DI QUELLA PIRA – árie z opery Il Trovatore

Portrét Verdiho árie DI QUELLA PIRA

Přečtěte si zajímavosti a poslechněte si skvělá videa na YouTube o slavné árii “DI QUELLA PIRA”.

Chcete-li se dozvědět více o opeře Il Trovatore, klikněte na odkaz na portrét opery

Arie – synopse a pozadí

 
Synopse: Luna zaútočí na pevnost Manrico. Manrico ji jako vůdce brání. Manrico přísahá Leonoře věčnou věrnost na život a na smrt. Manrico má všechny důvody k zuřivosti: jeho matku Azucenu zajal Conte di Luna a vzal ji jako rukojmí. Luna jí vyhrožuje smrtí na hranici. Manrico chce Azucenu osvobodit a rozloučit se s Leonorou.< /blockquote>
 

Árie “di quella pira” spolu s “ah si ben mio” tvoří “scena ed aria”. Jedná se o kompoziční konvenci z “rossiniovské” belcantové éry. Velmi schematicky popisuje sled árií. Sled byl následující: recitativ (tempo d’attacco), pomalá árie (Cavatina, “Ah si ben mio”), recitativ (tempo di mezzo), rychlá árie (Cabaletta, “di quella pira” ).

Tato árie je pro tenoristy stěžejní. Hudba je strhující: začíná v Allegru a poté je pětkrát obohacena o hudební efekty. Nejprve musí tenor zvýšit hlasitost (Verdi píše “con tutta forza” v “Col sangue vostro”), v polovině se zvýší tempo (“piu vivo” v “morir”), poté nastoupí sbor, pak se přidá tenor a na závěr tenor zpívá nejvyšší tón. Tato dramaturgie vyvolává u posluchače extatický účinek.

Kromě tohoto stylistického prvku má árie dva další charakteristické rysy. Jedním z nich je prvek šestnáctinových čtyřhlasů:

Tenorista musí tento prvek zpívat v každé sloce, což v součtu činí nejméně třináct opakování. Tato figura má symbolizovat mihotání ohně: “Plameny té strašné hranici, vzplanuly a pohltily celou mou bytost”). Má nechat hořící hranici proběhnout před očima posluchače. Tento prvek je tvořen půltónovými intervaly a není snadné jej zpívat v Allegru.

Doprovod orchestru má nápadný tah vpřed, rytmus se podobá polonéze. Symbolizuje nadcházející bitvu a je umocněn nastupujícím sborem bojovníků.

Druhým charakteristickým rysem árie je slavné vysoké C na konci. Zajímavé je, že Verdi na tomto místě vysoké C nezkomponoval. Jeden z prvních tenorů této opery však Verdiho výslovně požádal o svolení. Verdi to výslovně povolil za předpokladu, že céčko bude zazpíváno krásně. Tato konvence tedy převládla a většina posluchačů zná árii právě takto, takže následování původní partitury by u posluchačů vyvolalo podráždění, ne-li zklamání. Dokonce i Toscanini, který zakázal všechny svobody, jichž se pěvci v 19. století dopouštěli, tuto konvenci přijal.

V roce 2000, na oslavu 100. výročí Verdiho úmrtí v milánské opeře “la scala”, Riccardo Muti nařídil tenoristovi, aby tuto árii zazpíval v původní verzi, bez vysokého C. Po árii se ozvalo krupobití a výsledkem byl divadelní skandál, který hýbal tiskem a myslí několik dní.

Arie – text DI QUELLA PIRA

 
Di quella pira l’orrendo foco

Tutte le fibre m’arse avvampo…

Empi spegnetela, o ch’io tra poco

Col sangue vostro la spegner?…

Era gia figlio prima d’amarti

Non puo frenarmi il tuo martir.

Madre infelice, corro a salvarti,

O teco almeno corro a morir!< /blockquote>
 

Pěvecký nástroj “Spinto Tenor”

Role Manrica je psána pro spinto tenor (italsky), resp. mladý hrdinský tenor (německy). Hlas je silný a mužný. Ve vysokých tónech má kovový lesk. Zaujme svou nenucenou silou ve vyšších tessiturách a má stále pohyblivost. Ve vysokém rejstříku dokáže tenorista Spinto nadchnout posluchače špičkovými tóny.

Slavné interpretace DI QUELLA PIRA

Jussi Björling je tenorista s největším počtem nahrávek Trubadúra. Celkem pořídil šest nahrávek této opery. Pro tento článek jsem vybral nahrávku z roku 1952. V den nahrávání napsal své ženě: “Nikdy jsem nezpíval di quella pira tak dobře jako dnes”.

Björlingův melancholický témbr je v plném rozkvětu v pasáži “Era gia figlio prima d’amarti Non puo frenarmi il tuo martir” (Tvá muka mě nezastaví Nešťastná matko, běžím tě zachránit).

Také jeho vysoké C je mimořádné. Jeho lehký útok na vysoké C zůstává nepřekonán.

Di quella pira (1) – Björling

Trovatore byl jednou z klíčových rolí Franca Corelliho. Jen málokdo dokáže s Italem držet krok v hlasové síle.

Di quella pira (2) – Corelli

Na nahrávce z roku 1906 zpívá Enrico Caruso šestnáctinové čtyřhlasy přesně a poněkud pomaleji než ostatní tenoristé. Árie však byla transponována o půl tónu níže a nekončí na C, ale na Bb. Caruso měl barytonově zabarvený hlas. Dosahoval sice vysokého C, ale také se mu občas vyhýbal, když se mu to nehodilo. Tento zvyk sdílí s ostatními tenory. (del Monaco, Domingo, Carreras, Tucker, Gigli, Pertile…).

Všimněte si slavného Carusova vzlykání v “madre felice”, kterým “udělal z bojovné tenorové fanfáry expresivní skladbu” (Kesting).

Di quella pira (3) – Caruso

Krásná nahrávka Pavarottiho z roku 1968. Zpívá velkolepě vysoké C. V pozdějších letech si také občas vybíral Bb.

Di quella pira (4) – Pavarotti

Na tip v komentáři blogu Anton Honegger najdete skvělou verzi Franco Bonisolli. Tu verzi jsem neznal. Skvělý objev: opravdový rytíř vysokého C !

Di quella pira (5) – Bonisolli

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce k árii “di quella pira” z opery Il trovatore.