NORMA Vincenza Belliniho – operní průvodce a děj

Online operní průvodce & Děj k opeře NORMA Vincenza Belliniho

Norma je účinná opera napsaná v heroickém duchu své doby. Příběh plný vášně a s tragickým koncem. Čím byla Lucia di Lammermoor pro Donizettiho, tím je Norma pro Belliniho, je to jeho charakteristické dílo a možná největší mistrovské dílo belcantové éry.

 

 

Obsah

Děj

I. dějství (scéna v lese, v Normině domě)

Akt II (scéna přátelství, scéna v chrámu)

Doporučení k nahrávání

 

Zajímavost

Meco all’altar di Venere

Casta Diva

Ah! bello a me ritorna

Oh di qual sei tu vittima (Terzetto)

Perfido! Vanne, si (Terzetto)

Mira o Norma (Duett Adalgisa, Norma)

Qual cor tradisti! (Quartetto)

Deh! non volerli vittime

 

Premiéra

Milán, 1804

Libreto

Felice Romani, podle Soumetovy tragédie.

Hlavní role

Oroveso,Hlava druidů (bas) - Norma , Priesterin der Druiden und und Tochter von Oroveso (soprán) - Adalgisa, mladá kněžka druidů (soprán) - Clotilde , důvěrnice Normy (mezzosoprán) - Pollione , Prokonzul Římanů v Itálii

Doporučení nahrávky

EMI, Maria Callas, Giulietta Simionato, Mario del Monaco pod vedením Antonina Votta a orchestru a sboru La Scala di Milano

 

 

 

 

 

 

 

Umělecká symbióza

Díky úspěchu s operou “I Capuleti e Montecchi” v benátském divadle La Fenice byl Bellini pověřen vedením La Scaly (který také řídil Benátky), aby pro sezónu 1831/32 napsal dvě opery. Hlavní roli v první opeře, Normě, měla hrát Giuditta Pasta, která krátce předtím zazářila jako Armina v Belliniho Sonnambule a měla první smlouvu s La Scalou. Stala se důležitou referencí pro Belliniho kompoziční práci a on jí napsal, že tuto roli vymyslel “per vostro carattere enciclopedico”.

 

 

Norma role pro velké divy

Norma funguje nejlépe, když ji zpívají velké operní hlasy. Je to snad TA část dramatického bel canta. Vedle ní tato role nesnese průměrnou Adalgisu nebo Pollione, což z obsazení této opery dělá noční můru. Obsazení prvního představení v roce 1831 tak tvořily dvě z největších sopranistek operní historie. Giuditta Pasta byla první Normou a Giulia Grisi první Adalgisou. Později v operní historii v roli Normy excelovaly Maria Malibranová, Jenny Lindová, Rosa Ponselleová, Joan Sutherlandová a samozřejmě Maria Callasová.

 

 

Norma Marie Callasové

Na tomto místě musíme také hovořit o významu Normy Marie Callasové. Toscanini zastával názor, že Normu není možné adekvátně obsadit vzhledem k mnoha nárokům této role. Pokud se to někomu v době nahrávání podařilo, byla to Maria Callasová. A co je důležitější, byla to právě její interpretace, která vrátila belcantový repertoár do módy. Následná renesance Belliniho a Donizettiho by bez ní nebyla možná a Norma je nejdůležitějším titulem tohoto repertoáru.

 

 

Velmi plodná umělecká spolupráce s libretistou Felicem Romanim

.
Pochvalu si zaslouží i textař Romani, který pro tuto árii našel inspirativní slova. Romani byl ve své době nejvyhledávanějším libretistou. Byl o patnáct let starší než on a mezi Bellinim se již v útlém věku vyvinulo přátelství, které bylo příznivé pro spolupráci. Romani pro Belliniho napsal během šesti let celkem sedm operních libret, což z něj pro předčasně vyspělého a produktivního skladatele učinilo důležitou literární referenci.

 

 

Neúspěch premiéry

Premiéra v milánské La Scale skončila fiaskem. Představení prý utrpělo tím, že zpěváci byli vyčerpaní ze zkoušek, a Bellini také litoval nepřátelského klauze. Romantické konspirační teorie dokonce hovořily o placené intrice Belliniho bývalé milenky, ruské hraběnky Samojlovové, která měla mít v té době poměr s Belliniho konkurentem. Publikum bylo pravděpodobně jednoduše překvapeno novostí opery.
Již druhé představení přineslo průlom a Norma byla v téže sezoně La Scaly uvedena ještě jednatřicetkrát. Rychle se vydala na triumfální pochod po celé Evropě a v New Yorku byla uvedena až o osm let později.

 

 

Úloha sboru

Hudební rozpětí od válečných scén po náboženské obřady a mnoho dramatických doprovodů svědčí o významu, který Bellini sboru přikládal. Svědčí o tom nejen mnoho samostatných sborových čísel, ale také doprovod mnoha sólistických pasáží se scénickou a hudební funkcí.

 

 

 

 

 

 

 

 

Děj: V posvátném lese druidů. Právě probíhá obřad. Vizionářka Norma tuto noc přesekne posvátné mlhoviny a oznámí vůli boha Irminsula. Galští válečníci slavnostně pochodují vzhůru.

Předehra je jednoduchá, ale účinná skladba, která svou krásu získává z belliniovského melodického umění. Slyšíme krásný orchestrální úvod, který diriguje Toscanini.

Overtura – Toscanini

 

Děj: Oroveso, nejvyšší druid a Normin otec, zahajuje obřad. On a druidové doufají, že věštba prorokuje vzpouru proti římským okupantům.

Oroveso zůstává v celé opeře ze scénického hlediska spíše nevýrazný. Nemusí dělat o moc víc, než se tvářit vážně. Hudebně Bellini napsal pro bas velmi pěkný part. Tato scéna velmi připomíná scénu z Verdiho Nabucca o deset let později se Zacchariou jako veleknězem a Židy.

Ite sul colle – Rossi

Úloha Pollioneho

Děj:Pollione, prokonzul římských okupantů, je v lese doprovázen centurionem Flavionem. Pollione tajně zplodil dvě děti s Normou, která tak porušila slib cudnosti kněžky. Nějakou dobu udržuje vztah s mladší Adalgisou. Nyní byl povolán zpět do Říma a chce ji vzít s sebou. Vypráví Flavionovi o svém snu, v němž se mu Norma pomstila.

Role pollioneho je v tenorových kruzích klasifikována jako “béčková”. Přestože je důležitá, postava pollioneho je zřetelně zastíněna oběma ženskými rolemi. O jeho charakteru a motivech se toho během opery mnoho nedozvíme, takže role zůstává scénicky povrchní. Po hudební stránce role vyžaduje silný, sytý tenorový hlas. Proto tuto roli často zpívaly robustnější hlasy jako Corelli nebo del Monaco.

Meco all altar del venere … Me protegge – Corelli

 

Děj: Norma a kněžky slavnostně pochodují.

Sbor má v této opeře ohromné zastoupení. Má nejen samostatná čísla, jako jsou tato, ale také scénickou a hudební funkci v mnoha sólových číslech. Hudební rozpětí od válečných scén po náboženské obřady a mnoho dramatických doprovodů svědčí o významu, který Bellini sboru přisuzoval.

Norma viene: le cinge la chiomea – coro lirico siciliano

 

Slavná árie Normy “Casta Diva”

Norma prohlašuje, že ještě nenastal čas pro povstání, protože válku ještě nelze vyhrát. Rozseká mlhoviny, aby se zeptala boha. Za jasného úplňku Norma prosí bohyni Měsíce o mír.

Árie se odehrává za měsíční noci. Belliniho orchestrální doprovod je jednoduchý, každé slovo je srozumitelné díky střídmosti orchestrace a dodává textu a tím i rituálu druidů dramatický význam.

Árie vznikla v úzké spolupráci s Giudittou Pasta, pěvkyní premiéry. Bellini údajně napsal ne méně než devět skic. S Pastou již předtím vytvořil roli Aminy v “La sonnambula”. Bellini původně napsal árii v G dur. Pasta však chtěl trochu hlouběji. Od té doby se obvykle zpívá ve variantě F dur (tj. o tón níže).

Bellini napsal doprovod s pevným vzorem. Zvlněný 12/8 takt umožňuje zpěvnímu hlasu volnost rubata, hlas se vznáší nad orchestrem a zpěvačka tak může árii vtisknout vlastní charakter. Verdi hovořil o Belliniho “dlouhé melodii”. Je známo, že Belliniho styl inspiroval Chopina. Mnohá jeho nokturna jsou napsána právě tímto způsobem:

 

Casta Diva se stala jednou z největších a nejvýznamnějších belcantových árií. Kombinace širokého crescenda a melodie neustále se zvyšující výšky dojímá posluchače a spolu s kouzlem měsíční noci vyúsťuje v harmonickou a strhující tónovou malbu.

Nejprve uslyšíme živou nahrávku Marie Callasové z kompletního záznamu s dirigentem Vottem. Kantiléna zaplavuje a vysoká bé je nádherně zazpívaná.

Casta Diva – Callasová

 

Největší Normou po Callasové byla pravděpodobně Joan Sutherlandová. Jako první znovuobjevila původní tóninu a árii zpívala ve vyšší G dur.

Casta Diva – Sutherland

 

Sonya Yoncheva se k roli odhodlala v roce 2016 poté, co se Anna Netrebko nakonec zdržela zpěvu této role v Klášterní zahradě. V této obtížné roli přesvědčila. Díky ní je tato modlitba zasněnou kantilénou.

Casta Diva – Yoncheva

 

Norma byla jednou z největších rolí Rosy Ponselleové. Obzvláště působivé jsou krásné ornamenty a jasný hlas, který dává zazářit táhlé melodii.

Casta Diva – Ponselle

 

Děj: Norma je v konfliktu. Chce být také loajální a povolat Galy do války, pokud jí to Bůh přikáže, ale nikdo neví o její lásce k Pollionovi, římskému vůdci.

Norma kolísá mezi svými dvěma rolemi milenky a kněžky. Nakonec však její jednání určuje láska k Pollionovi. Z celého srdce po něm touží a je ochotna se podvolit osudu své vlasti.

Donizetti převzal árii “Ah bello a me ritorno” ze své opery “Bianca e Fernado”. V tomto náročném čísle opepřeném koloraturami slyšíme Marii Callasovou.

Ah bello a me ritorno – Callas

 

Adalgisa čeká na Pollioneho

Děj:Po skončení obřadu všichni odcházejí. Jen Adalgisa zůstává sama. Očekává Pollioneho, ale stejně jako Norma trpí konfliktem svědomí. Objeví se Pollione a prosí ji, aby s ním odjela do Říma. Adalgisa váhá, zda má porušit kněžskou přísahu. Nakonec však slíbí, že příštího dne přijde do Pollioneho tábora.

 

Domingo zpíval Pollioneho naživo pouze sedmkrát, ale viděl, že tato role je pro jeho hlas ideální. Pollioneho zpíval naživo pouze sedmkrát, ale viděl, že tato role je pro jeho hlas ideální.

Va crudele – Domingo / Cossotto

 

Adalgisa navštíví Normu

Děj: Norma je ve svém odlehlém domě, kde její důvěrnice Clothilde vychovává dvě děti Normasa a Pollionese. Norma se dozvěděla, že Pollione byl povolán zpět do Říma. Nečekaně ji navštíví Adalgisa. Vyzná se Normě ze své lásky k muži a chce, aby ji Norma osvobodila od slibu čistoty. Norma si vzpomene na svou vlastní situaci, kdy byla zamilovaná, a její žádost splní.

Jedná se o dojemný duet obou kněžek. Hudebně obzvlášť krásný je závěr obou hlasů a cappella (od 10.09).

Oh rimembranza. Io fui cosi rapita – Callas / Simionato

 

Pollione se objeví – Adalgisa a Norma poznají pravdu

Děj: “Děj se odehrává v době, kdy se na scéně objevují dvě postavy, které jsou v rozporu se zákonem: V tu chvíli do místnosti vstoupí Pollione. Když Norma zjistí, že Pollione je Adalgisin milenec, prozradí jí své tajemství. Obě ženy jsou v šoku. Pollione slíbí, že bude Adalgise věrný, ale ta už s ním nechce žít.

Norma se s Pollionem rozloučí.
Oh di qual sei tu vittima – Callas / Simionato / del Monaco

 

 

Velký tercet s hlasem jako hořící šíp

Norma se chvěje, je povolána k oltáři a oslepená vztekem přísahá, že se pomstí Pollionemu, který musí sám opustit dům.

V Normě si ornamentika pěveckého partu neklade za cíl virtuozitu (jako v Rossiniho operách), ale je nositelem pocitů. V této pasáži je to hněv Normy. Zajímavé je, že Giuditta Pasta prý také používala fioriturami střídmě a používala je jen tam, kde sloužily dramatickému účelu.

Také part Pollioneho patří díky náročným ornamentům k náročným partům a vyžaduje ohromnou pěveckou techniku.

Velké trio finále se třemi skvělými hlasy slyšíme na nahrávce Callasové z roku 1954. Poslechněte si třpytivý ohňostroj Callasové od 2.30. Je to zvuk jako zářící šíp, jedinečný, jak to uměla jen Callasová. Při poslechu doslova cítíte, jak její hlas hoří.

Perfido! Vanne si, mi lascia indegno – Callas / Simionato / del Monaco

‘ mobile_image=” attachment=” attachment_size=” format=’16-9′ width=’16’ height=’9” conditional_play=” av_uid=”].

 

 

 

 

 

 

 

 

Scéna s dýkou v dětském pokoji

Děj: Je ráno. Děti spí. Norma se k nim blíží s dýkou v ruce. Není schopná je zabít, mateřská láska zvítězí.

Literární předloha Soumetovy opery předpokládala na tomto místě vraždu dětí. Bellini a jeho libretista však zápletku změnili. Bellini neměl zálibu v hororových příbězích jako mnozí romantičtí skladatelé a současníci. Zřekl se tedy i šílené scény, aby závěr ještě více nenafoukl. I bez vraždy je to však dojemná scéna. Jen málokdo dokázal vložit city do tónů tak mistrně jako sicilský mistr.

I figli uccido, teneri teneri figli – Callas

 

Děj: Přivolá Adalgisu a navrhne jí, aby vzala děti do římského tábora a odjela s nimi a s Pollionem do Říma.

Norma má jako obvykle téma milostný trojúhelník. Neobvykle však v této opeře nejsou soupeři dva muži, ale dvě ženy. Tato skutečnost činí z Normy velmi zvláštní operu. Scény dvou ženských hlasů Belliniho inspirovaly a patří k tomu největšímu z operní literatury.

Deh, con te ti prendi – Sutherland / Caballé

 

Velký duet Normy a Adalgisy – ” Mira, o Norma”

Adalgisa však odmítá, místo toho chce jít za Pollionem a požádat ho, aby se s Normou znovu usmířil.

Mira o Normu stojí: Je to snad nejkrásnější a nejznámější Belliniho duet, zpívaný dvěma ženskými hlasy Normy a Adalgisy. Bellini opět nechává orchestr hrát v první části houpavý doprovod a intimní melodie se dotýká posluchače. Poté obě kněžky zpívají hlasy s krásnou ornamentikou v okouzlujícím intervalu tercií. Ve druhé, rychlé části Bellini hlasy synkopuje a přidává krásný efekt se stoupajícími tečkovanými osminovými stupnicemi.

V nahrávce slyšíme kongeniální dvojici Marylin Horne a Joan Sutherland. Slavný anglický kritik John Steane se o nich vyjádřil takto: “Partnerství Horneové a Sutherlandové je nejskvělejší v dějinách nahrávání”. Kesting se o nahrávce vyjádřil následovně: “V paralelních hlasových linkách zažíváme virtuozitu, která nemá po válce obdoby”. Poslechněte si například závěr v čase 5:14!

Mira, o Norma – Sutherland / Horne

Stejnou scénu slyšíme znovu ve Vottově nahrávce s Marií Callas a Giulianou Simionato. Z dramaturgického a hudebního hlediska jde o protějšek první nahrávky, důraz je kladen na dramatičnost a méně na krásu. Závěr je elektrizující, potlesk frenetický. Kesting o této nahrávce píše: “Vyvrcholení přináší fráze “Ah si fa core, abbracciami”, kde Callasová s dokonalým atakem vezme vysoké C a nechá ho v diminuendu vydechnout – publikum, zprvu bez dechu, se na konci tónu doslova nadechne se zpěvačkou”.

Mira, o Norma – Callas / Simionato

 

Třetí nahrávkou je nahrávka Rosy Ponsellesové. Kesting: “Dokonalá v paralelních hlasových liniích, tančících na hudbu, s báječným smyslem pro načasování”. Poslechněte si například scénu z 2.03, 5.14 a 6:19!

Mira, o Norma – Ponselle / Telva

 

Děj: Obě jsou hluboce dojaty a přísahají si přátelství.

Je to krásný a živý závěr této skvělé scény Adalgisy a Normy.

Si fino all’ore estreme – Callas / Ludwig

 

 

Válečníci jsou připraveni k válce

Děj: Galští válečníci jsou shromážděni v lese.

Non parti – Bonynge / LSO Chorus

 

 

Norma vyhlašuje válku

Děj: Oroveso však musí válečníky utěšit. Norma zatím žádné signály z nebe nedostala. Norma se mezitím dozvěděla, že Adalgisin pokus byl marný. Naopak, Pollione dokonce přísahal, že Adalgisu z chrámu vykrade. Norma se zachvěje hněvem a udeří do štítu, znamení války.

Guerra! Guerra! – Callas / Rossi

 

 

Pollione je chycen

Děj: Válečný rituál si žádá oběť. Přichází zpráva, že byl chycen Říman, který se pokoušel dostat do chrámu. Je sem přiveden. Objevuje se Pollione v okovech. Norma požaduje, aby byl obětován jí. Ta však váhá. Žádá, aby s ním zůstala o samotě, kde po něm požaduje, aby opustil Adalgisu. Pollione však není připraven. Norma vyhrožuje, že Adalgisu obětuje na hranici.

V této vzrušující scéně slyšíme Marii Callasovou a Maria Filippeschiho. Maria Callasová zpívá svůj part se strhující až agresivní energií. Slyšíte pouze začátek a konec tohoto duetu.

In mia man alfin tu sei – Callas / Filippeschi

 

Děj: Norma se vyžívá v Pollioneho bolesti.

Gia mi pasco – Callas / Filippeschi

 

Velké finále – zřeknutí se Normase a Pollioneho

Děj:  Norma nechá Galy vrátit a oznámí, že další oběť skončí na hranici. Je to kněžka, která porušila přísahu cudnosti. Nejmenuje však Adalgisu, ale obviňuje sama sebe. Dojatý Pollione poznává Norminu vznešenost a znovu pociťuje lásku, kterou považoval za ztracenou. Nyní je připraven zemřít s ní.

Qual cor tradisti – Callas / Simionato / del Monaco / Zaccaria

Norma prosí svého otce

Adalgisa žádá svého otce, aby se postaral o její děti. Ten znechuceně odmítá. Norma však apeluje na jeho srdce a on jí to slíbí. Pollione a Norma společně vylezou na kůl.

Posloucháme nahrávku Leyly Gencerové. Její pěvecký výkon je neuvěřitelně dramatický a dojemný. Gencerová byla současnicí Callasové a uznávanou specialistkou na belcantový repertoár, bohužel byla nahrávacím průmyslem do značné míry ignorována.

Deh, non volerli vittime!

 

Pro mnoho odborníků posloužila scéna “Padre tu piangi” jako předloha Richardu Wagnerovi pro Tristana & Isoldu. Wagner to napsal v dopise o Normě: “Ze všech Belliniho výtvorů je Norma tím, který kromě nejbohatší melodie spojuje nejniternější žár s nejhlubší pravdou”. Wagner Normu dobře znal, opakovaně ji dirigoval během svého působení v Rize. Ani ve stáří neztratil Wagner k Italovi úctu.

Norminu prosbu otci slyšíme v krásné scéně s Montserrat Caballé.

Ah padre un prego ancor – Caballé.

 

 

 

Doporučení k nahrávání opery NORMA

 

EMI, Maria Callas, Giulietta Simionato, Mario del Monaco pod vedením Antonina Votta a orchestru a sboru milánské La Scaly.

 

 

 

Peter Lutz, opera-inside, online operní průvodce o opeře NORMA Vincenza Belliniho.