Online operní průvodce k operě LE NOZZE DI FIGARO
To, že Da Ponte a Mozart dokázali z této spletité komedie vytvořit mistrovské dílo, je zázrak. V “Figarově svatbě” Mozart nenapsal jen nádhernou situační komedii s ohromující hudbou, ale také pět nesmrtelných portrétů rolí hlavních postav.
Obsah
Významné události
Se vuol ballare, signor contino
Non so piu cosa son, cosa faccio
Non piu andrai farfallone amoroso
Canzonetta sull’aria – Che soave zeffiretto
Premiéra
Vídeň, 1786
Libreto
Lorenzo Da Ponte, podle komedie La Folle Journée ou le Marriage de Figaro od Pierra Augustina Carona de Beaumarchais.
Hlavní role
Hrabě Almaviva, šlechtic a sluha (bas) - Hraběnka Almaviva, jeho manželka (soprán) - Figaro, hraběcí komorník (bas) - Zuzanka, hraběnčina komorná a Figarova snoubenka (soprán) - Cherubín, hraběcí páže (soprán) - Marzellina, hraběnčina hospodyně (mezzosoprán)
Recording recommendation
EMI with Elisabeth Schwarzkopf, Sena Jurinac, Irmgard Seefried, George London and Erich Kunz conducted by Herbert von Karajan and the Vienna State Opera Chorus and Vienna Philharmonic. Alternativou může být operní film: DG s Mirellou Freni, Kiri Te Kanawa, Dietrichem Fischerem-Dieskau a Marií Ewing pod taktovkou Karla Böhma a Vídeňského filharmonického sboru a orchestru.
Role a synopse
Komentář
Pět let před Francouzskou revolucí
Skutečnost, že Mozart dokázal v roce 1786 uvést tuto komedii na jeviště, je zázrak. “Žádný jiný skladatel by v té době nepřišel na bláznivý nápad zhudebnit Beaumarchaisovu satirickou a kousavou společenskou komedii pro císařskou dvorní operu Josefa II, politicky nejvýbušnější hru těch let, jejíž uvádění bylo zakázáno i ve Vídni. (Zdroj: Attila Csampai, operní průvodce)
Da Ponteho Libretto
Tehdejší dvorní básník dvorní opery Lorenzo Da Ponte musel cenzuře slíbit, že zmírní některé pasáže, například Figarovu vzletnou řeč v 5. dějství. Přesto děj věrně vycházel z předlohy. Riziko použití tohoto díla bylo nejen politické, ale také dramaturgické. Beaumarchaisova komedie byla velmi dlouhá a komplikovaná, zůstává Da Pontovou zásluhou, že se mu podařilo brilantně zvládnout kondenzaci do libreta vhodného pro operu. Mimo jiné snížil počet hlavních postav z 16 na 11 a počet jednání z 5 na 4. Mozart této složitosti přizpůsobil svou kompoziční techniku. Například finále druhého dějství je nejdelším finále, které kdy Mozart napsal, má téměř 1000 taktů. Je to téměř divadlo v divadle, trvá přes 20 minut a není v něm jediná nudná vteřina, a to jak dramaturgicky, tak hudebně. “Figarova svatba” byla Da Pontovou první spoluprací s Mozartem. To je příležitost udělat si krátký exkurz do Lorenza Da Ponteho a napsat o jeho vzrušujícím životě. Narodil se v židovské rodině, v raném věku konvertoval a stal se praktikujícím katolickým knězem. Kvůli nestálému životnímu stylu však byl vykázán z Benátek a následně se živil jako dvorní libretista v Drážďanech. Jeho další zastávkou byla Vídeň, kde tvořil pro Salieriho a další skladatele. V roce 1786 napsal jako zaměstnanec Dvorní opery šest libret, z nichž jedno bylo “Figarova svatba”. Společně s Mozartem dále rozvíjel italskou komickou operu operami “Cosi fan tutte” a “Don Giovanni”. O svůj post přišel v roce 1790 se smrtí Josefa II. a protože mu nebylo umožněno vrátit se do Benátek, odešel do Londýna. Tam se dostal do finančních potíží a v roce 1804 musel uprchnout do New Yorku, kde se věnoval různým činnostem, například obchodoval s tabákem a zeleninou, vyučoval italštinu a dotáhl to až na profesora na renomované univerzitě. Jedním z vrcholů jeho pobytu bylo představení opery “Don Giovanni” v roce 1825, které významně propagoval.
Ženské hlavní role
Představitelé hlavních rolí v této opeře jsou postavy, které inspirovaly mnoho velkých umělců. Mozartova znalost lidské povahy vytvořila role z masa a kostí. Mozart se nejvíce vcítil do ženských postav. K postavám Cherubína, Zuzanky a Hraběnky složil nejemotivnější a nesmrtelné pasáže tohoto mistrovského díla. Především hraběnku se dvěma nádhernými áriemi “Porgi amor” a “Dove sono” a Zuzanku s árií “Deh, non vieni tardar” a mnoha krásnými duety. Také role Cherubína, Hraběte a Figara Mozart osobitě hudebně vykreslil a zapsal je natrvalo do dějin opery.
Souborové scény
Tato opera je dílem ansámblových scén. Da Ponte a Mozart výrazně omezili počet árií a ansámblům poskytli širokou scénu. Kromě velkých finále druhého a čtvrtého dějství stojí za pozornost dva sextety a jeden z nejkrásnějších duetů v dějinách opery “Che soave zeffiretto”. Pozoruhodná je také kumulace duetů v této opeře, které jsou důsledně označovány jako “duettino” – pravděpodobně proto, že služebná Zuzanka se účastní všech šesti. Milostný duet v konvenčním smyslu však chybí. Tímto způsobem se autoři ve dvorní Vídni 18. století vyhnuli tomu, aby dvojice sluhů Figaro / Zuzanka nevhodným způsobem převzala funkci prvního milostného páru.
Mistrovská orchestrace
Orchestrace Figara je dokonalá: každé číslo dostalo svůj individuální orchestrální otisk, což je bezpochyby jeden z nejinovativnějších aspektů této opery. V první řadě je třeba vyzdvihnout bohatost dechové partitury, která je dokonale přizpůsobena panující dramaturgické situaci, ať už jde o vojenské trubky ve Figarově “Non andrai”, hoboj a fagoty v “Che soave zefiretto” nebo o využití lesních rohů v árii (rohatého) Figara z prvního jednání, s nimiž se znovu setkáme v jeho árii ze čtvrtého jednání. Mozart také nejvybranějším způsobem variuje zvuk smyčců, ať už jde o půvabné pizzicati v árii růží, tlumené smyčce ve “Voi che sapete” nebo scénu pouze pro smyčcový orchestr v árii Barbariny.
Historie a premiéra
Mozart začal komponovat v říjnu 1785 a operu dokončil po šesti měsících. Premiéra se konala 1. května 1786 ve vídeňském Burgtheateru za přítomnosti císaře. Není jasné, jaký měla úspěch. Faktem je, že byla opakována pouze devětkrát, což mohlo být možná způsobeno politickou výbušnou silou nebo samotnou složitostí inscenace, která představovala obrovskou výzvu pro tehdejší krátké zkoušky. Dílo se následně šířilo jen pomalu, což se však rázem změnilo triumfální pražskou premiérou, která mu vynesla zakázku na zkomponování “Dona Giovanniho”.
Amadeus a Salieri
Na závěr přehledové části si můžete prohlédnout ukázku z filmu “Amadeus” od Miloše Formana. Jedná se o scénu, kdy Salieri sleduje v lóži opery finále “Figarovy svatby” a pozoruje krále, jehož reakce bude rozhodující pro to, jak bude opera přijata.
Amadeus – Forman
LE NOZZE DI FIGARO ACT I
Vzrušující předehra
Synopse: Na zámku hraběte Almavivy
Málokdy vede předehra k událostem tak strhujícím způsobem jako předehra k této opeře. Živá předehra, brilantní téma a jiskřivé závěrečné presto učinily z úvodu i lahůdku pro koncertní sál.
Ouvertüre – Scholz
Synopse: Figaro a Zuzanka jsou sluhou a služkou hraběte a hraběnky Almavivových a chtějí se brzy vzít. Figaro jim vyměřuje jejich budoucí ložnici, kde jsou v blízkosti hraběnky a hraběte Almavivových.
A caso Madama la notte ti chiama – Taddei / Moffo
Sporné právo na první noc
Synopse: Susanna varuje Figara, že hrabě naznačil, že chce znovu zavést právo první noci. To Figara rozzuří. Oznámí svému pánovi boj a rozzlobeně odchází z místnosti.
Podle jeho slov se Figaro rozhodl, že se bude hádat se svým pánem.
Je sporné, zda byl tento “Ius primae noctis” skutečně rozšířen, nebo odpovídal spíše legendě než skutečnosti. Každopádně tento námět rozněcoval emoce, a proto se dokonale hodil jako námět pro divadelní hru. Mozart zhudebnil sluhu posměšně laškovným, dvorským menuetem, jehož text Figaro nenávistně zasyčí.
Poslechněte si skladbu, kterou zpívá Cesare Siepi velký Figaro s hlasem, “který dokáže plynout jako medová plástev” (Fischer, Grosse Stimmen).
Se vuol ballare signor contino – Siepi / Kleiber
Synopse: Susanna se seznámí s hospodyní Marzellinou. Hádají se o peníze, které si prý Figaro od Marzelliny vypůjčil. A Marzellina je chce zpět s ohledem na plánovanou svatbu. To by však svatbu znemožnilo.
Hádavý duet dvou žen byl v 18. století operní klasikou. Mozart tuto scénu brilantně podmalovává falešnou sladkostí lichotivé melodie a smyčci, které skáčou radostí.
Tuto scénu hudebně i komediálně brilantně interpretují Diana Damrau a Jeanette Fischer z televizní verze inscenace La Scaly.
Via resti servita, madama brillante – Damrau / Fischer
Cherubinův zpívaný pomník všem ženám
Synopse: Marzellina rozzlobeně odchází z místnosti. Nyní do Zuzanina pokoje vstoupí Cherubín, Almavivův páže. Hrabě ho přistihl při milostném dobrodružství a chce ho potrestat. Cherubino žádá Susannu, aby se za něj u hraběnky přimluvila.
Cherubín, hraběcí páže, zpívá s mladistvým citem, netrpělivostí a nejistotou o své lásce k Zuzaně, hraběnce a všem ženám. Mozart nechává tuto nádhernou, lyrickou melodii doprovázet něžně tlumenými smyčci.
Slyšíme naléhavého Cherubína v podání Cecilie Bartoli.
Non so piu cosa faccio – Bartoli
V playlistu najdete také mistrovskou lekci Joyce di Donata na tuto árii od Cherubína. Nádherná nahrávka, která umožňuje nahlédnout do role Cherubína a této árie.
Non so piu cosa faccio (Masterclass mit Joyce di Donato)
Hra na schovávanou v Susannině pokoji
Synopse: Tam uslyší vstoupit hraběte, který chce navštívit Zuzanku. Cherubín se rychle schová a sleduje, jak hrabě dělá Susanně návrhy. Daleko se však nedostane, protože učitel hudby Bartolo je na cestě. Nyní se Almaviva musí skrývat na své straně, aby nebyl přistižen v této kompromitující situaci. Když uslyší, jak Bartolo vypráví o Cherubínově blouznění, rozzlobeně vyjde ze svého úkrytu. Po krátkém rozhovoru najde ke svému úžasu Cherubína v jeho úkrytu.
Cosa sento tosto andate
Figarova slavná árie “Non più andrai farfallone amoroso”
Synopse: Hrabětem však cloumá vztek a nemůže Cherubína potrestat, protože zaslechl hraběcí vyznání lásky Zuzaně, která se skrývá. Aby se ho hrabě zbavil, jmenuje svého pážete důstojníkem, který musí co nejrychleji nastoupit. Figaro mu posměšně dává dobrou radu.
Tato slavná árie je politicky delikátním výsměchem sluhy urozenému Cherubínovi. V první části slyšíme Figarovo dvorné (i když hudebně velmi prosté) zesměšnění Narcisova cherubína, který nyní musí vyměnit fandango tanečního sálu za vojenský pochod, který Mozart v druhé části barvitě dokresluje hudebními prvky vojska.
Non piu andrai – Raimondi
LE NOZZE DI FIGARO ACT II
Osamělá hraběnka
V komnatách hraběnky. Hraběnka trpí nevěrou svého manžela a raději zemře, než aby žila dál nedůstojně.
V této árii se hraběnce stýská po časech, kdy ji hrabě ještě vroucně miloval. “Porgi amor” je bezpochyby jedním z vrcholů opery a jednou z nejkrásnějších lyrických skladeb napsaných pro soprán. Hudba je zasazena do durové tóniny, přestože hraběnčina nálada je smutná a rozjímavá, což možná i vysvětluje kouzlo této skladby. Árie začíná v klavíru a vrcholí uprostřed srdcervoucím přáním smrti “o mi lascia almen morir”, které se dvakrát opakuje za doprovodu nadpozemsky bolestné kantilény klarinetu. “Porgi amor” je hraběnčiným prvním provedením. Je na jevišti sama a musí hned zazpívat nejkrásnější árii opery, někteří pěvci tak mají z této árie respekt. Jinak nemá žádné velké pěvecké obtíže, je to jednoduchá kavatina a její trvání je poměrně krátké. Ale jak už to u Mozarta bývá, jednoduché věci jsou nejtěžší.
V playlistu najdete tři verze této árie.
Nejprve si tuto árii poslechněte v nádherné, melancholické, nepřekonatelné interpretaci Elisabeth Schwarzkopfové. Každé slovo dostává krásnou barvu tónu. Dech není znatelný a nechává hudbu zazářit krásnými dlouhými frázemi.
Porgi amor (1) – Schwarzkopf
Dále ve výrazném provedení Marie Callasové.
Porgi amor (2) – Callas
… a v koncertním záznamu Angely Gheorghiu.
Porgi amor (3) – Gheorgiu
Cherubinova árie “Voi che sapete”
Synopse: Figaro navštíví hraběnku, aby jí navrhl plán, jak hraběti udělit lekci. Hrabě má být pozván na schůzku se Susannou, na které se však má objevit převlečený cherubín. Zároveň má obdržet anonymní dopis, který ho varuje, že jeho žena má ten večer schůzku. Hraběnka váhavě souhlasí a Figaro odchází z pokoje, aby zavolal Cherubínovi. Cherubín si přijde vyzkoušet Zuzaniny šaty. Nejprve je mu dovoleno zazpívat hraběnce píseň
Cherubín je kalhotová role pro mladý soprán. Je to hraběcí páže a je ve věku, kdy se v něm probouzejí emoce. Píseň je dalším zpívaným vyznáním lásky adolescenta všem ženám. Mozart tuto dojemnou scénu zkomponoval v naivním, dětském tónu. Árie začíná půvabnou melodií doprovázenou synkopickými houslemi napodobujícími kytaru, na kterou hraje Susanna. Postupem času hudba nabývá na intenzitě. Mozart moduluje melodii v malých krocích a vyvolává vášnivou, sílící náladu, která dodává osobě Cherubína nadpřirozený lesk.
Poslechněte si jeden z vrcholů této opery ve dvou verzích.
Za poslech stojí Zuzanka Lucie Poppové ze skvělé Soltiho nahrávky z roku 1981, která patří k nejlepším Zuzankám na deskách:
Voi che sapete (1) – Popp
Kouzelně a hypnoticky zazpívala Maria Ewing ve filmové adaptaci Ponnelle.
Voi che sapete (2) – Ewing
Synopse: Nyní je Cherubín zasvěcen do intrik a je připraven vyzkoušet si Zuzaniny šaty.
Venite… inginocchinatevi – Popp / Solti
Epické finále druhého dějství
Synopse: Cherubín je v pokoji hraběnky. Když je svlečený a polonahý, ozve se zaklepání. Je to hrabě! Cherubino se musí schovat, aby hraběnku zachránil před kompromitující situací. Hrabě podezřívavě vstoupí. Proč byl pokoj zamčený? Prohledá pokoj a narazí na zamčené dveře do vedlejšího pokoje. Tuší, že je Cherubino uvnitř, a požaduje, aby vyšel ven. Nic se však neděje.
Susanna, or via, sortite – Finley / Fleming
Synopse: Zatímco si bere nástroj na rozbití dveří, Susanna vpadla zezadu do místnosti a otevřela okno, aby Cherubín mohl vyskočit. Když chce hrabě rozbít dveře, ty se otevřou… a objeví se Susanna. Hrabě je zmatený a žádá svou ženu o odpuštění. Pak se od Figara dozví, že zahradník se zlobí, protože mu někdo z pokoje vyskočil a rozdrtil mu květiny. Když si hrabě všimne otevřeného okna ve vedlejším pokoji, Figaro zachrání situaci tvrzením, že vyskočil, protože byl v pokoji se Zuzanou. Situace se zdá být zachráněna. Nyní zahradník hlásí, že viník při skoku ztratil kus papíru. Je to povolávací rozkaz Cherubína. Hrabě ho rozzlobeně drží Figarovi pod nosem, ale ten v nouzi tvrdí, že mu ho dal Cherubín. A teď se k němu přidá Marzellina. Chce, aby hrabě zabránil sňatku Figara a Zuzany, protože Figaro kdysi slíbil starší ženě svatbu, aby získal peníze. Hrabě s chutí svatbu dočasně zakáže.
Finále druhého dějství má obrovské rozměry, skládá se z téměř tisíce taktů a samo o sobě je uměleckým dílem. Začíná duetem hraběte a hraběnky. Postupně se objevuje pět osob, z nichž každá mění hudbu, dokud není zmatek úplný. Hudba se stává obzvlášť komickou, když Zuzanka vyjde z komnaty s nevinným menuetem a hrabě s hraběnkou na ni udiveně zírají (4:40).
Poslechněte si a podívejte se na toto ohromující finále dějství, nádherně zahrané a zazpívané v operním filmu Jeana-Pierra Ponnelleho pod taktovkou Karla Böhma.
Finale Akt II – Te Kanawa / Freni / Fischer-Dieskau / Prey
LE NOZZE DI FIGARO ACT III
Lstivost Zuzany a hraběnky
Synopse: Hrabina a Susanna chtějí vylákat hraběte na schůzku i bez Cherubína. Hraběnka se proto rozhodne jít převlečená za Zuzanku. Susanna se nyní vydává za hrabětem, aby mu navrhla schůzku.
Susanna se vydává za hrabětem, aby mu navrhla schůzku.
Scéna hraběte a Susanny začíná v mollové tónině, protože hrabě je stále rozladěn. Brzy se však nálada změní, když Susanna oznámí schůzku: velkými (nepříliš vznešenými) skoky tónu dává hrabě najevo své až příliš lidské vzrušení a očekávání.
Crudel! Perche finora farmi languir cosi? – Kunz / Seefried
Hráč se chce pomstít
Synopse: Hrabětem je hrabě: Hrabětě se dozvěděl, že ho má zradit jeho sluha, a vzteky si zpívá.
Mozart zobrazuje hraběte povýšeného až směšně tím, že orchestr splyne v unisonu s jeho hlasem a nechá tuto pomstychtivost zakončit pyšnými koloraturami.
Mentre io sospiro – Raimondi
Synopse: Večer Marzelinou přivolaný právník oznámí, že Figaro je ve skutečnosti synem Marzeliny, která byla okradena o své novorozené dítě. Všechny problémy s dluhy jsou vyřešeny, svatbě nic nestojí v cestě a je naplánována na následující den. Marzellina a Bartolo se rozhodnou, že se také vezmou.
Z tohoto “Coup de théâtre” se vyvine krásný sextet.
Riconosci in questo amplesso – Karajan
“Dove sono i bei momenti”
Hrabina je ve svých komnatách a melancholicky vzpomíná na šťastné dny svého manželství.
Po “Porgi amor” je to opět nářek, zpívaný s aristokratickou důstojností hraběnky.
Druhou velkou árii hraběnky můžete slyšet v interpretaci Elisabeth Schwarzkopfové. Byla také nazývána “hraběnkou století”. Vedle Marschallin v “Rosenkavalieru” to byla snad její nejvýznamnější role.
Dove sono (1) – Schwarzkopfová
Druhou interpretaci slyšíme od Novozélanďanky Kiri Te Kanawa. Její hlas (podobně jako například Tebaldiho) je chválen spíše pro krásu tónu než pro dramatické schopnosti. Nechme promluvit Kestingovou: “Soprán Te Kanawy má zářivou, brilantní výšku. Rejstříky jsou dobře propojené. Legato je vynikající… Podobně jako Schwarzkopfová – nebo spíše: kopírujíc německou pěvkyni – někdy přetahuje spektrum jednotlivých samohlásek přes celou frázi, což není ku prospěchu artikulace slov… Přes všechny námitky, abych se vrátil k její Hraběnce z Figara, je v jejím zpěvu mnoho “bei momenti”, dvě árie zpívá pod Soltim s okouzlujícím legatem a zázračnou tonální krásou.” Kiri te Kanawa se rolí Hraběnky náhle proslavila v roce 1971. Poslechněte si ji v nádherné živé nahrávce v “Dove sono”.
Dove sono (2) – Te Kanawa
Mozart znovu použil melodii “Dove sono” v “Agnus dei” Korunovační mše C dur KV 317. “Dove sono” je melodie, kterou Mozart použil v “Agnus dei”. Obrazně řečeno, hraběnka se cítí jako oběť hraběte. Zájemci najdou záznam této pasáže z provedení ve Svatopetrském chrámu s Kathleen Battleovou pod taktovkou Herberta von Karajana.
Agnus dei – Battle/Karajan
“Che soave zeffiretto”: skvělý duet Zuzanky a hraběnky
Synopse: Hrabina diktuje Susanně u svého psacího stolu pozvání pro hraběte na večerní schůzku.
“Che soave zeffiretto” je snad nejkrásnější duet, který kdy Mozart napsal. Hraběnka a Susanna píší hraběti dopis s pozváním na schůzku “v borovicích malého lesíka, kde vane jemný večerní vánek”. Mozart nádherným způsobem vystihl náladu tohoto jemného večerního vánku. V tomto něžném duetu oba hlasy kouzelně doprovází hoboj a fagot.
Poslechněte si tento duet v nádherné interpretaci Elisabeth Schwarzkopfové a Irmgard Seefriedové. Kesting komentuje Seefriedovou z této nahrávky z roku 1953 pod Furtwänglerem: “Pokud chcete pocítit něco z duchovního účinku jejího zpěvu, musíte si poslechnout rané nahrávky … ve Schwarzkopfové má partnerku, která se co nejvíce blíží dokonalosti.
Che soave zeffiretto (1) – Schwarzkopf / Seefried
Druhou verzi duetu “Che soave zeffiretto” lze slyšet ve verzi Gundula Janowitze a Edith Mathisové, známé z filmu “Vykoupení z věznice Shawshank”, kde je tato nahrávka citována.
Che soave zeffiretto (2) (Vykoupení z věznice Shawshank) – Janowitz / Mathis
Pěkná třetí verze s Cecilií Bartoliovou a Renée Flemingovou
Che soave zeffiretto (3) – Fleming / Bartoli
Synopse: Při obřadu v předvečer svatby předá hrabě Zuzaně svatební závoj, zatímco Zuzana mu tajně předá malý dopis, který je uzavřen špendlíkem. Během následujícího tance Figaro vidí, jak se hrabě při otevírání dopisu píchne o jehlu, a baví se tím, že chlípný hrabě opět dostal milostný dopis, aniž by věděl, že pochází od Zuzany.
Ecco la marcia – Glyndebourne
LE NOZZE DI FIGARO ACT IV
Synopse: Nastal den svatby. Barbarina měla Zuzaně vrátit odznak, ale ztratila ho a je rozpuštěná.
Mozart pro toto vystoupení Barbariny složil znamenitou skladbu, jedinou árii v mollové tónině.
L’ho perduta – Petitbon
“Aprite un po quegli occhi” a cenzura
Synopse: Figaro se setkal s Barbarinou a dozvěděl se o jehle. Teď už ví, kdo dopis napsal, a zuří, že si Susanna dovolila ho podvést.
V této árii Figaro popisuje ženy jako mistryně podvodu. Stejně jako jeho pán před ním, i Figaro smí zpívat árii hněvu. Ani tu však Mozart nechce brát zcela vážně, doprovod smyčců a dechů je komponován příliš koketně.
Poslechněte si “Aprite un po quegli occhi” v interpretaci Cesare Siepiho.
Aprite un po quegli occhi – Siepi
Arie růží – nádherné vyznání lásky
Synopse: Na zámku hraběte Almavivy. Zuzanka je šťastná. Figaro se však zlobí, protože si myslí, že se těší na schůzku s hrabětem.
Zuzannina růžová árie se odvíjí v kolébavém rytmu za doprovodu něžného pizzicata smyčců a líbezných průpovídek dechových nástrojů. Je to krásné, lyrické vyznání lásky jejímu budoucímu manželovi Figarovi a utopie světa, v němž již neexistují třídní rozdíly. Árie je důležitým odpočinkovým místem opery. Tuto árii uslyšíte ve dvou nádherných interpretacích.
Jen málokdo ji zpíval tak intimně jako Lucia Poppová.
Deh vieni non tardar (1) – Popp
Uslyšíte další krásnou interpretaci Barbary Bonney. Tato Kanaďanka se proslavila jako zpěvačka titulní písně filmu Stevena Spielberga “AI, Artificial Intelligence”. Poslechněte si její “Deh non vieni tardar”.
Deh vieni non tardar (2) – Bonney
Finále
Synopse: Večer v zámecké zahradě. Figaro chce pozorovat setkání obou. Hraběnka se objeví v Zuzanině převleku a nedaleko od ní je Zuzanka v hraběnčiných šatech. Překvapeně se objeví Cherubín a přistoupí k domnělé hraběnce. Zamiloval se do ní a snaží se ji neurvale políbit. Susanna ho vyvede z omylu. Figaro se chce Susanně pomstít a domnělé hraběnce se dvoří. Susannina facka ho vrátí do reality. Nakonec se domnělá Zuzanka setkává s hrabětem. Hrabě se jí zuřivě dvoří. Zahanbeně si musí uvědomit, že má před sebou svou ženu. Hrabě se své ženě omlouvá a usmiřuje ji vyznáním lásky. Nyní všichni přijíždějí a shodují se, že všichni dostali lekci.
Doporučení k nahrávání
EMI s Elisabeth Schwarzkopfovou, Senou Jurinac, Irmgard Seefriedovou, Georgem Londonem a Erichem Kunzem pod vedením Herberta von Karajana a Vídeňské státní opery a Vídeňského filharmonického sboru.
Alternativou je operní film:
DG s Mirellou Freni, Kiri Te Kanawa, Dietrichem Fischerem-Dieskau, Marií Ewing pod vedením Karla Böhma a sboru a orchestru Vídeňské státní opery a Vídeňských filharmoniků.
Peter Lutz, Opera-inside, online operní průvodce operou LE NOZZE DI FIGARO Wolfganga Amadea Mozarta.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!