Online průvodce operou a synopse opery Gioacchina Rossiniho L’ITALIANA IN ALGERI
Hudba opery Italiana in Algeri je nádherná a jiskří vtipem a melodií. Finále prvního dějství lze považovat za vynález slapstickové komedie par excellence a pro hlavní ženskou roli Rossini vytvořil hlasový typ koloraturního mezzosopránu, kterému o několik let později vytvoří další pomníky v podobě Rosiny z Barbera a Angeliny z Cenerentoly.
Přehled a rychlý přístup
Obsah
Akt I (Únos)
Akt II (Útěk)
Doporučení k nahrávání
Zajímavost
Cruda sorte … Gia so per pratica
Nella testa ho un campanello (Crescendo Act I)
Role a synopse
Premiéra
Benátky, 1813
Libreto
Angelo Anelli
Hlavní role
Mustafà, Alžírský bej (bas) - Elvira, Mustafàova žena (soprán) - Zulma, Elvířina otrokyně (mezzosoprán) - Haly, kapitán alžírských korzárů (bas) - Lindoro, vězeň a otrok Mustafá - Izabella, Italka a Lindorova milenka (mezzosoprán) - Taddeo, Isabellin společník (bas)
Recording recommendation
DG, Agnes Baltsa, Enzo Dara, Ruggero Raimondi a Frank Lopardo pod taktovkou Claudia Abbada a Vídeňských filharmoniků a Sboru Státní opery
Komentář
Rossiniho průlom jako skladatele
Kompozice Italky v Alžíru přinesla Gioacchinu Rossinimu definitivní průlom jako opernímu skladateli v roce 1813, v roce narození Wagnera a Verdiho, kdy mu bylo pouhých 21 let. Společně s operou seria Tancredi toto dílo v roce 1813 definitivně vyneslo Rossiniho jméno mezi přední operní skladatele. V těchto letech Rossini pracoval jako posedlý: již rok předtím uvedl v život šest oper a v roce 1813 napočítáme další čtyři díla. Jeho obrovské pracovní tempo je legendární. Po úspěchu světové premiéry Tancrediho v benátské opeře v únoru téhož měsíce byl Rossini v krátké době požádán o další dílo. Okamžitě se pustil do práce a zdá se, že tuto operu dal na papír během necelého měsíce, aniž by se musel uchýlit k dřívějším dílům. Již v květnu se uskutečnila premiéra opery, která se pro stále ještě mladého skladatele stala velkým úspěchem.
Libreto
Kvůli nedostatku času Rossini recykloval námět opery, který byl zhudebněn jiným skladatelem o pět let dříve, což také vedlo k určitým sporům (viz níže oddíl “Pensa alla patria”). Autorem libreta díla byl Angelo Anelli, pojednává o únosu Italů korzáry do Alžírska a jejich záchraně.
Paralela s Mozartovým “Únosem ze serailu”
Paralely mezi oběma díly jsou nápadné, děj i námět obou oper jsou téměř totožné. V desetiletí před rokem vzniku Mozartovy opery 1782 bylo v Evropě v módě vše turecké, připomínající poslední obléhání Vídně Turky před 100 lety. Tenor vzpomínkových akcí byl směsicí výsměchu (Osmanská říše se z velké části rozpadla) a fascinace exotickou krásou maurské kultury. O dvacet let později se novým podnětem k zájmu o tuto kulturu stala Napoleonova výprava do Egypta na přelomu století. Levantské příběhy o pirátech byly oblíbeným námětem pro romány, pirátství bylo v té době v severní Africe skutečně na denním pořádku a vykupování unesených Evropanů bylo zcela běžné.
Uvertura s efektem překvapení
Předehra je jedním ze slavných Rossiniho úvodů a často se hraje na koncertech. Začíná tichým pizzicatem a po několika taktech překvapí posluchače fortissimem. Rossini byl obdivovatelem Haydna a k vytvoření tohoto efektu ho inspiroval skladatel Překvapivé symfonie.
Introduzione – Prêtre
Elvíra má depresivní náladu
Synopse: V Bejově paláci. Elvíra, vládcova manželka, sedí na pohovce se svou služebnou Zulmou. Je sklíčená, má pocit, že ji manžel už nemiluje.
Je v depresi.
Serenate il mesto ciglio – Giulini
Mustafa si stěžuje na svou ženu
Synopse: Když se objeví Mustafa, stěžuje si na aroganci žen a o své ženě Elvíře už nechce nic slyšet.
Delle donne l’arroganza – Ganzarolli
Synopse: Mustafa plánuje předat svou ženu otrokyni Lindoro. Vyhodí všechny ze sálu kromě Haly. Pověří kapitána svých korzárů, aby zajal jednu z temperamentních Italek, z nichž se mužům rozbuší srdce. Ta mu poslouží jako náhrada za jeho ženu.
Lindorosovo zoufalství – Kavatina s mnoha vysokými C
Synopse: V paláci se nachází také otrok Lindoro, Ital, který byl zajat před třemi měsíci. Touží po své milence v Itálii.
Jako jedna z hlavních rolí dostává Lindoro velkou scénu vystoupení v podobě “Scena ed aria”. Ta se skládá z pomalé cavatiny (“Languir per una bella”) a rychlé caballetty (“Se inclinassi a prender moglie”).
Elegickou kavatinou Lindoro představuje Rossini přemýšlivý charakter. Lindoro a Isabella jsou jedinými postavami opery, které ztělesňují jak vážné, tak veselé aspekty, čímž získávají hloubku a vynikají nad všechny ostatní postavy v Rossiniho hierarchii…
Lindorova elegie je uvedena krásnou melodií lesního rohu. Tato kavatina je pro tenoristy skutečnou par force jízdou. Je napsána ve velmi vysoké tessituře; tenor zpívá neustále nad F a často i v oblastech C a D. Je zde také mnoho složitých ornamentů a stupnic.
Slyšíme Juana Diega Floreze, Rossiniho tenoristu 21. století. Jeho technika je vynikající a tuto árii zvládá s dokonalostí, která je úchvatná. Vysoké tóny produkuje zdánlivě bez námahy a ornamenty jsou dokonalé.
Languir per una bella – Florez
Synopse: Lindoro se od Mustafá dozví, že se bude ženit s Elvírou. Lindoro je zoufalý, snaží se z toho vymluvit tím, že se snaží Beyovi vysvětlit, že je na ženy velmi vybíravý. Mustafa mu však vysvětlí, že budoucí manželka má všechny pěkné vlastnosti.
V této árii slyšíme Luigiho Alvu, jednoho z velkých Rossiniho tenorů sedmdesátých let, stejně jako Florez také Peruánce.
Se inclinassi a prender moglie – Alva/Corena
Jako druhou variantu slyšíme interpretaci Juana Diega Floreze.
Se inclinassi a prender moglie – Florez / Doss
Izabella je v zajetí – Rossini “vynalezl” koloraturní mezzosoprán
Synopse: Haly a jeho korzáři mezitím narazili na italskou loď, která se stala obětí bouře. Uloupí veškerý majetek a zatknou lidi na lodi. Mezi zajatými ženami je i Isabella. Je to Lindorova milenka. Vydala se osvobodit svého milence ze zajetí. Nyní sama padla do rukou musulmanů. Je jí jasné, že nyní musí zachovat chladnou hlavu a obratně používat ženské zbraně.
Také Isabella dostává při svém prvním vystoupení skvělou Scena ed aria. Rossini napsal roli Isabelly pro mezzosopranistku s velkými koloraturními schopnostmi. První Isabellou byla Marietta Marconiová, o níž se proslýchá, že byla Rossiniho milenkou. O několik let později vstoupila do jeho života Maria Malibranová, kterou si vybral jako pěvkyni při psaní Holiče. I Malibranová byla koloraturní mezzosopranistka a i ona se stala jeho milenkou. V roce 1822 se dokonce stali manželi. Po Isabelle a Rosině napsal Rossini pro tuto fachmanku další velkou roli s Angelinou z “La cenerentola”. Tyto role ovlivnily dějiny opery na další léta. S nástupem verismu ke konci devatenáctého století vyšel tento typ hudby z módy a téměř všechny Rossiniho belcantové opery zmizely z repertoáru. S Conchitou Supervias Isabellou ve dvacátých letech a Marií Callas Rosinou v padesátých letech začala ve dvacátém století skutečná Rossiniho renesance, po níž následovala jména jako Teresa Berganza, Agnes Baltsa, Lucia Valenti-Terrani atd.
Na příkladu pomalé kavatiny (nazývané též cantabile) “Cruda sorte” slyšíme Rossiniho koloraturní hudbu. Koloratury nejsou jen technickou specifikací (rychlý sled tónů s krátkými notovými hodnotami stejné délky), ale je za nimi celá hudební kultura, která má kořeny v jeho bel cantu. Její umělecké kvality byly rozvíjeny a zdokonalovány po více než sto let mimo jiné kastráty.
Jednou z pěvkyň, které svým uměním roznítily Rossiniho renesanci, byla také Marylin Hornová. Její koloraturní technika byla mistrovská. Lehkost a dokonalost jejího hlasu můžeme obdivovat v následujícím úryvku. Mnozí odborníci ji považují za technicky nejdokonalejší koloraturní pěvkyni poválečného období.
Cruda sorte … Gia so per pratica – Horne
Uslyšíte druhou interpretaci této skladby od Jennifer Larmore. Američanka z jižních států zaujme hlasovou silou a koloraturními schopnostmi.
Cruda sorte … Gia so per pratica – Larmore
Isabella bojuje se svým milencem Taddeem
Synopse: Isabellu na její cestě doprovází její tvrdohlavý ctitel Taddeo. Isabella ho vydává za svého strýce. Když se Haly dozví, že Isabella je Italka, řekne jí, že bude Beyovou vyvolenou a že ji odvede do svého serailu. Žárlivý Taddeo proklíná osud, který je přivedl do rukou beje. Oba se však musí vzchopit a projít dobrodružstvím společně.
Pro toto představení dvou zajatých Italů napsal Rossini velkolepý duet. Dává oběma postavám skvělou příležitost k inscenování jejich umění zpívat obratně a účinně na tu nejkrásnější hudbu. Slyšíme 2 interpretace ze 2 různých epoch.
V prvním článku se můžete seznámit s Conchitou Supervia, pěvkyní dvacátých let, v její snad nejslavnější roli Isabelly. Její duet s Vincenzem Bettonim “Ai cappricci della sorte” je skvělé kino, má dobrou zvukovou kvalitu i přes rok nahrávky 1928. Ona sama přivedla tuto operu z padesátiletého spánku Šípkové Růženky. Jürgen Kesting komentuje tuto nahrávku v knize “Velcí pěvci 20. století”: “Když Conchita Supervia v roli Isabelly říká Taddeovi, že hloupý milenec je muka (“sciocco amante”) a že by raději měla Turka než bubáka (“meglio un turco che un briccone”), člověk před ní vidí tragikomickou scénu s rukama a celým tělem a vzrušením v tónu hlasu. Ona hudbu nejen hraje, ale i předvádí.”
Ai capricci – Supervia/Bettoni
Pro srovnání si poslechněte interpretaci z vysoce ceněné Abbadovy nahrávky ze sedmdesátých let se dvěma renomovanými Rossiniho interprety Darou a Baltsou.
Ai cappricci della sorte – Dara/Baltsa
Mustafa je plný očekávání
Synopse: Mustafa se v roce 2017 dočkal svého prvního vydání: Zpět v paláci bejů. Mustafa slíbí Lindorovi, že se může vrátit do Itálie, pokud s sebou vezme Elvíru. Lindorovi nezbývá než souhlasit a Mustafa Elvíře oznámí, že bude brzy odeslána do Itálie. Haly přijíždí se zprávou, že nádherný exemplář Italky byl zajat . Mustafa téměř pukne nedočkavostí.
Mustafova árie je velmi náročná kvůli náročné ornamentice. Role Mustafy je psána pro basso cantante, bas s výškou a hbitostí hlasu.
Già d’insolito ardore nel petto – Ragazzo
Synopse: Lindoro, Zulma a Elvíra si balí kufry. Elvíra chce naposledy vidět Mustafu. Lindoro nedokáže pochopit, že se jí po něm bude stýskat, protože je mladá, krásná a bohatá, očekává skvělou budoucnost v Itálii.
Zdá se, že se jí po něm bude stýskat.
Isabella je představena Mustafovi
Synopse: Maabel je vdova, která se narodila v roce 1914, a tak se jí podařilo získat pro ni vdovský titul: Vystoupí eunuchové a chválí Mustafu, metlu žen.
Rossiniho opera je plná stereotypů. Sbor eunuchů je jedním z nich.
Viva il flagel delle donne
Synopse: Isabella je představena Beyovi. Mustafa je z ní unešený. Isabella rychle pochopí, že má před sebou prosťáčka, kterého může přechytračit. Na schůzku vtrhne Taddeo. Rozzlobený Mustafá chce vetřelce okamžitě probodnout, čemuž Isabella jen tak tak zabrání tím, že řekne, že je to její strýc.
Finále prvního dějství je gigantickým propletencem složitých dějových linií. Libreto vytváří zmatek, který Rossiniho inspiroval k jednomu z jeho grandiózních finále. Jak daleko jsme od Mozartova “Únosu ze serailu”, jehož srdcem je humanita doby osvícenství a jehož apelem je porozumění kulturám (ale který je také plný stereotypů!). Rossini je zde komikem a divadelníkem. Ale – a to je na Rossinim to nejkrásnější – je to velké umění v převleku komedie. Rossini je skladatel, jehož hudba je vždy nadřazena ději. Schopenhauer mluvil o Rossiniho “lhostejnosti” k libretu, jeho hudba mluví vlastní řečí.
Synopse: Nyní se objeví také Elvíra, Zulma a Lindoro, aby se rozloučili s Beyem. Když se Isabella a Lindoro poznají, jsou zmateni.
Tato pasáž je takzvaným “Colpo di scena”, divadelním, překvapivým zvratem děje, modelovaným ve scéně, kde jako by se zastavil čas a všichni jsou ohromeni překvapením. Příležitost pro krásný a účinný ansámblový kus.
Confusi e stupidi
Rossini vynalezl “Rossiniho crescendo”
Synopse: Aby Isabella získala čas, ptá se, kdo jsou ti tři. Když jí Mustafa vysvětlí situaci, Isabella rychle vymyslí lest. Požaduje po omráčeném Mustafovi, aby zde zůstala Mustafova manželka Elvíra a aby si Lindora nechala jako svého osobního otroka. Když Mustafa protestuje, Isabella zmatenému Beyovi řekne, že o lásce nic neví a půjde do pekla. Teď už je všem jasné, že Isabella ze lva v mžiku udělala osla.
Nahým závěrem “Nella testa ho un campanello” Rossini popisuje bezmezný zmatek postav. Všichni jsou schopni vydávat pouze zmatené zvuky jako “tac tac”, “din din”, “bum bum” atd. Zatímco zpěváci koktají oslnivé staccato tónů, orchestr vytváří několikaminutové mohutné accelerando: zrodilo se legendární Rossiniho Crescendo. Tento druh hudby byl naprostou novinkou a přiváděl publikum k šílenství. Tímto finále Rossini poprvé vytvořil strhující vizitku své hudby.
Nella testa ho un campanello – Horne et al.
Isabella a Lindoro plánují pokus o útěk
Synopse: Další den. Isabella má nespokojenou náladu, musela se dívat, jak Lindoro na pokraji útěku s jinou ženou. Když se s Lindorem setká, může si nedorozumění vyjasnit. Oba se rozhodnou pro společný pokus o útěk s lodí. Nyní Lindoro našel odvahu znovu se postavit životu čelem.
Rossini tento výraz Lindorovy radosti zkomponoval do podoby árie “Oh, come un cor di giubilo”. Tato skvělá Lindorova árie vyžaduje velmi lyrický hlas a opět hbitost a výšky.
V této Lindorově árii opět slyšíme Juana Diega Floreze. Jeho ornamenty jsou nádherné, zajímavé je, že Rossiniho role studoval nějakou dobu u Marylin Horne.
Oh, come un cor di giubilo – Florez
Taddeo se stává kajmakanem
Synopse: Mustafa je v radostném očekávání setkání s Isabelou. Cestu mu však zkříží Taddeo. Taddeo si mu stěžuje na eunucha, který ho už nějakou dobu sleduje. Mustafa mu vysvětlí, že je to pro něj velká čest, a jmenuje ho svým kajmanem.
Kajmakan byl v osmanské kultuře vysoký úřední titul. Ideální stav pro Taddea, aby se přeceňoval, což Rossini převedl do příjemných tónů.
Ho un gran peso sulla testa – Dara
Isabellina lekce pro Elvíru
Synopse: Izabela se mezitím připravuje na schůzku s Mustafou. Nechá Elvíru přinést tři hrnky s kávou a zmatené Elvíře vysvětlí, že je na rendez-vous také pozvaná. Nyní jí ukáže, jak má jednat s muži.
Isabella učí Elvíru, jak to funguje:
Chovej se jako ovce a skončíš jako potrava pro vlka.
V Itálii jsou to manželky, kdo školí manžele
Cecilia Bartolisová velkolepá salcburská Isabella
Synopse: “Krásná a milostná láska, která je pro mě velkým přínosem: Izabella sedí ve svém pokoji před zrcadlem. S vědomím, že se do ní chystá vstoupit Bey, předstírá, že se pro svého milence zkrášluje. Mustafa se na maškarádu nachytá.
Rossini svůdným zvukem flétny uvádí virtuózní árii Isabelly. Je to příležitost pro herečku/zpěvačku, aby předvedla své hlasové umění svádění.
V následujícím videu zažijete, jak Cecilia Bartoliová, pouze přikrytá pěnou, lenoší ve vaně. Jednoduše skvělé!
Per lui che adoro – Bartoli
Mustafa marně doufá v romantickou hodinku
Synopse: Mustafa se objeví v doprovodu Taddea. Řekne Isabele, že povýšil jejího strýce na kajmakana, aby jí projevil své uznání. Se smluveným znamením kašle, Mustafa opakovaně říká Taddeovi, aby opustil místnost. Taddeo předstírá, že si toho nevšiml. K další drzosti dojde bez prodlení. Mustafa musí sledovat, jak Elvíra přichází na čaj. Mustafa zuří.
Mustafův hněv vede k dalšímu krásnému Rossiniho ansámblu.
Andate alla malora … sento un fremito – Montarsolo / Horne / Monk / Merrit / Ahlsted
Synopse: Haly to celé sledoval a je rád, že nafoukaný Mustafa dostává od mazaného Itala zaslouženou lekci.
Le femmine d’Italia – Daliotti
Intrikace začíná
Synopse: Taddeo a Lindoro spolu hovoří, Taddeo odhalí, že ve skutečnosti není Alžbětiným strýcem, ale jejím milencem. Pak se objeví Mustafa. Lindoro využije příležitosti a řekne stále rozrušenému Beyovi, že se mu Isabella stýská a že ho hodlá jmenovat svým pappataci. Nyní má Mustafa opět dobrou náladu, protože se dozvídá, že pappataci si musí celý den jen užívat, jíst a pít.
Pappataci je zoologický název komára a znamená tolik co žrout.
Pappataci che mai sento – Raimondi / Dara / Lopardo
Isabellina hymna “Pensa alla patria”
Synopse: Isabella má v plánu vytvořit pro Mustafu obřad, při němž všichni italští otroci uctí beje italským čestným titulem “Pappataci”, a pak pomocí lsti uprchnout na poskytnutou loď.
Rossini pro Isabellu napsal árii “pensa alla patria”, vlasteneckou výzvu k odvaze a dovednosti Italů podstoupit riziko.
Kolem “Pensa alla patria” se váže zajímavý příběh. Po premiéře si Rossini musel vyslechnout (neoprávněné) obvinění z plagiátorství, že použil hudbu z předchozí Moscovy opery. Marcolini, Isabella z premiéry, nyní v jednom z představení Italky místo Rossiniho “Pensa alla patria” zařadil údajnou původní “Pensa alla patria” od Moscy. Rozdíl v kvalitě byl nápadný a publikum jej okamžitě poznalo a Marcolini musel árii přerušit již po polovině představení. Obvinění z plagiátorství bylo mimo hru.
“Pensa alla patria” se o 30 let později stala jednou z populárních hymen Risorgimenta. Rossini nechtěl operou v době jejího vzniku učinit politické prohlášení. Ačkoli v pozdějších letech podpořil slovy řecké hnutí za svobodu, napsal také číslo pro restaurátora Napoleona III. Ve 40. letech 19. století se dostal pod tlak stoupenců Risorgimenta s výtkou, že pro hnutí nic neudělal. Rossiniho zmínku o složení “Pensa alla patria” mnozí označili za výmluvu.
Hudebně je skladba pro Isabellu obratnou ukázkou, s níž si pěvec může kaskádou obtížných koloratur vyžádat potlesk publika. V této árii slyšíme nejslavnější a nejznámější Rossiniho pěvkyni současnosti, Cecilii Bartoliovou. Ta roli Isabelly “objevila” poměrně pozdě (2018 v Salcburku), což je překvapivé, protože Isabellin temperament jí dokonale sedí.
Pronti abbiamo… Amici in ogni evento… Pensa alla patria – Bartoli
Mustafa je jmenován “pappataci” a útěk je úspěšný
Synopse: Vypráví o tom, že v roce 1937 se nacisté vydali na cestu do Paříže, aby se tam dostali: Mustafa je hrdý na to, že se mu dostalo této pocty, a přidává se k Italům. Isabella ho přijme a prohlásí, že mu titul předá při velkém obřadu. Ovšem pouze pod podmínkou, že splní přísné předpisy. Mustafa přikývne a Lindoro přečte pravidla. Během obřadu smí pouze jíst a pít. Mluvit a jednat je mu zakázáno. Na znamení mu kolem nohou uváže řetězy. Italská loď mezitím zakotvila vedle lodžie. Zatímco Mustafa jí a pije v doprovodu ceremoniáře Taddea, Italové se nalodí na loď. Když Taddeo nastupuje na loď jako poslední, přichází do haly Elvíra. Nyní si Mustafa uvědomí, že byl oklamán. Jeho korzáři nemohou přispěchat na pomoc, protože byli zásobeni vínem a pro Italy už nepředstavují nebezpečí. Mustafovi nezbývá než přijmout svůj osud a požádá svou ženu o odpuštění a o její lásku.
Finále – Valentini-Terrani / Benelli / Bruscantini / Dara
Doporučení k nahrávce opery L’ITALIANA IN ALGERI
DG s Agnes Baltsou, Enzem Darou, Ruggerem Raimondim a Frankem Lopardem pod vedením Claudia Abbada a Vídeňských filharmoniků a sboru.
Petr Lutz, opera-inside, online operní průvodce na téma L’ITALIANA IN ALGERI od Gioacchina Rossiniho.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!