Evžen Oněgin PETRA ČAJKOVSKÉHO – průvodce operou a děj

Online průvodce operou EVŽEN ONĚGIN

Čajkovskij napsal deset oper. Evžen Oněgin je jeho nejslavnější a nejkrásnější opera. Toto dílo charakterizuje emotivní hudba, oslnivá instrumentace a vnitřní drama. Čajkovskij nám také předkládá nádherné hudební orchestrální pasáže připomínající jeho největší balety.

 

 

 

 

Obsah

Synopse

Akt I (scéna na venkovském sídle)

Akt II (scéna plesu, scéna souboje)

Akt III (Plesová scéna, v Greminově domě)

Doporučení k nahrávání

Komentář

Významné události

Ya lyublyu vas (Lenskiho árióza)

♪ Puskai pogibnu ya (scéna s dopisem)

Entreacte & Waltz

Kuda, Kuda (árie Lenskiho)

Entreacte & Polonéza

Greminova árie

Uzhel ta samaya Tatyana (Oneginsova árie)

 

 

 

Premiéra

Moskva, 1879

Libreto

Petr Čajkovskij a Konstantin Šilovskij podle stejnojmenné veršované novely Alexandra Puškina.

Hlavní role

Larina, vdova a velká statkářka (mezzosoprán) - Tatiana, její dcera (soprán) - Olga, sestra Taťány (alt) - Lenski, básník (tenor) - Onegin, Aristokrat a přítel Lenského (baryton) - Gremin, bohatý kníže (bas)

Doporučení nahrávky

DG s Thomasem Allenem, Neil Shicoff, Mirella Freni, Anne Sofie von Otter řídí James Levine s Rundfunkchor Leipzig a Staatskapelle Dresden.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Životopisný aspekt

Rok 1877 byl pro 37letého skladatele rozhodující. Kromě práce na „Evženu Oněginovi“ došlo k jeho nešťastnému sňatku a navázal epistolární vztah s Naděždou von Meck. Kromě toho prožil vzrušující vztah s houslovou virtuoskou. Ale jedna věc se střídala za druhou. V lednu téhož roku napsal Čajkovskij svému bratru Modestovi o své opojné lásce k Josefu Kotkovi, s nímž se před lety seznámil díky své pedagogické činnosti na moskevské konzervatoři. V předchozím roce si Čajkovskij pohrával s myšlenkou oženit se způsobem odpovídajícím jeho postavení, aby čelil tlaku rodiny a společnosti.

V květnu se k němu dostal milostný dopis od studentky v době, kdy mu přítel učitel navrhl, aby použil Puškinovu operu „Evžen Oněgin“ jako materiál pro novou operu. Po počátečním váhání napsal Čajkovskij náčrt opery ve stavu opojení během bezesné noci. V tomto okamžiku se začala mísit realita s fikcí, protože Čajkovskij ve svém soukromém životě řešil stejné dilema jako románová postava Oněgina, jen s tím rozdílem, že milostný dopis nepocházel od Taťány, ale od jeho budoucí manželky Antoniny Ivanovny.

S pomocí Širova se pustil do libreta a v červnu bylo hotové první dějství. Zároveň se jeho vztah s Antoninou rychle rozvíjel a svatba se slavila již v červenci, i když Čajkovskij neměl slavnostní náladu, neboť jen o několik měsíců později se pokusil o sebevraždu skokem do ledové Moskvy. Po následném nervovém zhroucení informoval jeho bratr Modest Antoninu dopisem o jejich rozchodu a Čajkovskij se zotavil natolik, že mohl v lednu 1878 v San Remu dokončit Evžena Oněgina se dvěma posledními dějstvími.

 

Literární předloha / libreto

Jako zcestovalý hudební kritik znal Čajkovskij operní literaturu velmi dobře a některé vývojové trendy se mu nelíbily. Byl bystrým pozorovatelem a kritikem Verdiho („mdlé melodie varhanních mlýnků“). Verdiho vývoj směrem k „Grand Opéra“ a propracovaným operám, jako byla Aida z roku 1871, kritizoval jako monumentalismus a okázalost. Pro něj byl v hudebním divadle v popředí vnitřní život postav. Puškinovo dílo mu tuto možnost nabídlo a Čajkovskij si spolu s literátem Širovem konkrétně vybral čtyři pasáže z jeho básně „Evžen Oněgin“.

Brzy se Šírovovy podpory zbavil. Verše vybral sám a převzal je v podstatě beze změny. Své dílo následně neoznačoval jako „operu“, ale jako „lyrické scény“. Záměrně neusiloval o široce rozvětvený děj jako Verdi nebo Wagner, ale zvolil formu komorní opery. Přesto lze dílo označit za dramatické a operní divák je vděčný za jasný a srozumitelný děj. Oněgin věnoval každé jednání konkrétně jedné hlavní postavě. V prvním dějství je v popředí postava Taťány, ve druhém Lenského a konečně ve třetím Oněgina. Čajkovskij si dokázal vytvořit vztah ke všem postavám; kromě výše popsaného vztahu k Oněginovi a Taťáně se v mládí poznal v dandyovském umělci Lenském.

 

Leitmotivy a hudba

V roce 1876 navštívil Čajkovskij Bayreuthské slavnosti a zhlédl tam „Prsten Nibelungův“. O Wagnerově hudbě se nevyjadřoval příliš lichotivě. Do jaké míry Němec ovlivnil jeho hudbu, je těžké posoudit, každopádně Čajkovskij ve „Evženu Oněginovi“ záměrně použil vzpomínkové motivy ve wagnerovském stylu. V části věnované scéně dopisu uvádíme čtyři nejdůležitější motivy „Evžena Oněgina“. Kromě těchto motivů se dílo vyznačuje sóly a duety. Pouze ve druhé části zazní krátký kvartet.

Sólové skladby, s výjimkou árie Lenského, nejsou svým rozsahem klasickými áriemi, ale v Čajkovského obvyklém pojetí mají charakter árií, tj. jsou stručnější a méně pestré.
Premiéra a recenze: Přestože byl Čajkovskij již uznávaným skladatelem a podařilo se mu vytvořit mistrovská díla například s Prvním klavírním koncertem nebo baletem Labutí jezero, úspěchem nové opery si nemohl být jistý. Jeho předchozí čtyři operní projekty se setkaly s malým úspěchem a i jeho nejlepší dílo, opera „Opričník“, bylo podle jeho vlastních slov přinejlepším „úspěšným neúspěchem“.

Protože skladatel neměl rád pompéznost velkých operních inscenací, zvolil si za místo prvního uvedení „Evžena Oněgina“ v lednu 1878 moskevskou konzervatoř. Dílo bylo nastudováno pod vedením rektora a přítele Nikolaje Rubinštejna, převážně s mladými pěvci a instrumentalisty z konzervatoře, a bylo publikem i kritikou přijato vesměs kladně. První uvedení v tradičním operním domě se uskutečnilo až o dva roky později ve Velkém divadle, které se rovněž setkalo s dobrým ohlasem. Úspěch této opery, která se následně stala nejhranější ruskou operou, však odstartovalo až pražské provedení v roce 1884 pod Čajkovského taktovkou.

 

 

 

 

 

Úvod nás uvádí do melancholické nálady, výhružné podtóny naznačují drama, které se bude odehrávat.

Úvod – Fedosejev

 

Synopse: Na venkovském sídle Larins. Larina vzpomíná na své mládí, kdy se nemohla provdat za milovaného důstojníka. Naslouchá svým dvěma dcerám, zatímco selky v pozadí zpívají ruské lidové písně.

Sophie von Otter a Mirella Freni v krásném duetu, po němž následuje kvartet.

Slikali – v.Otter/Freni

 

Synopse: Zemědělci přinášejí úrodu.

Krásný sbor nás zavádí do (namáhavého) světa rolníků v Rusku z roku 1810.

Bolyt moyi skori – Levine

 

 

Sestry kontrastní povahy

Synopse: Obě sestry nemohou být povahově rozdílnější. Olga je veselá a bujará, Taťána je zasněná a introvertní.

Kak ya lyublyu..Uzh kak po most – Freni / von Otter

Lenski’s Arioso

Synopse: Objevuje se Lenski. Je to básník a soused, který vášnivě miluje Olgu… Doprovází ho Oněgin, soused a šlechtic. Zatímco Lenski je vášnivý muž, Oněgin, chladný racionalista, se dlouho věnoval rozkoši a na strýcově panství se už nějakou dobu nudí. Lenski se těší ze shledání s Olgou.

Arioso Lenského slyšíme v němčině od Fritze Wunderlicha, který zemřel ve věku 36 let. Strhující a zároveň dojemná nahrávka.

Ja lyublyu vas (Ja ich liebe dich) – Wunderlich

Scéna s Taťániným dopisem – je zamilovaná

Synopse: Taťána jde na procházku s Oněginem, cítí se k němu podivně přitahována, zatímco Oněgin se zdá být spíše odměřený. Večer nemůže usnout. Citlivá Taťána si uvědomuje, že se do Oněgina zamilovala. Usedá ke stolu a píše Oněginovi vzrušený milostný dopis. Ještě téhož večera nechá dopis přinést Oněginovi.

Scéna dopisu je jedním z největších monologů operní historie. Taťána v této slavné scéně prochází všemi emocemi. Od beznadějného zoufalství až po extatické povznesení. Monolog je rozdělen do čtyř částí, z nichž každá by mohla stát samostatně.

V úvodu je popsána Tatjanina vroucí touha. Vibrující tremolo smyčců odráží vnitřní neklid a nesoulad. Změna orchestrálního úvodu na rychlé půlkvalty s vybrnkávanými osminami vzrušeného tlukotu srdce napodobuje její rozrušení z toho, zda má napsat dopis. Záhy Tatjana začíná se svým rozhodnutím: „Puskai pogibnu y“ („A kdyby to byl můj konec“). Zpěv se stává horečnatějším, narůstají vlny až do vysokého as zakončeného rozhodnutím okamžitě usednout ke stolu: „Vezdy, on predo mnoyu!“.

Když si Taťána sedne ke stolu, utichne, orchestr se zklidní a začne novým, tentokrát klidným úvodem. Ve smyčcích je slyšet Taťánin leitmotiv:

 

Vezme do ruky pero, ale po několika taktech se zarazí, co má napsat? Objevuje se Oněginův motiv, několikrát něžně zopakovaný v hoboji:

 

Ale ona váhá: „ne v silach ya vladyet svoyei dushoi!“ („Nemám sílu pokořit své srdce!“). Jaká je alternativa? Čajkovskij cituje motiv Taťániny samoty ve flétnách:

 

S Oněginovým motivem v orchestru začne psát („zachem vi posetili nas?“, „Proč jste nás navštívili?“), vše odhalí. Píše zpověď svého utrpení. Čajkovskij neustále zvyšuje tempo a hudba je stále naléhavější. Pak se nálada náhle změní, když hoboj zpívá motiv vyznání lásky:

 

Taťána se nejprve váhavě a něžně ujme motivu: „Kto ti: moi angel li khranitel“ („Kdo jsi? Můj anděl strážný nebo prohnaný pokušitel?“). Strach z odmítnutí je velký, ale chce to zkusit. Když podepisuje dopis, zazní slavné dechy a jásavé smyčce a Taťána končí árii rozechvělými slovy.

Interpretace scény dopisu Annou Netrebko je prostě skvělá. Zvládá intimní části této skladby, její zpěv je jemný, piana jsou úchvatná, aby o něco později vytvořila extatické vrcholné tóny ve velkých žárech z plného hrdla.

Puskai pogibnu ya – Netrebko

 

 

 

Oněginnavštíví Taťánu

Synopse: Začíná nový den. Dívky sbírají bobule.

Děvčata, krasavice

 

Synopse: Druhého dne přijíždí Oněgin osobně. Taťána je nadšená. Má strach, Oněgin se jejímu bujarému veselí směje. Oněgin její lásku odmítá. Manželství je jeho duši cizí. Brzy potká někoho jiného a zapomene na něj. Ponížená Taťána klesá na židli.

Hvorostovského interpretace je dojemná, vřelá a elegantní, a přitom vyjadřuje odstup, který role vyžaduje.

Kogda bi žizn – Hvorostoskij

 

 

 

 

 

 

 

Synopse: Na počest Taťány se v lednu v den jejích jmenin pořádá ples. Lenskij s sebou vzal Oněgina. Ten se však brzy začne nudit a mstí se Lenskému tím, že stále znovu tančí s Olgou. Když Lenski začne žárlit, Olga si z něj dělá legraci.

¾ Rytmus vždy inspiroval Čajkovského. Zatímco hosté tančí své valčíky a baví se, začíná nepozorovaně drama.

Čajkovskij vytváří skvělý efekt: během bujarého tance se v Lenssy chystá vnitřní drama.

Entracte & Waltz – Levine

 

Synopse: Francouz, který žije nedaleko, překvapí Taťánu kupletem ve francouzštině.

A cette fête inviée – Sénéchal

 

Oněginhraje nebezpečnou hru

Synopse: Oněgin dále provokuje Lenského a oba se dostanou do strašné hádky. Hosté mezitím přestali tančit a poslouchají je. Lenskij ztratí nervy a dožaduje se satisfakce.

Oněgin uvrhne labilního Lenského do neštěstí.

Ti netančíš, Lenski – Weikl / Nory

 

Synopse: Lenski se omlouvá Taťánině matce za scénu a Oněgin lituje, že svého přítele Lenského tak podráždil. Drama však nelze zastavit a Oněgin se rozhodne dát Lenskému lekci. Za východu slunce je domluven souboj.

V této scéně Čajkovskij dokazuje, že je mistrem charakterizace postav. Každý z citových světů čtyř rolí je vykreslen skvělým způsobem.

Ve Vašem dómu – Beczala / Netrebko

Lenskiho velká árie Kuda, kuda

Synopse: Je časné ráno. Lenski stojí v ponuré zasněžené krajině. Čeká na Oněgina. V předtuše smrti se v myšlenkách vrací do svého dávného mládí a k lásce k Olze.

Opera vznikla na motivy románu Alexandra Puškina. Puškin se za svůj život zúčastnil devětadvaceti soubojů. V posledním souboji byl smrtelně zraněn rukou francouzského důstojníka. Jako by měl předtuchu, že se prehistorie velmi podobá ději tohoto románu.

Kuda, kuda se stal předlohou pro mnoho tenorů. V seznamu her najdete 4 různé verze této árie.

V první z nich si můžete vychutnat dojem ruského tenoru v úžasně dobré zvukové kvalitě (rok nahrávky 1912) s hlasem snad nejlepšího ruského tenoristy Leonida Sobinova („Lenského árie“). Ruský tenor zní pro západní uši poněkud nezvykle. Mají vysoký témbr, jsou velmi elegantní a zpívají krásné linky. Jejich hlasy jsou však méně barevné a téměř malé (Kesting).

Kuda, kuda vy (Lenského árie) (1) – Sobinov

 

Nálada árie dokonale ladí s Björlingovým přirozeně melancholickým hlasem. Krása zvuku a bolest v hlase jsou nápadné.

Kuda, kuda vy (Lenski’s Aria) (2) – Björling

 

Julius Patzak byl tenor elegických tónů. Dokázal vyjádřit melancholické tóny jako málokdo jiný. Jeho interpretace je zpívána v němčině.

Kuda, kuda vy (árie Lenského) (3) – Julius Patzak

 

Uslyšíte vynikající verzi od Placida Dominga. Jeho ruština zní překvapivě autenticky (alespoň pro někoho, kdo rusky nemluví…).

Kuda, kuda vy (árie Lenského) (4) – Domingo

 

Synopse: Oněgin se objeví. Sekundanti jim předají své zbraně. Ti dva se postaví do řady. Padne výstřel a Lenski je zabit.

 

 

 

 

 

 

Entracte Polonéza – Solti/ROH

Gremins Aria

Synopse: Po letech. V tanečním sále v Petrohradě. Objevuje se starý kníže Gremin se svou ženou – Taťánou ! Gremin překvapenému Oněginovi sdělí, že se před dvěma lety oženil.

Tato ruská opera je ideální příležitostí k seznámení s ruskými pěvci. Pro ruské basy je charakteristická temná, téměř černá barva hlasu, zatímco tenoristé mají obvykle vysoké, elegické hlasy. Nádhernou ukázku ruského basového hlasu můžete slyšet při „árii Greminse“ v interpretaci Borise Štokolova.

Greminsova árie – Boris Štokolov

Oneginova velká árie

Synopse: Oněgin je v šoku. Náhle v něm vzkypí vášeň. Vzpomínka na Taťánu, smrtící souboj a ztracená léta jím hluboce otřesou. Při pohledu na Taťánu si musí přiznat, že se do ní zamiloval.

Slavný anglický kritik John Stean ocenil hlas ruského barytonisty Pavla Lisiciana. Nejen v ruských rolích, ale i jako dokonalý verdiovský barytonista se svým lehce kovovým, krásným hlasem, který září i ve vysokých tónech. Kesting je rovněž nadšený. “ Nikdy jsem neslyšel árii Oněgina krásněji“.

Uzhel ta samaya Tatyana – Lisitsan

 

 

Tragické finále

Synopse: Je ráno v Greminsově domě. Taťána dostala dopis od Oněgina, přízraku z její minulosti. Oněgin se objeví. Taťána mu vypráví, jak před dvěma lety Oněgin, kde našla jen přísnost v srdci. Štěstí bylo na dosah, tak blízko, ale teď je vdaná a žádá Oněgina, aby odešel. Oněgin odmítá. Dojatá Taťána mu vyzná lásku. Její věrnost však patří manželovi. Oněgin se s tím nechce smířit. Navždy se s ní rozloučí a odchází z pokoje. Oněgin prchá z domu.

Úryvek z této scény slyšíme a vidíme na slavnostním koncertu Anny Netrebko a Dmitrije Horostovského z Rudého náměstí v Moskvě.

O! Kak mne tiazhelo – Netrebko/Hvorostovsky

 

Taťána není Anna Karenina, která opustí manžela kvůli jinému muži, a tak v této opeře zůstávají všechny 3 hlavní postavy jako ztroskotanci. Čajkovskij inscenoval první představení na konzervatoři s mladými lidmi z konzervatoře, protože vše pompézní se mu u této opery příčilo. V tomto díle se totiž soustředí na vnitřní svět rolí, je to klasická komorní opera. S tím je třeba při inscenování opery počítat, a to i přes dramatické a plesové scény.

 

 

 

Doporučení k nahrávání

 

DG s Thomasem Allenem, Neilem Shicoffem, Mirellou Freni, Anne Sofie von Otter pod vedením Jamese Levina a s Rundfunkchor Leipzig a Staatskapelle Dresden.

 

 

Petr Lutz, opera-inside, online operní průvodce EVŽEN ONĚGINod PETRA ČAJKOVSKÉHO