Veselá vdova od Franze Lehára- operní průvodce a synopse

Online průvodce operou Veselá vdova

“Veselá vdova” byla pátou operetou Franze Lehára a svým úspěchem předčila vše, co v tomto žánru dosud existovalo. Za jeho života bylo toto dílo uvedeno 300 000krát po celém světě a dodnes patří k nejpopulárnějším operetám.

 

 

 

 

 

Obsah

Synopse

Akt I

Akt II

Akt III

Doporučení k nahrávání

Významné události

Ich bin eine anständige Frau

O Vaterland…da geh ich zu Maxim

Es lebt eine Vilja

Sieh dort den kleinen Pavillon

Lippen schweigen

 

 

 

 

 

 

Kód zlaté operety

“Veselou vdovou” Lehar založil dobu “stříbrné operety”, která vycházela z úspěchů “zlaté operety”.

Vynálezcem operety o padesát let dříve byl bezpochyby Jacques Offenbach, který se ve svých 14 letech začal vzdělávat na pařížské konzervatoři v rodině pocházející z germánského Kolína nad Rýnem. V roce 1855 si otevřel vlastní divadlo a o tři roky později složil “matku všech operet” svého “Orfea v podsvětí”. Dílo si rychle získalo oblibu v celé Evropě a Theater an der Wien pověřilo Franze von Suppé, aby přišel s rakouskou operetou, což v roce 1860 vykoupil “Das Pensionat”. Zbytek je historie, začala éra Johanna Strausse & Co. a stala se zlatým věkem. Tato éra skončila v Paříži již v roce 1880 Offenbachovou smrtí a ve Vídni úmrtím Millöckera, Strausse a von Suppého v roce 1899, resp. 1895.

Co zůstalo, byl recept na úspěch tohoto stylu. Kód operety, který si Lehar osvojil, se skládal z prvků vídeňské a pařížské operety:

• Frivolnost, satira a vyšší nonsens
• rychlá, hudební čísla jako galop, kankán
• Rozmanité využití tanečních rytmů, ve Vídni zejména valčíku
• Jednoduché, účinné harmonie, především durové
• Místní hudební kolorit
• Sympatické vzory
• Romantické milostné příběhy
• Šťastný konec

 

 

Klopýtavá geneze Veselé vdovy

V roce 1901 si Wilhelm Karzcag, původem Maďar, pronajal Theater an der Wien, aby z něj udělal centrum nové vídeňské operety. Lehár zde mohl v roce 1902 slavit svůj první slušný úspěch s “Vídeňským fraucimórem”. Pro sezónu 1905/06 napsali Victor Léon a Leo Stein libreto “Veselé vdovy”, ale nebyli spokojeni s hudbou objednaného skladatele a nabídli zakázku Lehàrovi, který ji přijal a pustil se do práce. Protože opereta propadla, chtěl Karzcag Veselou vdovu bezpodmínečně uvést. Hudbu nechal hrát v Lehàrově bytě. Ohromen Lehàrovým produktem prý pronesl slavnou větu: “Das is ka musik!” (“To není hudba!”) Stein a Léon ho však dokázali přesvědčit o opaku a dílo bylo bezhlavě inscenováno. Veškerý jevištní materiál byl poskládán z existujících inscenací a hudebníci měli k dispozici jen několik jevištních zkoušek. Navzdory mnoha improvizacím byla již premiéra uspokojivá a ke Karzcagovu překvapení byl divácký souhlas od počátku dobrý a opereta se rychle stala kasovním trhákem.

 

 

Libreto – na začátku byl ukradený příběh

Dva libretisté převzali příběh z Meilhacova “L’attaché d’ambassade”, ale zcizili ho právě natolik, aby nemuseli platit autorské poplatky, což později vedlo k soudnímu sporu. Místo děje bez okolků přenesli z Německa do Černé Hory. Nečekali však, že úřady zasáhnou, protože podle soudního nařízení měli zakázáno dělat si legraci z Černé Hory – země patřící rakouskému císařsko-královskému mnohonárodnostnímu státu . Léon a Stein si z toho nyní udělali legraci a pojmenovali operetní stát “Pontevedro”. Velvyslanec se nyní jmenoval “Zeta” (podle největší černohorské řeky), hlavní mužská postava se jmenovala Danilo (podle černohorského korunního prince) a factotum Niegus byl pokřtěn podle černohorské královské rodiny Petrović-Njegoš. Výčet ještě není úplný a a každý posluchač pak věděl, o kterou zemi jde.

 

 

Důmyslná směs vídeňské a pařížské operety

Lehar se narodil ve Slovinsku a dětství prožil v Maďarsku a v Čechách. Jeho profesní léta vojenského kapelníka ho zavedla do všech zemí rakousko-uherského mnohonárodnostního státu a hudební kultura těchto zemí mu byla velmi blízká. Ve Veselé vdově použil mnoho stylistických prostředků těchto východoevropských zemí, například píseň Vilja, kolové tance, valčíky atd.

Samozřejmě znal také Offenbachovu hudbu. To, co nyní spolu s libretisty provedl, bylo prostě geniální. V této operetě měnil styl kus od kusu. Po Offenbachově skladbě (např. “Da geh ich zu Maxim”, “dummer Reitersmann”, skladba Grisette atd.) následovala skladba s k. a k. zabarvením, po níž opět následovala pařížská skladba. Tato směsice stylů prochází celou operou a vnáší do představení pestrost a barevnost.

Hudební skladby se navíc drží zkrátka. Dokonce i chytlavé melodie se opakují jen řídce, takže posluchač si s každým číslem pomyslí: “Škoda, že už je konec.” Vždyť se jedná jen o to, aby se posluchač mohl s každým číslem setkat.

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: Na Pontevedrinském velvyslanectví v Paříži. Hostitel vítá své hosty, slaví se panovníkovy narozeniny.

Baron Zeta zahajuje ples slavnostní mazurkou.

Verehrteste Damen und Herren – Karajan

Valencienne a Rousillon – nemožná láska

Synopse: “Rousseille a Rousanneon jsou v podstatě jenom dva: Valencienne, manželka velvyslance, flirtuje s Camillem de Rousillon, který ji již delší dobu miluje. Valencienne však Rousillonovým námluvám odolává. Ten píše na Valenciennin vějíř: “Miluji tě”.

Ich bin eine anständige Frau – Gfrerer / Beczala

 

 

Vdova století

Synopse: Hannu všichni očekávají. Glawari. Nedávno jí zemřel starší manžel a ona je dědičkou milionového jmění. Velvyslanec má za úkol zajistit, aby se provdala za muže z Pontevedrina a miliony tak zůstaly v zemi. Jeho plánem je provdat za ni velvyslancova tajemníka hraběte Daniloviče. Sluhovi Nyegovi se ho podařilo najít v nočním klubu “Chez Maxim” a brzy dorazí do Palais. A nyní se objeví Hana Glawariová v doprovodu houfu pařížských mužů, kteří po dědičce jdou.

Elisabeth Schwarzkopfová byla nazývána “vdovou století”. Její vdova byla ideálním operním hlasem v operetě, spojovala v sobě komediální femme fatale s muzikálností umělkyně.

Bitte meine Herren – Schwarzkopf

Synopse: Glawari všechny zve na zítřek k sobě domů. Chystá se uspořádat pravou pontevedrinskou hostinu. Se smíšenými pocity se dozvídá, že se oslavy zúčastní i hrabě Danilovič. Ti dva mají společnou minulost. A teď se objeví hrabě, který je mírně pobouřen.

O Vaterland je jednou z nezapomenutelných skladeb této opery, která dýchá duchem fin de siècle a jejíž refrén se stal chytlavou melodií.

O Vaterland…da geh ich zu Maxim – Gardiner/Skohus

 

 

Hanna a Danilo – jako kočka a myš

Synopse: Dana a Danilano jsou v rozporu s pravidly, která jsou v této knize uvedena: Negus mu řekne, že je tu Glawari a že zdědila miliony. Hrabě si povzdechne, když uslyší její jméno. Málokdy tráví čas v kanceláři, ale užívá si pařížského nočního života. Rozhodne se rychle si zdřímnout na pohovce. Ve vedlejší místnosti Rousillon dál zkouší štěstí u Valencienne.

V této opeře jsou uprostřed 2 páry. Zatímco dvojice Glawari/Danilowitsch zastřešuje komediální část, Valencienne/Rousillon tvoří vážný protějšek. Lehar jim vkládá do hrdel krásné, lehkonohé melodie. “Zauber der Häuslichkeit” je jedním z těchto kouzelných momentů.

Zauber der Häuslichkeit – Rothenberger

 

Synopse: Glawari se chce na chvíli stáhnout do ústraní a náhoda jí umožní setkat se s Danilowitschem, který leží na pohovce. Neuplyne ani minuta a oba se pohádají. Před časem se měli brát, ale pro hraběcí rodinu nebyl její venkovský a měšťanský původ dost dobrý. Rány jsou stále čerstvé. Když jí hrabě řekne, že na něj svými miliony nemůže udělat dojem, s chrčením opustí místnost. Nyní baron konečně vyhledá Danila a požádá ho, aby si Glawari vzal ze státních důvodů. Danilovič kategoricky odmítá. Ze sálu je slyšet taneční hudba. Je to dámská volenka. Všechny chtějí tančit s Glawari.

Damenwahl – Studer/Gardiner

 

Synopse: Když si chce Glavari vybrat pána, objeví se Danilowitsch s tanečnicemi z kabaretu, které všechny pány vezmou do náruče. Vítězoslavně se na ni podívá.

Podívejte se, co se děje.
Role Daniloviče je psána pro baryton, ale někdy ji zpívali i tenoristé. V této plesové scéně slyšíme tenoristu Nicolaie Geddu.

O kommet ihr Ballsirenen – Gedda

 

Synopse: Valencienne má také plán: chce Roussillona spojit s Glawari a tlačí ho k tanci s Hannou. Hanna však jde za Danilem a vyzve ho k tanci. Ten má v hlavě novou lstivou lest. Tanec mu patří a vydraží ho za 10 000 franků pro charitu. Všichni jsou pobouřeni a odmítají, jen Danilowitsch se usmívá. Přihlásí se Rousillon, ale Valencienne je nyní žárlivý a zakáže mu to. Nyní je Danilovič připraven tančit. Glawariová je rozmrzelá, ale Danilov ji chytí a zatančí si polku.

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: Následující den v zahradě paláce Hanny Glawariové. Hosté se baví pontevedrinskou hudbou a tancem.

Vilya je zasněná lidová píseň o lásce lovce k víle. Hanna chce touto písní zlákat Danila.

Dirigentem další nahrávky byl Robert Stolz, který byl sám slavným operetním skladatelem. Výsledkem je bujará a srdceryvná hudba, krásné rubati a dechberoucí doprovod Vídeňských filharmoniků. Stolz byl brilantním interpretem tohoto díla, měl tu drzost tvrdit, že byl dirigentem premiéry této opery, což prokazatelně nebyla pravda.

Hilde Güdenová zpívá Vilju fantasticky.

 

Es lebt eine Vilja – Güden/Stolz

 

Schwarzkopfova interpretace je rovněž podmanivá, toužebný šepot posluchače omámí.

Es lebt eine Vilja – Schwarzkopf

 

 

Emancipace a klišé

Synopse: Připojil se i hrabě Danilo. Hanna ho dráždí jezdeckou písní.

Dnes by se Hanna označila za moderní ženu. V době světové premiéry takovéto ztvárnění role vyvolalo senzaci. Naproti tomu Valencienne je jejím protipólem; odpovídá spíše tradičnímu, konzervativnímu vzoru role.

Mädel…dummer Reitersmann – Schwarzkopf

 

Synopse: Danilo našel tajemnou fanynku a všichni filozofují o tom, jak se vypořádat se ženami, které se stanou nevěrnými svému manželovi.

Das Studium der Weiber ist schwer – NN

 

 

Ledy mezi Danilem a Hannou se začínají prolamovat

Synopse: Hanna a Danilo na sebe narazí. Hanna s ním flirtuje, ale Danilo je zpočátku chladný a rezervovaný, pak s ní ale tančí Kolo, pontevedrinský tanec.

Kolo

 

Synopse: Baron Zeta chce s Danilem a jeho kabinetem probrat další postup v případu Glawari a naplánuje schůzku v pavilonu. Valencienne a Rousillon se setkávají. Na její naléhání chce Rousillon požádat Hannu Glawari o ruku. Rousillon zazpívá Valencienne poslední milostnou píseň.

Wie eine Rosenknospe – Bezcala

Synopse: Rousillon chce poslední polibek. Valencienne mu ho chce poskytnout, ale diskrétně v pavilonu.

Rousillon a Valencienne zpívají další ze svých bujarých melodií. Jak je možné, že Lehar dokázal pro tuto operu vytvořit tolik skvělých melodií?

Sieh dort den kleinen Pavillon – Beczala / Gfrerer

 

 

Glawari zachraňuje Valencienna z kompromitující situace

Synopse: Njegus vidí, jak ti dva vcházejí do pavilonu. Objeví se Zeta a chce uspořádat schůzku v pavilonu. Njegus ho varuje, že uvnitř je Roussillon s nějakou dámou. Možná je to ta záhadně provdaná žena! Zeta okamžitě zamyká dveře pavilonu. Jeho zvědavost je tak velká, že nahlédne klíčovou dírkou… a spatří svou ženu. Chce dveře vyrazit. Mezitím Njegus zasáhl a Hanna Glawariová vystoupí z pavilonu, aby Valenciennu zachránila. Zeta je úplně zmatená a Danilo, který stál vedle Zety, najednou žárlí, že Hanna měla schůzku s jiným mužem. Hanna vidí jeho žárlivost a triumfuje. Danilo už toho má dost. Chce prostě odejít a jít za Maximem.

Finální akt II – Gardiner/Skohus

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: V paláci Hanny Glawariové. Na počest Danila si Glawari najal Grisettes, které tančí kankán.

“Ja, wir sind es, die Grisetten”

Slavný duet ” Lippen schweigen “

Synopse: Danilo a Zeta si přečetli naléhavý telegram od ministra: “Pokud Glawariho miliony nezůstanou v zemi, hrozí státní bankrot”. Když Danilo uvidí Hannu, chce jí zakázat sňatek s Roussillonem. Hanna jí vypráví pravdivý příběh o pavilonu a Danilovi se uleví. Poprvé jí projeví svou náklonnost.

Další slavná, nesmrtelná melodie operetní historie. Lehàr byl překvapen popularitou melodie “Rty mlčí”. V první verzi šlo o pouhé pobrukování melodie a teprve v následujícím roce k ní byl přidán text.

Lippen schweigen (1) – Güden/Grunden/Stolz

 

V další verzi slyšíme Elisabeth Schwarzkopf, která zpívá nádherně elegantně a Wächter je autentický Danilo:

Schwarzkopf/Wächter/Matacic: Lippen schweigen (2) – Schwarzkopf/Wächter/Matacic

 

Můžete si poslechnout zajímavý zvukový dokument z roku 1906. Jedná se o nahrávku se zpěváky Louisem Treumannem a Mizzi Güntherem, Danilou a Hanou z první veselé vdovy. Tato nahrávka vznikla o rok později a pravděpodobně ukazuje, jak opereta v té době zněla. Silně připomíná vaudeville a byla zřejmě méně operně zpívaná než v moderní době.

Lippen schweigen (3) – Treumann / Günther

 

Synopse: Zeta se k nim připojí a Danilo jim může oznámit, že Glawari si Rousillona nevezme. Zeta je velmi spokojená, ale pak se znovu objeví vějíř. Zeta si dá dvě a dvě dohromady a zjistí, že je to vějíř jeho ženy. Řekne své ženě, že jsou nyní rozvedeni, a požádá Hannu o ruku, aby zachránila jeho vlast. Ta ho musí zklamat, protože podle manželovy vůle přijde při svatbě o peníze. Danilovi se náhle zlepší nálada a řekne Hanně spásné “miluji tě”. Hanna tak pozná, že ji nechce kvůli penězům. Usměje se a dodá, že podle závěti peníze patří… budoucímu manželovi. Oba si padnou do náruče. Valencienne požádá manžela, aby si přečetl zadní stranu vějíře. Dojatě čte: “Jsem vážená manželka”.

 

 

 

 

Doporučení k nahrávání

 

DG s Cheryl Studer, Bo Skovhus a Barbara Bonney pod vedením Johna Eliotta Gardinera a Vídeňských filharmoniků.

 

 

 

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce VESELÁ VDOVA / VESELÁ VDOVA od Franze Lehára.