Wagner po třech představeních pařížské dobrodružství ukončil.
Různé verze
Existují čtyři různé verze Tannhäusera (v pořadí, jak se objevují: původní verze, verze pro Výmar, verze pro Paříž, verze pro Bayreuth), jejichž vznik trval přes třicet let. Tannhäuser zůstal jeho životním dílem a tři týdny před svou smrtí Wagner Cosimě řekl, že Tannhäusera stále dluží světu…
Velká předehra
Předehra začíná slavným motivem poutnického sboru, který přechází v mihotání houslí, jež vykresluje smyslný Venušberg. Předehra je skvělá skladba, která se právem stala slavnou. Slyšíte ji ve skvělé, ohnivé verzi Wilhelma Furtwänglera.
Ouvertura – Furtwängler
Pařížský divadelní skandál
Premiéra díla se uskutečnila v roce 1845 pod vedením skladatele. O čtyři roky později, po revizi, znamenala inscenace Franze Liszta ve Výmaru jeho průlom v Německu. O dalších 12 let později Wagner Tannhäusera znovu přepracoval, aby dosáhl dlouho očekávaného průlomu v Paříži. Dokonce udělal kompromisy a přidal povinný balet. O tom, co se dělo pak, se vyprávějí legendy: To se nelíbilo Jockey Clubu, sbírce snobských mladíků. Ti se s baletem (či spíše s baletkami) přátelili a v den představení s nimi večeřeli a v divadle se objevovali až kolem desáté hodiny večerní. Wagner měl “tu drzost”, že balet zařadil na začátek opery. Tuto praxi považovali za zúčtování a sabotovali představení divokým pískotem. Opera propadla a Wagner, který byl zavalen dluhy, byl zdrcen.
Scéna na Venušině hoře
Synopse: Heinrich, zvaný Tannhäuser, žije jako Venušin milenec uvnitř Venušina vrchu. Kdysi opustil dvůr durynského landkraběte jako minstrel po neshodách s ostatními rytíři. Nyní je unaven životem volné lásky na Venušině hoře. Venuše ho požádá, aby pro ni zazpíval. Ve svém zpěvu oslavuje božskou Venuši, ale přesto ji musí opustit, táhne ho to k lidem.
Již Tannhäuserova první árie je turné, Tannhäuser musí zpívat velmi vysoko položený part a neustále stoupat do A a G.
Dir töne Lob – Melchior
Synopse: Venuše nevěří svým uším a snaží se ho zadržet.
Slyšíme hlasově pestrou a svěží Venuši od Christy Ludwig.
Geliebter, Komm! Sieh dort die Grotte! – Ludwig
Synopse: Tannhäuserovo rozhodnutí je však učiněno.
Proč je role Tannhäusera považována za tak obtížnou? Tento úryvek ukazuje proč. Role je nastavena poměrně vysoko, to platí nejen pro tuto scénu, ale pro celou operu. Široké pasáže jsou psány v passagiu (přechodové oblasti) , což je pro tenor velmi nepříjemné. A po celou dobu musí hlas bojovat s hlasitým orchestrem. A protože Tannhäuser je bojovný člověk, musí se pěvec neustále přemáhat, aby vynikla emocionalita této role.
Peter Seiffert byl vynikajícím Tannhäuserem. Od 80. let patří k nejvyhledávanějším wagnerovským tenorům. Jeho hlas má dramatickou sílu, ale také skvělou pěveckou kvalitu.
Stets soll nur dir, nur dir mein Lied ertönen – Seiffert
Idyla
Synopse: Venuše se mu vysmívá, že si k ní opět najde cestu. Se strašlivou ranou se Venušina hora potopí. Tannhäuser stojí v zeleném údolí a na úbočí je vidět hrad Wartburg. Pastýřský chlapec si hraje na šalmaj.
Úžasně prostou hudbou pastýřského chlapce vytváří Wagner maximální kontrast k bakchantskému světu Venuše. Skutečný coup de théâtre!
Frau Holda kam aus dem Berg hervor
Synopse: Kolem procházejí poutníci na své pouti do Říma, Tannhäuser klesá na kolena.
Zu Dir wall ich mein Jesus Christ
Synopse: Durynský landkrabě a jeho minstrelové, kteří se vracejí z lovu, jsou ohromeni, když spatří Tannhäusera, a srdečně ho vítají. Tannhäuser se s nimi nechce dohadovat a požádá je, aby šli dál. Když však Wolfram zmíní jméno Alžběty a naznačí, že na Tannhäusera stále myslí, Tannhäuser ví, co ho z Venušiné říše přitáhlo. Všichni Tannhäusera přijmou do svého kruhu.
Wagner v Tannhäuserovi ještě použil italskou hudební techniku. Aby zkomponoval co nejúčinnější závěrečné dějství, složil typické concertato, které ústí do efektní stretty.
Tato ansámblová scéna (concertato) je velmi krásná.
Als du in kühnen Sange uns bestrittest – Gudbjörnsson / Seiffert / René Pape / Hampson
TANNHÄUSER Act 2
Sálová árie – Alžběta čeká na vzrušeného Tannhäusera
Synopse: Hrad Wartburg. Elisabeth, neteř landkraběte, se raduje z návratu Tannhäusera. Nachází se v sále, do kterého nevstoupila od doby, kdy Tannhäuser odešel.
Tato árie je také známá jako “árie ze sálu”. Formálně stojí na pomezí Velké opery a hudebního dramatu. V Tannhäuserovi se tak dodnes objevují různé samostatné a účinné hudební útvary, jako je právě sálová árie. Vibrující lesní rohy vytvářejí elektrizující atmosféru. Elisabeth má všechny důvody k nadšení. Radostně vzrušená Alžběta začíná árii. Při myšlence na Tannhäuserův odchod se hudba změní v pochmurnou. Hoboj vrací Alžbětě radostnou náladu ze začátku. Opakovaným zvyšováním výšky a síly tónu “sei mir gegrüsst” (“já tě zdravím”) vede Wagner Alžbětu k vrcholnému D.
Tuto árii slyšíme poprvé v interpretaci Elisabeth Grümmerové. Grümmerová byla pěvkyní, která měla v hlase duši. Německý hudební kritik Joachim Kaiser o její nahrávce napsal: Jak Elisabeth Grümmerová zpívá Alžbětu se srdceryvnou intimitou, zcela bez kýče, ale tak něžně zářící, že lze hovořit o ideálním obsazení.
Dich teure Halle – Grümmer
Elisabeth Schwarzkopfová nebyla heroický soprán, ale lyrický soprán. To této árii prospívá. Její interpretace je lyricky zářivá, místy až snová.
Dich teure Halle – Schwarzkopfová
Milostný duet
Synopse: Wolfram, který tajně miluje Alžbětu, jí přivede Tannhäusera. Na otázku, kde byl, Tannhäuser vyhýbavě odpovídá, že ho sem přivedl zázrak. Alžběta zázrak pochválí a přizná se, že k němu něco cítí. Tannhäuser jí projevuje náklonnost a oba chválí zázrak, který je opět svedl dohromady.
Gepriesen sei – Domingo / Studer
Slavnostní nástup hostů
Synopse: Dnes večer vyzval landkrabě Tannhäusera k poctě v pěvecké soutěži, kde se Tannhäuser a ostatní mohou ucházet o srdce Alžběty. Přijíždějí hosté.
Wagner vytvořil příběh pro libreto ze dvou různých pramenů, jedním je legenda o válce wartburských pěvců ze 13. století a druhým takzvaná Tannhäuserlied, která popisuje pouť k papeži a zázrak s poutnickou holí.
Vstup hostů je grandiózní, slavnostní hudební dílo v krásné inscenaci neapolské opery.
Schon nahen sich die Edlen meines Landes – Opera di Napoli
Horká válka zpěváků
Synopse: Landkrabí vítá hosty v sále a představuje “podstatu lásky” jako téma soutěže. Vítěz si může od Alžběty vyzvednout cenu dle vlastního výběru. Prvním zpěvákem je Wolfram. Popisuje lásku jako zdroj duchovní blaženosti. Následuje Tannhäuser. Agresivním tónem uráží Wolframa a popisuje lásku jako zdroj smyslné rozkoše.
O Wolframe, der du also sangest
Synopse: Dramatická pěvecká válka se odehrává v jejím závěru. Biterolf zasáhne a landkrabí mu musí zabránit, aby tasil meč. Wolframova píseň situaci dočasně uklidní. Tannhäuser však dál přilévá olej do vody.
Heraus zum Kampfe….
Synopse: A konečně Tannhäuserovy emoce vzplanou a on zazpívá svou píseň o ceně na Venuši.
Tannhäuser je rebel a nechce se podřídit dvorským omezením a morálním kodexům. Zůstává tedy outsiderem bez domova.
Dir, Göttin der Liebe soll mein Lied ertönen – Domingo
Elisabeth zachraňuje Tannhäusera
Synopse: Sálem se chvěje vzrušení, muži chtějí na Tannhäusera zaútočit meči. Alžběta, nejvíce zasažená slovy, se mezi ně vrhne se slovy: “Zpátky, co je rána, kterou zasadily vaše meče, k smrtelné ráně, kterou jsem od něj dostala”, a prosí o jeho záchranu. Hosté jsou hluboce dojati.
Alžběta zachrání Tannhäusera. Rozvíjí se nádherná ansámblová skladba (od 5:25), která ukazuje, že “anděl sestoupil z třpytivé oblohy”.
Zurück von ihm – Studer
Tannhäuser se kaje
Synopse: Tannhäuser si uvědomuje svůj hloupý čin a landkrabí nařizuje Tannhäuserovi, aby se připojil k poutníkům na cestě do Říma a požádal je o odpuštění za své činy.
Velké finále se sólisty plus poutnickým sborem.
Mit ihnen sollst Du wallen – Sinopoli / Domingo / Studer a další
TANNHÄUSER Act 3
Tannhäuserova pouť je zobrazena v temné předehře. Wagnerův orchestr tímto dílem získal na barevnosti a výraznosti. Stále více přebírá dramatickou roli.
Preludium – Klemperer
Synopse: Wolfram unaveně pozoruje modlící se Alžbětu, jejímž jediným smyslem života je čekat na Tannhäuserův návrat, připravenou položit život za Tannhäuserovu spásu.
Zde nacházíme další Wagnerovo životní téma. Smrt ženy pro spásu muže. To, co lze říci o Holländerovi, lze konstatovat i o Tannhäuserovi: “Čtyři topoi, které dominují i další Wagnerově tvorbě, tvoří základní kameny synopse v Létajícím Holanďanovi: touha po smrti, ochota ženy přinášet oběti, smrt lásky a vykoupení. (Holland/Csampai)”
Slavný poutnický sbor
Synopse: Náhle se ozve sbor poutníků.
Beglückt, darf nun dich, o Heimat, ich schauen
Synopse: K Alžbětině zoufalství však Tannhäuser mezi nimi není.
Allmächtige Jungfrau – Norman
Synopse: Wolfram vycítí ve slovech Elisabeth předtuchu smrti a rozloučí se s ní.
Wolfram hraje na Wagnerovy poměry neobvyklou roli. Barytonu se dostává téměř italské melodie (Bellini posílá pozdravy). V celé opeře je tenoru odepřena tak krásná melodie, jako je tato!
Tato árie začíná temnou mollovou předtuchou Alžbětiny smrti. Nádhernou flétnovou pasáží Wagner uvádí éterickou střední část, vidění večernice. Za doprovodu třpytivého tremola smyčců slyšíme uchvácený zpěv, který vede k hlavnímu tématu, jež vytváří snovou náladu v houpavém 6/8 taktu. Tato krásná skladba končí opakováním tématu ve violoncellech.
Bryn Terfel je zpěvák s úžasnou šíří repertoáru. Slyšíme intimní, písňovou interpretaci.
O du mein holder Abendstern – Terfel
Tannhäuserův římský příběh
Synopse: Wolfram se setkává s vyčerpaným Tannhäuserem, který hledá cestu na Venušinu horu. Vypráví Wolframovi o své cestě do Říma. Ačkoli všechny předčil pokáním, nenašel odpuštění u papeže, jehož slova zněla: Tak jako poutnická hůl už nebude mít zelenou postel, tak i tvá spása spočívá pro mě nemožně.
Tannhäuser stojí většinu času na jevišti . Nyní ke konci čeká tenoristu velká “pièce résistance”, desetiminutový Římský příběh, v němž musí zmobilizovat poslední rezervy sil.
Lauritz Melchior byl pravděpodobně největším wagnerovským tenoristou všech dob. “Velký Dán”, jak ho nazvala Cosima, byl živelnou silou. Sám o sobě tvrdil, že by klidně mohl zpívat Tristana dvakrát za večer. Byl mistrem výrazu s patosem, takže Římský příběh byl mistrovský.
Inbrunst im Herzen (1) – Lauritz Melchior
Slyšíme strhující verzi od Jonase Kaufmanna.
Inbrunst im Herzen (2) – Kaufmann
Finále
Synopse: Proto se Tannhäuser chce vrátit na Venuši. Objevuje se.
Orchestr opět hraje mihotavou, smyslně vzrušenou hudbu z Venušinky.
Slyšíme Kirsten Flagstadt, Melchiorovu kongeniální partnerku z mnoha wagnerovských večerů a nahrávek.
Dich ungetreuer Mann – Flagstadt
Synopse: Wolfram však vyžene své kouzlo jménem Alžběta, kterou přinesou mrtvou na nosítkách. Tannhäuser nad ní umírající klesá. Poutníci přinášejí poutnickou hůl, z níž vyrůstají čerstvé pupeny. Všichni chválí znamení boží milosti.
Bůh je větší než jeho zástupce na zemi. Wagner končí své mistrovské dílo velkolepým finále.
Dich ungetreuer Mann – Kollo, Dernesch, Weikl, Ludwig
Doporučení k nahrávání
Neexistuje žádná jednoznačně oblíbená nahrávka. Za některé bych považoval nahrávky Soltiho (DECCA), Konwitschnyho (EMI) nebo Sinopoliho (DG).
Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce TANNHÄUSER od Richarda Wagnera
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!